Stav demokracie v českých zemích 29 let po státním převratu je žalostný. Jedním z důvodů tohoto konstatování je i úroveň práce mnohých novinářů, kde Slonková a Kubík reprezentují vrcholek morálního bahna  novinářské branže, za vydatné podpory „ mainstreamu" v čele s veřejnoprávní televizí.

      Letošní 17. listopad „ukázal“ občanům kdo smí či nesmí položit květiny při významných státních výročích a odpověděl na otázku, kdy se může a nemůže používat na demonstracích beztrestně šibenic. Zatímco k dřevěné šibenici, která se v roce 2015 objevila  na demonstraci proti imigrantům  reagoval zděšeně lidovecký místopředseda Marian Jurečka „Copak tu chce Okamura divoký Západ?“, tak v případě makety šibenice – s nápisem „Mafii na šibenice, ne do vlády“, která se objevila 15. listopadu tohoto roku na demonstraci proti Babišovi za potlesku Němcové, Kalouska a Pospíšila je mediální ticho.

    Demokracie v podání pravicových politiků nadržených touhou po moci je ve skutečnosti vyjádřením zoufalství a nenávisti opozice, které se nepodařilo výrazněji uspět v parlamentních volbách a podílet se na dalším směřování země. Například na výstavbě nového energobloku jaderné elektrárny, k připojení se ke Globálnímu paktu o migraci, nebo jednostranně směřovat zahraniční politiku do područí Německa a Západu.

     Závěrem lze konstatovat, že skutečným nebezpečím pro demokracii není trestně stíhaný Babiš, ale nám občanům prezentováni „ strážci demokracie“, novináři typu Slonková a Kubík, píšící možná na objednávku „třetí“ strany. A zdaleka si nejsem jist, zda skutečné bezpečnostní riziko pro náš stát představuje Andrej Babiš mladší v souvislosti s jeho pobytem na ruském Krymu, nebo spíše osoba Jakuba Jandy, který díky své minulosti pornoherce - alias Patrik Jakl - se může stát snadno „zranitelnou“ osobou.