Což je na jedné straně určitě chvályhodné, protože jsou věci, které se konečně daly do pohybu. Ale mě zaujala ta záležitost těch dětí, které nejsou schopné dosáhnout na některé z těch vzdělávání, protože na to nemají. Ale, a to říkali tady kolegyně a kolegové, ti, co na to mají, a ti, co na to mají špičkově, já bohužel.

Ty dvě děti měly asi normalizační učitele, protože ti je stříhali do jedné roviny. To znamená, těch 30 dětí v té třídě nebyli schopní vzdělávat jako jednotlivce zvlášť, nebo z nich udělat aspoň nějaké skupiny. Mám teď 11letého kluka, je v 5. třídě, mám to štěstí, že se dostal na školu, kde jsou schopní učitelé, kteří vidí a umí z něj vzít to lepší a podporovat ho v tom, co mu jde nejvíc. Je nesmysl, aby ten, třeba jako můj syn starší, tak neměl zrovna matematické vidění, ale má humanitní. Přesto musel jít do matematických věcí, které mu nic neříkaly, protože mu to ta hlava nedávala. Ale má úplně jiné, a podle toho, jak pokračuje, jsem v životě… Má úplně jiné myšlení a myslím si, že se v té společnosti jednou uplatní. Ale škola mu k tomu nedala skoro vůbec nic. Protože to řezala všechno do takového průměru. Normalizačního.

Já chci požádat pana ministra, aby u všech budoucích novelizací, které bude dělat, aby se pokusil se svým týmem tuto záležitost řešit. Protože tam není problém v dětech, je ale problém v učitelích, protože bohužel ti jsou těmi, kteří si to mnozí zjednodušují. A bohužel se také domnívám, že asi 2/3 jsou ti, kteří si to zjednodušují, a jenom ta 1/3 pro další život vychovává dobré budoucí občany. Byl bych rád, kdybych to překlopilo, a těch učitelů, kteří si to zjednodušují, zůstala aspoň 1/3. 2/3 byli tedy ti, které by nám naše děti připravovali do budoucího života tak, aby se uplatnily, aby naše společnost se dostala tam, kam podle mě ve světě patří.