Přestože materiál obsahoval řadu dílčích pozitivních závěrů, jako celek jsem ho nemohla aktivně podpořit. Bylo by to v rozporu s mým svědomím, ale také s obecně sdíleným přesvědčením, že tvorba a aplikace opatření v oblasti rodinné politiky, sexuálního a reprodukčního zdraví a práv v této oblasti, spolu s otázkou sexuální výchovy ve školách, by měla být plně v kompetenci členských států. Ostatně, odpovídá tomu i dosud platná rámcová pozice Evropského parlamentu.

Předložené a následně přijaté pozměňovací návrhy tuto pozici fakticky zpochybňují a narušují. Jedná se dle mého názoru o porušení zásady subsidiarity, a to navíc ve zvláště citlivé oblasti bioetiky a osobnostních práv.

Náplní výboru FEMM by měla být ochrana práv žen v zemích Evropské unie i mimo ni, politika rovných příležitostí na trhu práce a rovného zacházení na pracovišti a prosazování odstraňování všech forem násilí a diskriminace založených na rozdílu pohlaví.

Bohužel musím konstatovat, že v opravdu zásadních otázkách výbor svoji roli neplní, nesnaží se hledat konsensus pro pozitivní řešení a stává se čím dál více čistě politickým kolbištěm, na kterém se pouze snaží zviditelnit někteří jedinci. Je to veliká škoda. Pro ženy samotné, ale v důsledku i pro celou společnost.