Vážené dámy a pánové, myslím si, že je pravda, že na téhle schůzi máme dva stěžejní zákony. Nechtěl bych samozřejmě podceňovat ty ostatní. Jeden jsme tady včera pozdě večer schválili. A ten druhý je horní zákon.

Já bych nejprve chtěl vládu pochválit, protože v každém případě se vláda odhodlala k tomu, že reaguje na vývoj situace v hornictví. Do jisté míry ta situace se díky změně zákona zlepšuje. A samozřejmě také vítám to, že došlo k určitému narovnání nebo mírnému narovnání vztahů mezi vlastníkem suroviny, což je stát, a těmi, kteří tu surovinu těží a mají z toho, dejme tomu, docela slušné zisky, když to řeknu velmi mírně.

Co mě už trochu méně uspokojuje, je to, že u obcí – sice obce teoreticky nic neztrácejí, ale fakticky, vzhledem k tomu, že tady existuje nějaký jev, kterému se říká inflace, takže když zafixujete ty částky, které obce dostávají ze záboru tedy vlastně toho pozemku, na kterém se těží, tak je to fakticky postupné snižování dávek, které ty obce dostávají.

Ze své zkušenosti musím říci, že ten poplatek obcím není zadarmo, protože obce, které mají na svém území a ve svém katastru těžaře, ať už se týká čehokoliv, tak bezesporu jsou velmi zatíženy touto činností, ať už tou vlastní činností, která samozřejmě zpravidla znamená mnohem větší zatížení prachem a dalšími nečistotami, o hluku už ani nemluvím v mnoha případech, ale samozřejmě také dopravou těchto vytěžených nerostů nebo hornin z té oblasti těžby někam, kde potom se využívají.

Takže já bych chtěl určitě apelovat na vládu, aby v nejbližší době se touto záležitostí zabývala. Nemyslím si, že je možné tuhle záležitost dlouhodobě stabilizovat. To znamená, byl bych rád, kdyby vláda v nejbližší době se k této záležitosti vrátila a reagovala také směrem k obcím k tomu, že dojde k jistému navýšení nebo alespoň inflačnímu navýšení těch částek, které dostávají.

Systémově se mi zdá správně, že obce tentokrát už jsou vlastně určeny jenom do té oblasti záboru, protože obce samozřejmě to nerostné bohatství nevlastní. Už od středověku vždycky nerostné bohatství země vlastnil tedy dříve panovník, nyní stát. Je to tedy vlastnictví státní. Z tohoto pohledu systémově se mi zdá správné, že obce nemají podíl na tom výtěžku přímo z té hornické činnosti nebo z té horniny, z toho horního bohatství, nebo nerostného bohatství. Nicméně jak jsem říkal, je potřeba zkompenzovat ty reálné náklady a reálnou zátěž, které mají z těžby. A ta je opravdu nemalá.

Co mě ovšem, musím říct, zcela šokovalo, tak to byl bod, o kterém se tady paní kolegyně Seitlová zmiňovala, a to jest, že z Poslanecké sněmovny nám sem přišel návrh, který fixuje to zvýšení na nejbližších 5 let a nedává možnost vládě zvyšovat tuto cenu. Je to tedy poněkud pozoruhodné už vzhledem k tomu, že žijeme v tržním hospodářství. Jako všechno, vidíme to velmi dobře, kdo se tím aspoň trošku zabývá, snad nejmarkantněji to vidíme všichni na ropě, že prostě cena toho nerostného bohatství klesá a stoupá různým způsobem. Mně se zdá být poměrně šílené, že tady někdo navrhuje to, že 5 let nebude mít možnost stát, tedy vlastník toho nerostného bohatství, s touto záležitostí cokoliv dělat.

Já jsem samozřejmě zjišťoval, jestli je to záležitost vládního návrhu, a jak to tak bývá, tak samozřejmě není. Pozoruhodné trošku bylo také to, že pracovníci ministerstva průmyslu nám tady sdělili, že se jedná o křehkou dohodu. Tak jsem se zajímal, s kým je ta křehká dohoda. To už je těžké vystopovat, protože to je taková křehká dohoda s někým, kdo jako fakticky neexistuje. Ale ve skutečnosti jsem se pak neformálně dozvěděl, že určitá skupina poslanců z jistých oblastí se prostě dohodla, že takovýmto způsobem vyjde vstříc těm, kteří v těch oblastech těží.

Já bych tady nechtěl příliš dlouho se zabývat touto otázkou. Když si přečteme články o Bakalovi a tak, tak snad ani nemá cenu dál o tom mluvit. Ale musím říct, že už mě delší dobu rozčiluje právě ten stav, kdy my rabujeme naše nerostné bohatství – a v mnoha případech je to, myslím to rabování, zcela správný a na místě termín. A stát ani obce, tedy veřejnost, z toho fakticky nemá nic, protože jestliže si vezmeme, a to nám také dali jistou chvíli, abychom zjistili, jak to tedy ve skutečnosti vypadá. A ono to, přátelé, vypadá tak, že i když my tuhle pětiletou blokaci odstraníme, tak existuje ještě další předpis, který ukládá státu, že nemůže požadovat víc než 10 % z hodnoty té horniny. Když si to vezmete, tak to je další šokující věc, kdy vlastně vlastník, já nevím, který z vás jako soukromý vlastník by někomu něco prodal, nebo mu poskytl právo, aby s tím hospodařil – a sám pro sebe si nechal 10 %. Ve skutečnosti ovšem se této částky, těch 10 %, ani nedosahuje, protože ve skutečnosti se to pohybuje někde kolem 6 %, zhruba 6 %.

Paní kolegyně Seitlová, protože mě na to nebyli schopni říci pracovníci ministerstva nic, tak mi poskytla tu základní informaci, kdy jsem se chtěl zeptat, jaký je tedy podíl toho, co z toho konkrétního naleziště dostane stát, co je tedy v reálné hodnotě finanční to, co jde státu. A kolik z té samé horniny je zisk před zdaněním, nebo po zdanění, to je jedno.

Ale konkrétní zisk té společnosti po odpočítání výrobních nákladů. To nebyli pracovníci schopni říci. Ujišťuji vás, že pokud by se srovnávalo toto, tak těch 10 % dávno neplatí. To mi poskytla paní kolegyně Seitlová, možná vám to tady řekne. Je to tedy přinejmenším zarážející číslo.

Takže já osobně se domnívám, že není možné, aby my jsme tady hlasovali pro něco, co fakticky má tady ještě precedent, protože jestli si vzpomenete, a také plné noviny a bohužel naše peněženky plné jsou fotovoltaiky. A nezapomeňte taky, že už tenhle precedent té fixace tady už jednou byl, týkal se fotovoltaiky, kdy taky stát neměl právo zasahovat, tam to tedy bylo na delší dobu, ne na 5 let, ale dokonce, tuším, že na 20 let. A výsledek je, že to pokladníky, resp. ono to ani stát moc stát nebude, ale bude to stát naši kapsu. A podle posledních vyjádření finančních nás tady dohromady, každého z nás, naší kapsy, to bude stát asi 1 bilion korun, tato legrácka.

A my místo toho, abychom se z této legrácky poučili, tak tady vytváříme další legrácku, tentokrát u nerostného bohatství, kde zase fixujeme tuto částku – tentokrát na 5 let, prý aby se stabilizoval obor.

Já si myslím, že jestliže ten vývoj těch komodit je nějaký, tak samozřejmě ten stát by měl na to taky nějakým způsobem reagovat. A pokud, dejme tomu, chce, aby se něco těžilo, a ta cena komodity jde dolů, tak by měl eventuálně pomoci tím, že bude ty své poplatky snižovat, ovšem zdůrazňuji, že jsou už v této chvíli prakticky zanedbatelné, nicméně v okamžiku, kdy zase ta komodita jde nahoru, tak nevidím vůbec žádný důvod, proč by ten stát na tom nemohl mít nějakou spoluúčast.

Takže jinak řečeno, já budu zcela určitě podporovat pozměňovací návrh výboru, který je pod bodem 5 a který řeší celou tuto záležitost, to znamená – odstraňuje tuto změnu. Přijatou v Poslanecké sněmovně.

Chtěl bych se ještě velmi stručně vyjádřit k tomu, co je také velmi citlivá záležitost. A protože zastupuji předsedu klubu, tak myslím, že můžu tady mluvit teď za celý klub ČSSD. My samozřejmě vůbec nesouhlasíme s těžbou břidlicových plynů metodami, které jsou používány. Absolutně nesouhlasíme s podobnou formou těžby zlata a dalších nerostů, které v zásadě devastují, totálně devastují přírodu. Na druhé straně si však ale myslím, že je opravdu velmi složité dát do horního zákona pozměňovací návrh, kterým zakážeme tuto metodu, protože v tom okamžiku podle mého názoru vytváříme precedent. A jak známo, technologie se vyvíjejí. Pak by se mohlo stát to, že my budeme postupně do horního zákona dávat další a další technologie, některé technologie už nebudou platné, tak je zase z toho zákona budeme vyjímat. Nemyslím si, že je to zcela rozumné, nehledě k tomu, že, jak tady řekl pan ministr, v zastoupení pana ministra Mládka, existuje zde jasné moratorium na tuhle záležitost. Domnívám se, že také to, na co mnohdy zcela nadáváme, to znamená – EIA, SEA a další posuzování – což nás mnohdy strašně rozčiluje, tak v tomto případě na druhé straně je zcela jasná pojistka proti tomu, aby někdo s něčím takovým mohl přijít.

Takže přestože ty, kteří to navrhují, a zvláště když jsou z toho místa, které se jich to týká, tak velmi chápu, tak na druhé straně musím udělat určitý otazník a zvažuji, a samozřejmě tuhle záležitost já osobně nemůžu doporučit do zákona, byť s ní věcně zcela souhlasím.