Na dohled se nám přiblížil čas nejhezčích svátků v roce, Vánoc. V kádích se již začínají šplouchat kapři, domovy se line vůně cukroví a do našich příbytků vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc. Alespoň jednou za rok se rodina může sejít u jednoho stolu a společně prožít radost a posvátnost tohoto času. Vánoce jsou svátky klidu, pohody, lásky a tolerance. Nejvíce se na ně těší děti. Mohou svá přání psát Ježíškovi do dopisů a čekat, až si je za oknem vyzvedne a pod stromeček přinese kýžené dárky. Radost v dětských očích je tou největší odměnou pro nás dospělé.

Před rokem 1989 nebývaly vánoční svátky tak okázalé – z médií nás nebombardovaly reklamy na neskutečné množství „nezbytných“ produktů, jež musíme stůj co stůj mít. Když jsme v osmdesátých letech navštěvovali základní školu, těšili jsme se, že pod stromečkem nalezneme céčka, Rubikovu kostku, angličáky, elektrické vláčky, či elektronické hry s vlkem a zajícem. Z pohledu dneška to bylo sice skromnější, ale radost z dárků jsme mívali náramnou. U našich rodičů jsme nicméně neznaly ten děsný stres, který dnešní dospělí prožívají, aby uživili rodinu a jejich potomci nebyly tzv. out.  Tenkrát na nás ze všech stran nebafaly „velkorysé“ nabídky nebankovních společností na rychlé půjčky. Co na tom, že lichvářské úroky nejednoho nešťastníka přivedou k exekuci. Holt, Ježíšek musí být za každou cenu bohatý. I kdyby nás to mělo stát poslední boty.

Současná doba nás nadto provází „radostmi“ v podobě zhoršující se politické situace ve světě. Evropou zcela nezvladatelná uprchlická krize nám přináší akutní nebezpečí islámského terorismu. Kupříkladu štědrý sociální systém v Německu přivedl do země statisíce uprchlíků, z nichž mnozí k našim západním sousedům přicházejí kvůli těmto výhodám. Nedávné teroristické útoky v Paříži nás nutí k obezřetnosti z fanatického Islámského státu, který ohrožuje celosvětový mír.

A co Česká republika? Společnost je nyní až příliš křiklavě rozdělena. Mnozí potřební se dostávají ještě razantněji na okraj společnosti. A lidé, kterým bylo děravým právním státem mnoho dáno, nemají ve svých nedobytných tvrzích pražádný zájem o sociálně spravedlivý model společnosti. Ten, v němž se díky vyššímu zdanění dostává do systému potřebným, kteří – řekněme si to – nemají tolik štěstí, aby se postarali sami o sebe, jak nám to pravicová média a jejich novinářští nohsledi vytrvale předkládají. Brání jim v tom postižení fyzické, nezaviněná chudoba, či jen nepřízeň osudu.

Mnohé však můžeme změnit v příštím roce. Čekají nás krajské a senátní volby, v nichž můžeme rozhodnout o našich zástupcích na poli veřejném, politickém. Komunistická strana Čech a Moravy má značnou naději posílit svůj vliv na fungování společnosti. K palčivým celostátním a celospolečenským tématům nadále patří nezaměstnanost, hrozba dluhové pasti sociálního vyloučení, anebo diskriminace vůči důchodcům, postiženým a matkám s dětmi. KSČM disponuje detailně propracovaným programem, v němž se těmto tématům obšírně věnuje. Je zapotřebí, abychom dokázali – přes mediální blokádu – ukázat lidem, že vítězit nemusí pouze Babišové a spol. se svými líbivými (jen umně obměněnými) slogany. Mediální prostor komunisty vytrvale posílá na okraj společnosti. Nezbývá tedy, než lidem osobně vysvětlovat náš program, ukazovat jim, že sociálně spravedlivý model společnosti je možný. 

Že je KSČM terčem mnoha nechutných útoků, jsme se mohli v minulosti již mnohokrát přesvědčit. Nynější kauza europoslance Miloslava Ransdorfa ukázala, že média jsou připravena své dominance proti KSČM kdykoliv zneužít. Na tyto podpásové útoky proto musíme být připraveni.

Vraťme se ještě k nadcházejícím vánočním svátkům. Mnohé z dětí ve světě nemohou z důvodů opuštěnosti, špatné sociální situace, či válečných konfliktů prožít tu nádhernou a kouzelnou atmosféru. Přejme si jeden nejkrásnější dárek pro všechny lidi na světě. Tento dárek nám bohužel nemůže dát Ježíšek, Děda Mráz ani Santa Claus, ale mohou nám ho nadělit politici světových velmocí v čele s americkým prezidentem Barackem Obamou.

Popřejme si do nového roku pevné zdraví a radost pro nás všechny. Rodina je základ všeho. Měli bychom si to ruku v ruce s našimi blízkými a ratolestmi uvědomovat během roku častěji. Nejen o Vánocích.