To je obraz mrtvého lesa Šumavy po kůrovcové kalamitě, který již před 122 lety vykreslil její „dvorní“ spisovatel Karel Klostermann. Co se změnilo do dnešních dnů?

Novelou zákona o ochraně přírody a krajiny se ministerstvo životního prostředí snaží zavést jednotný systém do mechanismu fungování národních parků v České republice. Ovšem specifickým rysem šumavského národního parku je skutečnost, že se na jeho území nachází 22 obcí, kde žijí a pracují tisíce obyvatel. Ministerstvo navrhuje, aby bezzásahová zóna pokrývala více než polovinu šumavských lesů. A na příštích patnáct let chce vyhlásit moratorium na neměnnost stanovených zón národních parků.

Kůrovec je odpradávna škůdcem nejen šumavských hvozdů. Letošní suché léto vedlo ke kůrovcové kalamitě v Jeseníkách, kde musí být vykáceny tisíce stromů. Na Šumavě se přitom spor o zásah či rezistenci kůrovce politizuje. Redukuje se na souboj „ochránců přírody“ a těch ostatních, tedy těch „zlých.“ Příznivci malého brouka, škůdce, který způsobí odumření napadeného stromu, argumentují tím, že se jedná o přirozený přírodní proces. Přitom spojitost mezi počasím s nedostatkem srážek a přemnožením kůrovce je prokázána, vyprahlé stromy mají nižší schopnost obrany před škůdcem. Své o tom vědí v Kalifornii, kde letos kůrovcové epidemii podlehly po čtyřech letech extrémně suchého počasí přes dvě desítky milionů stromů.  

Snížení srážek zaznamenává i Šumava. Ze studen mizí voda. Letos v létě vyschl pramen Vltavy. Jedná se o vskutku historický mezník, který v minulosti nikdy nenastal.

Klostermannovo „Kdo vzpomene nádhery a slávy, aby zničeno bylo nebetyčné sloupoví tohoto velkolepého chrámu přírody“ nabývá po století realistické podoby. Chrám přírody se bortí. Šumava potřebuje naši pomoc.

Nejsem přesvědčen o tom, že novela zákona o ochraně přírody a krajiny přinese Šumavě jen samé pozitivní věci, jak tvrdí ministerstvo. Věřím, že v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně dozná změn, k jejichž prosazení jako Klatovák určitě přispěji.