JUDr. Stanislav Körner

  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,57. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

05.06.2016 14:32:01

Tragédie v Severním ledovém oceánu 12. 8. 2000: Co způsobilo potopení Kursku?

Tragédie v Severním ledovém oceánu 12. 8. 2000: Co způsobilo potopení Kursku?

Dne 12. srpna 2000 zaznamenaly přístroje na válečných lodích Severního loďstva v Barentsově moři dvě podmořské exploze. V té chvíli ještě nikdo netušil, že to byly poslední „živé“ zvuky, přicházející z atomové raketonosné ponorky Kursk. Co se stalo?

 

Jaderné ponorky třídy Oscar II – zlověstné stíny mořských hlubin

Ponorka Kursk byla jednou z dvanácti lodí modifikované třídy sovětských raketonosných ponorek s jaderným pohonem, označované v kódu NATO jako Oscar II. Jedná se zatím o poslední třídu ponorek-nosičů protilodních řízených střel (PLDŘS). Program jejich výstavby byl spuštěn v roce 1982, v současnosti slouží v ruském námořnictvu 10 těchto impozantních podmořských křižníků, jedna loď je ve fázi stavby a jedna (Kursk) byla ztracena při nehodě, k níž došlo během cvičení Severního loďstva Vojenského námořnictva Ruské federace v Barentsově moři dne 12. 8. 2000.

Ponorky třídy Oscar po svém vyplutí na světový oceán na sebe okamžitě upoutaly oprávněnou pozornost a vyvolaly značný zájem odborníků všech maritimních mocností (viz slovníček), zejména pro svou mohutnou a různorodou výzbroj. Hlavní výzbroj ponorek třídy Oscar tvoří 24 PLDŘS Granit, téměř identických se střelami, jež jsou hlavní výzbrojí jaderných křižníků třídy Kirov (ruské vojenské námořnictvo má ve službě dvě tyto lodi, Admirál Nachimov a Pjotr Vělikij). „Doplňkovou“ výzbroj tvoří 4 torpédomety ráže 533 mm a 4 torpédomety ráže 650 mm, všechny umístěné v přídi lodi. Kromě „klasických“ torpéd lze použít i raketová torpéda SUBROC (viz slovníček) Novator obou ráží a protiponorkové střely Vyjuga. Torpéda mohou být vybavena konvenční hlavicí nebo jadernou hlavicí Vodopad ráže 200 kT (pro srovnání – jaderná puma Little Boy, která dopadla na Hirošimu, byla ráže cca 25 kT!). Ponorky jsou vybaveny nejmodernějšími vyhledávacími, sledovacími a spojovacími technologiemi, běžně používanými v ponorkových loďstvech, tj. radary, sonary, prostředky pro spojení, včetně satelitního, i prostředky pro vedení radioelektronického boje. Suma sumarum, i přes určité výhrady některých zahraničních expertů (nebo snad i závist?), se jedná o vysoce výkonná plavidla se značnou palebnou údernou silou. V současné době je to to nejlepší, čím ruské námořnictvo pro vedení podmořského boje disponuje.

Cvičení v Norském moři a možné příčiny katastrofy Kursku

10. srpna 2000 vyplula ponorka Kursk ze zálivu Zapadnaja Lica ke společnému cvičení s hladinovými plavidly Severního loďstva. Na palubě Kursku bylo 113 členů posádky, 3 důstojníci štábu 7. divize ponorek Severního loďstva a 2 pracovníci závodu Dagdizel. Cílem tohoto cvičení bylo prověření úrovně vycvičenosti posádky v ovládání zbraňových systémů ponorky a střelba cvičnými raketami a torpédy na vybrané hladinové cíle. První část cvičení Kursk splnil, když 12. srpna v 8 hodin 35 minut provedl útok řízenými střelami s plochou drahou letu Granit na hladinové lodi „nepřítele“, což potvrdilo hlášení velitele cvičení o provedeném útoku, odeslané v 08.51. Další část cvičení, torpédové útoky cvičnými torpédy na vybrané lodě v době mezi 11.30 až 13.30, již Kursk neprovedl … Stejně tak nereagoval na žádné pokusy hladinových lodí o navázání spojení. Teprve v neděli 13. srpna 2000 v 03.21 zjistil echolokátor (viz slovníček) vlajkové lodi Pjotr Vělikij na mořském dně „anomálii“, jak však později vyšlo najevo, byl to Kursk spočívající na dně. Velitel cvičení okamžitě o události informoval své nadřízené a Moskvu. Ruské vedení v čele s prezidentem Putinem od počátku postavilo ke katastrofě velmi odpovědně a byla přijímána konkrétní opatření s jediným cílem - zjistit pravdu o Kursku. S mírným zpožděním, bohužel (viz Epilog). 

Hned poté, kdy bylo potvrzeno potopení Kursku, zazněly otázky „Co bylo příčinou? Jak k tomu došlo?“ Spektrum hypotéz o příčinách tragédie se ještě rozšířilo poté, kdy se o události dozvěděla veřejnost. Celkem bylo předloženo 18 verzí o příčinách havárie Kursku, přičemž základními byly tyto: srážka s ruskou nebo cizí ponorkou nebo s hladinovou lodí, Kursk byl torpédován ruskou nebo cizí ponorkou nebo byl zasažen protilodní řízenou střelou, diverzní akce nebo teroristický útok, zničení Kursku minou z období 2. světové války, havárie některého ze zbraňových systémů s následnou explozí. Dalšími hypotézami, které však byly postupně zamítnuty jako nereálné či dokonce nesmyslné, byly například rozkradení drahých kovů z přístrojového vybavení ponorky, zásah Kursku řízenou střelou země-země, lokální geofyzikální rezonance, případně kombinace některých z uvedených. Na některé ze základních hypotéz se nyní zkusíme podívat podrobněji.

Srážka s jinou ponorkou – při podmořském střetu Kursku a cizí ponorky mělo dojít k poškození přídě Kursku v prostoru příďových torpédometů a následné explozi torpéda v torpédometu při pokusu o jeho odpálení. Tato verze byla později zamítnuta, už jen z toho důvodu, že střet dvou ponorek by se musel téměř okamžitě či o něco později projevit i na druhé ponorce, což se nestalo, navíc žádná ze zemí, disponujících ponorkami, neoznámila ztrátu některé ze svých ponorek.

Torpédování ponorkou nebo zásah protilodní řízenou střelou – odpálení torpéda proti cizí lodi znamená pro útočníka vždy riziko: při odpálení z malé vzdálenosti, aby měl „cíl“ minimum času na obranu, může exploze ohrozit i útočníka, pokud by bylo torpédo odpáleno z velké vzdálenosti, může „cíl“ včas zareagovat a sám zaútočit. Odpálení torpéda navíc doprovází akustický „podpis“ útočníka, tj. přesné zaměření cíle aktivním sonarem, jehož impuls či impulsy by musely být zachyceny nejen na Kursku, ale i na dalších plavidlech. Nic takového zjištěno nebylo. Navíc, pokus o torpédový útok na ruskou loď v prostoru, kde se nacházelo dalších minimálně dvacet ruských válečných lodí, které navíc mají vzdušné a ponorkové krytí (mimo Kursku se cvičení zúčastnily další ruské ponorky), se nejeví jako reálný. Provedení torpédového útoku bez toho, aniž by byla zjištěna identita útočníka nebo aniž by nebyla zjištěna žádná stopa po útočníkovi, navíc není v současných podmínkách úrovně elektronizace námořní války technicky možné. Podobný závěr lze učinit v případě verze zasažení Kursku PLDŘS, neboť start rakety by musely zaznamenat sledovací přístroje na hladinových lodích, nic takového však zaznamenáno nebylo.

Srážka s minou z dob 2. světové války – vzhledem ke konstrukci Kursku a pevnostním vlastnostem konstrukčního materiálu ponorky, zejména úrovně odolnosti obou plášťů trupu, a s přihlédnutím k explozivnímu účinku námořních min z daného období je podle odborníků toto prakticky nemožné, proto byla tato verze zavržena již v počátku vyšetřování.

Diverze nebo teroristický útok – hypotéza vznikla v souvislosti s přítomností pracovníků dagestánského závodu Dagdizel na palubě Kursku; vzhledem k téměř „paranoidnímu“ postoji ruského námořnictva k možnosti přístupu na své základny a na své lodi, včetně přísného personálního výběru příslušníků námořnictva, je tato varianta zcela vyloučena, kromě toho kontrolní mechanismy v loďstvech obecně a zvláště na ponorkách jsou dostatečně účinné, aby byly tyto možnosti vyloučeny.

Vyšetřování havárie Kursku a jeho závěry

Objasnění katastrofy Kursku představovalo významnou událost, protože poprvé v historii Ruské federace (potažmo zpětně i v historii Sovětského svazu) mělo konkrétní, nikoli pouze předpokládaný, ráz a nebylo improvizací „na dané téma“. Vyšetřovací skupina prováděla úkony v trestním řízení v rámci vyšetřování trestní věci podle platných trestních a trestně procesních právních předpisů Ruské federace. Poprvé byl prováděn průzkum potopené ponorky bezprostředně po jejím vyzdvižení z mořského dna, proto byla mimořádná pozornost věnována řádnému prošetření věci tak, aby byly přesně stanoveny okolnosti havárie Kursku a skutečné příčiny tragédie její posádky. Zajištění věcných důkazů a objasnění průběhu tragické události na základě provedených expertíz mělo pro výsledek vyšetřování zásadní význam.

Expertízy zajištěné vyšetřovateli Generální prokuratury a dalšími členy vyšetřovací skupiny potvrdily, že ke katastrofě atomové ponorky K-141 Kursk během cvičení plavidel Severního loďstva v Barentsově moři došlo v důsledku exploze cvičného torpéda 1336A PV ráže 650 mm při jeho přípravě ke střelbě. Prvotní impuls vzniklý v důsledku nestandardních chemických procesů v nádrži okysličovadla (peroxidu vodíku) inicioval výbuch torpéda v torpédometu č. 4, následkem čehož došlo posléze k explozi další torpéd umístěných v zásobnících v prvním, torpédovém, úseku ponorky Kursk. Koncentrovaná exploze roztrhla dvouplášťový trup ponorky, což způsobilo její zatopení a smrt celé posádky. Jiné verze katastrofy Kursku posuzované během vyšetřování nebyly potvrzeny.

Epilog

Přes veškeré úsilí mezinárodního týmu záchranářů se nikoho z posádky nešťastné ponorky nepodařilo zachránit. Podle výsledků vyšetřování Generální prokuratury Ruské federace na jejich smrti nenese nikdo vinu, je ovšem nutno připustit, že okamžitá reakce na potopení Kursku ze strany ruského vedení a nejvyššího velení námořnictva, včetně žádosti o pomoc druhých států, by možná pomohla zachránit alespoň část posádky, minimálně snad ty námořníky, kteří se pod velením kapitánporučíka Kolesnikova shromáždili v nejbezpečnějším, devátém, úseku. To je však otázka diskutabilní, na kterou dnes již nikdo odpověď nenajde.

Věčná čest a nejhlubší poklona námořníkům, kteří zahynuli při největší novodobé katastrofě válečné lodi.

Ponorka Kursk, kódové označení K 141

Hlavními rozpoznávacími znaky ponorek třídy Oscar II jsou výjimečně velký průměr trupu se zaoblenou horní stranou, nízký, úhledný profil věže (s kapkovitým půdorysem) umístěné před středem lodi, čtyři okénka po každém boku horní přední strany věže, zatahovatelná hloubková kormidla (při plavbě na hladině nejsou viditelná) a velké kormidlo úplně vzadu.

Stát:                                                   Ruská federace (ex Sovětský svaz)

Zahájení stavby/zařazení do služby   1992/30. 12. 1994

Typ:                                                   SSGN – jaderná ponorka schopná odpalovat řízené střely na pozemní či hladinové cíle při plavbě na hladině i pod hladinou

Pohon/výkon:                                    2 reaktory + 2 turbíny/98 000 hp

Výtlak (na hladině/pod vodou):      13 900/18 300 tun

Délka x šířka:                                   154 m x 18,2 m

Ponor (při plavbě na hladině):       9 m

Hloubka ponoření:                          do 1000 m

Rychlost (na hladině/pod vodou):  15/30 uzlů

Posádka:                                           130 důstojníků, mičmanů, poddůstojníků a námořníků

Výzbroj:                                             24 PLDŘS Granit, 4 příďové torpédomety 533 mm, 4 příďové torpédomety 650 mm

Chronologický přehled havárií sovětských ponorek se ztrátami na životech

15. 12. 1952    Tichý oceán, dieselelektrická ponorka Šč-117 (třída Ščuka); zahynulo 47 členů posádky

21. 11. 1956    Barentsovo moře, ztroskotání dieselelektrické ponorky M-200 (třída Maljutka);

zahynulo 28 členů posádky

26. 9. 1957      Baltské moře, po požáru se nedaleko Tallinu potopila dieselelektrická ponorka M-256 (třída Quebec – v kódu NATO, dtto všechny další třídy); zahynulo 35 mužů

27. 1. 1961      Barentsovo moře, u poloostrova Kola se potopila dieselelektrická ponorka S-80 (třída Whiskey); zahynulo 68 členů posádky

4. 7. 1961        Norské moře, při odstraňování havárie reaktoru na atomové ponorce K-19 (třída Hotel) nepřežilo ozáření 8 námořníků; ponorka K-19 dostala nelichotivou přezdívku „Hirošima“

15. 7. 1967      Barentsovo moře, poškozena atomová ponorka B-31 blíže neurčené třídy, při likvidaci požáru zahynuli 4 muži

8. 9. 1967        Severní ledový oceán, při požáru na atomové ponorce K-3 Leninskij Komsomol (třída November) zahynulo 39 členů posádky

8. 3. 1968        Tichý oceán, u ostrova Guam se potopila atomová raketonosná ponorka K-129 (třída Golf), zahynulo 48 námořníků

24. 3. 1968      Severní loďstvo, atomová ponorka K-27 (třída Echo II) měla poruchu reaktoru, kvůli poškození přístrojů měřících radiaci bylo ozářeno 65 členů posádky, 5 mužů následky ozáření nepřežilo

8. 4. 1970        Biskajský záliv, po požáru se potopila atomová ponorka K-8 (třída November), zahynulo 52 členů posádky

23. 9. 1972      severní Atlantik, při hlídkové plavbě ponorky K-19 v důsledku požáru zahynulo 28 mužů

28. 2. 1978      Tichý oceán, při poruše reaktoru na atomové raketonosné ponorce K-171 (třída Echo II) v důsledku nesprávného postupu posádky zahynuli 3 muži

21. 8. 1981      Japonské moře, havárie atomové ponorky S-178 (třída neurčena), zahynulo 32 členů posádky

18. 6. 1984      severní Atlantik, během hlídkové plavby atomové ponorky K-131 (třída Echo II) při požáru zahynulo 13 námořníků

3. 10. 1986      střední Atlantik, 1000 km severovýchodně od Bermud, exploze v odpalovací šachtě atomové strategické raketonosné ponorky K-219 (třída Yankee), zahynuli 4 muži

7. 4. 1989        Norské moře, požár na atomové ponorce K-278 Komsomolec (třída Mike), která se potopila se 42 členové posádky, 27 námořníků se zachránilo

12. 8. 2000      Barentsovo moře, po výbuchu torpéda se potopila atomová raketonosná ponorka Kursk se všemi muži posádky, zahynulo 114 mužů

29. 8. 2003      při vlečení do šrotu se potopila vyřazená ponorka K-159 (třída November) i s 10 muži

Slovníček

echolokátor – ozvěnový hloubkoměr, zařízení pracující na principu měření času při vysílání ultrazvukových vln a příjmu jejich odrazu od mořského dna

maritimní mocnost – námořní mocnost, země disponující moderním válečným námořnictvem hájícím její zájmy na světových mořích a oceánech; ne každý přímořský stát je maritimní mocností

SUBROC ponorkové raketové torpédo, jež část své dráhy k cíli překonává vzduchem

Kalendář či spíše "životopis zesnulého" - Kursk

1992                           zahájení stavby

1994                           spuštění na vodu, 30. 12. 1994 zařazení do služby

1998                           poslední revize ponorky Kursk v docích

1999                           bojová průzkumná plavba Kursku ve Středozemním moři, hlavním úkolem bylo sledování plavidel 6. flotily US Navy během operací v Kosovu a proti Srbsku

IV-V/2000                  průběžná údržba ponorky podle typových opravárenských výkazů

10. 8. 2000                 Kursk vyplouvá na cvičení do Barentsova moře

11. 8. 2000, 10.00      Kursk doplul do vymezeného sektoru a začíná cvičit

12. 8. 2000, 08.00      Kursk se přesunul do prostoru pro střelbu cvičnými raketami a torpédy

12. 8. 2000, 08.35       Kursk provedl cvičný raketový útok na hladinové lodi (08.51 odesláno hlášení o provedeném cvičném útoku)

12. 8. 2000, 11.28.26 první výbuch v prostoru, kde se plavil Kursk

12. 8. 2000, 11.30.44 druhý výbuch na ponorce Kursk, ponorka klesla ke dnu do hloubky 108 m

13. 8. 2000, 08.40      do prostoru potopení Kursku dorazila záchranná loď Rudnickij s dvěma

záchrannými ponorkami

13. 8. 2000, 18.15      potopený Kursk nalezen, začínají pokusy o záchranu posádky, bez úspěchu

16. 8. 2000                 čtyři dny po havárii požádala ruská vláda o pomoc britskou a norskou vládu

19. 8. 2000                 norská záchranná loď s britskými potápěči na palubě připlula na místo katastrofy

20. 8. 2000                 britští potápěči se dostali k nouzovému průlezu 9. oddělení Kursku

21. 8. 2000, 07.45      otevřen vnější poklop nouzového palubního průlezu

21. 8. 2000, 12.25      otevřen vnitřní poklop nouzového palubního průlezu, potápěči „vstoupili“ na palubu Kursku

22. 8. 2000, 00.18      po zjištění, že na ponorce nezůstal nikdo naživu, ukončilo velení Severního loďstva záchranné práce

23. 8. 2000                 zahájení úkonů v trestním řízení pro podezření ze spáchání trestného činu podle čl. 3 odst. 263 Trestního kodexu Ruské federace o porušení pravidel bezpečnosti pohybu a využití námořní dopravy, které způsobí z nedbalosti smrt dvou a více lidí

22. 7. 2002                 trestní řízení zastaveno podle § 2 čl. 1 odst. 24 Trestního procesního zákoníku Ruské federace kvůli absenci naplnění skutkové podstaty trestného činu

Literatura

Faulkner, K.: Jane´s Válečné lodě. Příručka pro rozpoznávání, Praha 2009

Pejčoch, I., Novák, Z., Hájek, T.: Válečné lodě 7. Druhá část zemí Evropy po roce 1945, Praha 1998

Ustinov, V. V.: Pravda o Kursku, Praha 2003

http://www.military.cz/russia/navy/submarin/nehody.htm

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama