Toto opatření těší každého, kdo má známé jinde v Evropské unii; já z něj mám radost dvojnásobnou. Tímto opatření se totiž doslova a hmatatelně opět naplňuje heslo, které Jean Monnet nesčetněkrát opakuje ve svých Pamětech: „Nespojujeme státy, propojujeme lidi.“ Monnet, pravý autor Schumannovy deklarace (1950), měl za to, že skutečnou zárukou míru a prosperity v Evropě nejsou a nebyly propojené státy, ale propojení lidé. Ostatně, oficiální heslo Evropské unie zní „Jednotná v rozmanitosti“.

Projekt evropské spolupráce viděný touto optikou dostává zcela jiný rozměr. Není náhodou, že právě propojování lidí dostupnějšími telekomunikacemi či studentským programem Erasmus, patří k tomu nejpopulárnějšímu, co Unie nabízí. A optikou Monnetova hesla lze pochopit i slova preambule Smlouvy o EU o „stále užším svazku mezi národy Evropy“: „národy“ neznamená „státy“, ale „lidi“. Stejnou optikou viděno pak snadno pochopíme, proč si na vrcholných jednáních představitelé států EU programově tykají: nejde o povinnou žoviálnost, ale o bourání bariér.

Rád bych tuto myšlenku telekomunikačního propojování lidí ale viděl dotaženou ještě dál: Unie má ve svém okolí přidružené země jako Ukrajinu, Gruzii či Turecko. Přidružení, toto poloviční členství, by si zasloužilo, aby je pocítili přidružení lidé i v telekomunikační oblasti. Proč nedonutit operátory z EU a těchto zemí, aby se podobné poplatky také zde snížily alespoň na přijatelnější úroveň? Mám za to, že Ukrajinec či Gruzínec by na svém telefonickém účtu měl poznat, zda více volá do Unie, anebo do Ruska. Před půl rokem jsem tento návrh přeložil komisařce Marii Gabrielové a jí se líbil. Doufám, že v příštím mandátu ho uvedeme v život. Ale to bude záviset i na vás, voličích.