Zasedací místnost rady se obrazně i v reálu proměnila ve zvukotěsnou a nedobytnou pevnost. K dokonalému obrazu chybí snad už jen stráž přede dveřmi vyzbrojená AK-47. Jednání rady byla pro členy zastupitelstva (především ovšem pro zvídavou opozici) uzavřena, ze strohých zápisů z jednání si občan ani zastupitel nemůže udělat představu, proč vlastně ten který z konšelů v konkrétním případě hlasoval tak, jak hlasoval. A dostat se k podkladům, které měli členové rady pro své rozhodnutí k dispozici, to je často úkol spíše pro investigativního reportéra kalibru Josefa Klímy.
„Ožehavé“ body, které je třeba ukrýt před bdělým zrakem opozice, jsou zařazovány až během jednání rady ad hoc a člen zastupitelstva, který má tu drzost, že si materiály následně vyžádá, je úřadem vykázán do patřičných mezí, když narazí na hradbu totální ignorace. Situace dospěla dokonce tak daleko, že zastupiteli, který získal mandát od občanů, nezbývá než komunikovat se zaměstnanci úřadu na základě zákona č.106/1999 o svobodném přístupu k informacím. Tohle je nepochybně ta vůbec nejbizarnější tvář současné radnice Prahy 2. Ne, nepřičítám to ani náhodou neochotě úředníků, kteří prostě jen musí plnit politické zadání. Že by úřad městské části měl být apolitický a imunní vůči zasahování samosprávy do jeho činnosti? Prosím pěkně, nenechte se vysmát! Ve hře jsou v této chvíli miliardy utržené z prodeje obecních bytů a není nejmenší zájem nechat opozici na Praze 2 nahlížet do koaliční kuchyně.
Dosud minimální prostor pro opozici v Novinách Prahy 2 se v posledních měsících ještě více zúžil, když se na pořad dne dostaly cenzurní zásahy redakční rady do diskusních příspěvků opozičních politických subjektů. A to se navíc někteří zástupci koalice, která v tomto orgánu obsadila hned po volbách pohodlnou většinu postů, nechávají slyšet, že politická diskuze v Novinách Prahy 2 vlastně nikoho nezajímá a měla by se tedy zrušit úplně.
Všechno tohle je nepochybně smutná vizitka hlavně pro ty koaličníky, kteří se pojmy jako otevřená radnice anebo transparentnost oháněli a zaklínali ve svých volebních programech, leč v praxi zůstalo jen u slov. Loni v červnu jsem v souladu s volebním programem strany, za kterou jsem kandidoval v posledních komunálních volbách, předložil zastupitelstvu Prahy 2 návrhy usnesení, které směřovaly právě k větší otevřenosti radnice a informovanosti občanů. Včetně návrhu umožnit formou participativního rozpočtu občanům Prahy 2 podílet se na rozhodnutí, kam alokovat určitý objem peněz získaných z prodeje obecních bytů. Ani jeden z návrhů nebyl koalicí připuštěn k projednání a bez diskuze byly smeteny ze stolu. Návrhy tohoto druhu byly vždy nelibě vnímány především Občanskými "demokraty", kteří se nikdy netajili tím, že pojem transparentnost je v jejich partaji vnímán spíše jako sprosté slovo. Pro návrhy nezvedli ovšem ruku ani ti, kteří téma transparentní radnice v minulém volebním období akcentovali nejvíce, zastupitelé spolku Občané za spokojené bydlení - OSB.
Čemu se to ale vlastně divím? Položíme-li na jednu misku pomyslných politických vah pojem jako transparentnost a na druhou misku slušně placenou funkci v radě, případně participativní rozpočet proti šanci osobně participovat na výprodeji obecních bytů za bazarové ceny, kyvadlo vah neúprosně odhalí jak charaktery některých politiků, tak ryze účelové proklamace v rámci předvolební rétoriky.
