Kandidátům Jourové, Hillovi a Navracsicovi byly po slyšení položeny doplňující písemné dotazy. Zatímco Hillovi a Navracicovi jich byly položeny dvě stránky, na Jourovou jich zamířilo stran šest. Tato kvantifikace nemusí obrážet jen míru nespokojenosti s jejím vystoupením, ale i nebývalou šíři jejího portfolia, přičemž oba důvody spolu mohu souviset: je těžké se připravit na takový záběr problémů do detailní úrovně. Tuto těžkou úlohu jí jistě nikdo nezáviděl.
Příčina dlouhého grilování začala už při sestavování české vlády. Spolu s předsedou Výboru pro evropské záležitosti Ondřejem Benešíkem jsme již tehdy hlasitě požadovali, aby otázka eurokomisaře byla součástí personálního balíku při vzniku koalice, ale byli jsme odmítnuti. Zahleděnost do čistě vnitrostátní politiky a nepochopení významu eurokomisaře pro české záležitosti tak vedla k tomu, že česká vláda po necelých 300 dnech musí měnit celkem úspěšnou ministryni.
Další příčinu musíme hledat v celkové neschopnosti české politiky sledovat české zájmy. To se promítlo jak do hledání osoby eurokomisaře, tak do výběru jeho portfolia. Myslím, že vrcholem naší personální impotence byl nápad premiéra Sobotky, aby si designovaný předseda Komise Juncker českého komisaře vybral sám. Británie prosadila na bankovní otázky člověka ze City, Francouzi na finanční otázky spouluautora současné francouzské rozpočtové mizérie, my jsme sice vybrali kandidátku s jasnou představou o jejím portfoliu, ale už jsme neudělali nic pro to, aby toto portfolio dostala. Na jedné interní schůzi Evropské lidové strany J.-C. Juncker řekl, že za pět let – po skončení mandátu – sepíše paměti o tom, jakým tlakům byl vystaven při sestavování Komise. Obávám se, že ČR mezi opravdu tlačícími státy uvedena nebude.
Náš výsledek eurogrilování může být způsoben i neschopností vybrat nestranického kandidáta. Naproti tomu např. Bulharsko bylo schopno navrhnout nadstranickou komisařku Georgievu, která má mj. sedmnáctiletou zkušenost z práce ve Světové bance, a proto dostala na starosti celý unijní rozpočet (!).
Nevím, jestli za vše může volič. On řekl, kdo budou hlavní politické síly v zemi. Je sice trapné stěžovat si v pozici politika na voliče, ale milý voliči, já si tu trapnost dovolím.
Český volič se poslední dobou chová jako marketingově neukojené zvířátko. Zavedené strany jsou mu mainstreamovými médii líčeny jako spolky prohnilých ničemů, na rozdíl od skvělých zářivých bílých košil toho čerstvého, nového, neokoukaného zboží. Hlavně že je to nové, novinky na trhu my přece milujeme. Vždycky se nám nějaká strana a vláda ze stran po chvilce přejí a omrzí, zklame, není dokonalá, tak šup! Reklamo, nabídni! Doba to žádá! Že se pokaždé spálíme a přejíme i u nového zboží bez ověřené kvality, to je nabíledni.
Jak pak mají vyrůst politické osobnosti, které by hrály stejnou politickou ligu, jakou hrají ostatní členské státy a jejich kandidáti. V tomto ohledu Věra Jourová rozhodně nenaplňuje heslo své strany Ano – bude líp: s tímto opakovaným přístupem k voličům může být jen hůř.
Abych skončil optimisticky, skutečně může být i hůř. Stačí se podívat na Slovinsko, kde do Komise nominovala samu sebe bývalá premiérka, prý v rozporu s ústavou - mezi prohranými volbami a ustavením nové vlády, přičemž volby vedla na protievropská témata a je prý vyšetřována pro korupci. V Evropském parlamentu ji nepodporuje ani její vlastní frakce liberálů ALDE, ani nikdo ze slovinských europoslanců, pokud jsem měl možnost zjistit. Z takového srovnání vycházíme ještě dobře. Otázkou pouze je, zda v Evropě chceme hrát první ligu, anebo okresní přebor s cinknutým výsledkem.
