Považuji aktivitu paní europoslankyně za snahu prolomit nechuť české veřejnosti k přijímání migrantů a brnkání na záměrně citlivou strunu a vyvolání nutnosti solidarity, kterou česká veřejnost již mnohokrát v minulosti v nemalé míře prokázala.

Pominu-li fakt, že je v naší zemi nemalé procento dětí, které čekají na naši pomoc, musím zmínit i jiný aspekt celého problému. V Sýrii je prakticky dobojováno a uprchlíci ze sousedních zemí jako je Libanon se začínají vracet, aby mohli pomoci obnovit svou vlast a vybudovat znovu své zničené domovy. To jsou ti opravdoví uprchlíci, kteří prchali před válkou…Vítězem války je zcela bez diskuse B. Assad. Sama syrská vláda oznámila, že je schopna se o své případné sirotky postarat.

Nevhodnost kroku navrhovaného paní europoslankyní zmínila i naše velvyslankyně v Sýrii, paní Eva Filipi. Jde-li nám opravdu o osud „údajných“ sirotků, pak bychom měli odmítat jejich přesidlování do kulturně zcela odlišného prostředí, jako necitlivý akt. Chceme-li těmto dětem opravdu pomoci, zprostředkujme jim (i třeba prostřednictvím naší velvyslankyně) návrat do jejich vlasti. Naše pomoc pak může směřovat tam, a může být pod kontrolou našich diplomatů.

Jak jsem uvedla výše, spíše než o sirotky se má jednat o osoby bez doprovodu. To mimo jiné znamená, že na základě mezinárodních dohod o slučování rodin, za nimi mohou v brzké době dorazit nejen rodiče, ale též tetičky, strýcové, bratříčci, sestřičky, babičky a dědečkové a při vyhlášené početnosti arabských rodin se z 50 dětí stane množina několika set arabských přistěhovalců…

Na závěr mi tedy dovolte podobné experimenty zásadně odmítnout! Konání paní Šojdrové mi přijde jako vstrčená špička boty, která má pootevřít dveře zavřené migraci, aby následně byly zcela rozraženy. A proti takovýmto plánům budu vždy důrazně vystupovat!