Každá přítomnost expedičních sborů, ať už mají bojové, či humanitární úkoly, je předem odsouzena k nezdaru. Nesouhlasím s obvyklým rčením, že za naši svobodu se bojuje třeba i v Afghánistánu.
Rád bych se aktuálně k situaci v Afghánistánu vyjádřil. Tato země je od svržení oblíbeného krále Muhammada Záhira Šáha v roce 1973 pro normální život a svět ztracena. Král chtěl zemi modernizovat, ženy mohly odložit burky, mohlo se sportovat, světová kultura nebyla zakazována.
V roce 1973 Záhirův švagr Daúd krále svrhl a vyhlásil republiku. To byl začátek konce.
V roce 1978 se krvavým pučem zmocnili země komunisté. Jejich vnitřní rozepře pak o rok později vedly k sesazení prezidenta Hafizulláha Amina a sověty byl dosazen bývalý afghánský velvyslanec v ČSSR Babrak Karmal. Do země vstoupilo sovětské vojsko a začala tak přímá vojenská okupace Afghánistánu Sovětským svazem. Ten utrpěl nesmírné ztráty na životech a po nemožnosti jakkoli tuto rozlehlou zemi zvládnou, musela vojska po devíti letech v tichosti odejít.
Korunu rozvratu země nasadily ovšem hned v roce 1979 USA, které začaly financovat tzv. mudžáhidy a dodávat jim zbraně aby bojovali proti prosovětské ateistické vládě a sovětským vojskům. (V našich kinech o tom běžel, samozřejmě pro tuto pro civilizovaný svět sebevražednou akci, pozitivně naladěný americký film.)
Z těchto mudžáhidů se posléze po odchodu SSSR (potažmo Ruské federace) ze země vyklubal teroristický Tálibán – ano ten, který má na svědomí vraždu našich vojáků. Tálibán pak obrátil Američany dodané zbraně proti USA samotným. V Afghánistánu našla později svůj hlavní stan i teroristická organizace Al Kaída a nyní se tam etabluje i super teroristický Islámský stát.
Dnes je země čistě, dalo by se říct, už radikálně muslimská. Všichni umírnění dávno odešli za hranice. I v Praze byla donedávna výborná afghánská restaurace.
Já sám jsem někdy v osmdesátých letech pomáhal afghánskému nejpopulárnějšímu zpěvákovi v Čs. rozhlase natočit jeho několik písní. Aranžoval jsem je a dirigoval orchestr, který je nahrál. Byla to velmi zajímavá práce, vniknout do orientálního hudebního myšlení. Afghánská hvězda byla z výsledku nadšena.
Nevím jak posléze po vítězství Tálibánu dopadl. Myslím, že byl popraven, protože Tálibán zakazoval zpívat cokoliv jiného než verše z koránu.
Čili ještě jednou. Afghánistán je v současné době naprosto ztracená země. ROZUMNÍ navrhují okamžitě z Afghánistánu stáhnout naše vojáky. Myslím si, že dřív či později to udělají i USA. Ta země si musí pomoci sama, protože i humanitární či výuková pomoc uniformovaných expedičních sborů je tamním polovojenskými složkami brána jako intervence. Nikomu se od pádu krále nepovedlo s tou zemí udělat cokoliv. Země se neustále zabředává do bojů, produkuje migranty do EU, kteří pak zavádějí v EU stejnou nenávist, před jakou utíkali.
Hermeticky uzavřít hranice, opustit diplomatické posty a zemi izolovat, prostě na Afghánistán zapomenout. A možná, jedině tím se může země zvednou z prachu, vzpomenout si na klidné časy panování krále a pomalu se pak vracet do světa. Jak ten zpěvák, tak ten restauratér byli fajn lidi, ale obávám se, že takoví už v té zemi nejsou. Jsou tam pouze radikální a ještě radikálnější a nejradikálnější bojovníci proti čemukoliv co přichází z vnějšího světa.
