„Dopis prezidentu V. Putinovi byl napsán ve snaze pomoci člověku v jeho velmi tíživé a dramatické situaci. Jsme přesvědčeni, na základě vlastní historické zkušenosti, že i takováto podpora je důležitá pro lidi vzdorující autoritářskému režimu. Bohužel dopis, který byl předán na Ministerstvo zahraničí ČR oficiální cestou dne 13. 6. 2018, ani po čtrnácti dnech nedorazil na velvyslanectví ČR v Moskvě. Po našem dotazu na Ministerstvo zahraničních věcí dne 26. 6. byl během několika hodin nalezen a ještě týž den odeslán, aby dnešního dne mohl být předán na příslušném místě. V době, kdy Oleh Sencov drží již přes třicet dní hladovku v těžkém vězení na Sibiři, je takovéto zdržení velmi alarmující. Je otázkou, z jakého důvodu k tomuto "zdržení" došlo,“ uvádí místopředseda Senátu Jiří Šesták.
Text dopisu, který byl zaslán do Moskvy prostřednictvím ruského velvyslanectví v Praze
Vážený pane prezidente,
obracíme se na Vás s naléhavou žádostí ve věci Vašeho vězně Oleha Sencova. Jako Ukrajinec nesouhlasil s anexí Krymu a byl ruským vojenským soudem odsouzen ke dvaceti letům vězení. Podle dostupných zpráv z tisku je patrné, že vyšetřování a ani soud nepostupovaly s ohledem na respektování základních lidských práv. Jeden ze svědků proti panu Sencovovi Hennadij Afanasjev u soudu jasně řekl, že jeho svědectví je vynucené těžkým fyzickým týráním – bitím, dušením plynovou maskou, elektrickým proudem. Po propuštění předal své stížnosti na způsob vyšetřování, průběh soudu a na poměry ve věznicích Evropskému soudu pro lidská práva a bylo mu dáno za pravdu.
Oleh Sencov a asi šedesát Ukrajinců, politických vězňů, je stále ve vězení. Pan Sencov je vězněn v trestanecké kolonii u Labytnangi, tedy v arktické oblasti Ruska, která je na evropské Rusko napojena železnicí, již ještě za Stalina postavili vězni z gulagu. Oleh Sencov nedávno přistoupil ke krajnímu protestu a vyhlásil hladovku. Nejde mu jen o sebe, ale požaduje osvobození i ostatních politických vězňů. Vzhledem k tomu, že tato podmínka může být jen těžko v dohledné době splněna, naplňuje nás jeho osud oprávněnými obavami z jeho budoucnosti.
Vážený pane prezidente, k této žádosti přistupujeme s vlastní historickou zkušeností, kterou udělal český národ s totalitním systémem komunistického Československa. I když se v danou chvíli umlčování novinářů, umělců či jiných skupin občanů, kteří protestují za dodržování svých práv a svobod, jeví jako systémově podpůrné, v dlouhodobém horizontu onen systém zcela jistě neposiluje, ale naopak zakládá jeho budoucí destrukci. Je naší trpkou historickou zkušeností, že následné generace se po autoritářském období jen velmi těžko zotavují a složitě si osvojují či obnovují vůli k základním pilířům parlamentní demokracie – respektu ke svobodě druhých, vládě práva či důstojnému životu ve svobodné společnosti s individuální odpovědností. Proto každá napravená křivda, kterou způsobí stát jedinci, snižuje budoucí napětí a umenšuje onemocnění dané společnosti v jejích bytostných základech. Proto i propuštění Oleha Sencova v sobě nese lék celé vaší zemi.
Vážený pane prezidente, píšeme ve snaze pomoci člověku, kterému zřejmě byla upřena základní lidská práva v oblasti svobody slova a svědomí. Pomoci člověku, který přes svou velmi těžkou životní situaci neváhá bránit stejná práva jiných politických vězňů.
Vkládáme do našich slov naději a víru, že najdete čas ve svém programu se zabývat nalezením spravedlnosti nejen tohoto lidského osudu.
V úctě a s přáním dobré vůle
Jiří Šesták, Ph.D.
místopředseda Senátu Parlamentu České republiky
K mému dopisu se připojují:
Mgr. František Bublan
předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky
prof. RNDr. Václav Hampl
předseda Výboru pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu České republiky
PhDr. Zdeněk Papoušek
předseda Výboru pro vědu, vzdělání a lidská práva Senátu Parlamentu České republiky
