A právě zde je prapříčina poklesu podpory evropské levice, která postupně přijala tezi nutnosti růstu hospodářství neo liberálním směrem. Tím sociálně demokratické strany chtě nechtě akceptovaly takzvanou pracující chudobu na úkor neustálého zvyšování zisků nadnárodních korporací v dnes globalizované ekonomice. Ne, že by se úplně vytratily politiky jako udržitelný rozvoj, ochrana životního prostředí či investice do vzdělání a do veřejných služeb, ale rozhodně byly tyto politiky upozaděny. Ale základní chybou a to nejen levice, bylo nahrazení péče o duši každého jedince materialistickou kulturou spotřebního člověka.
Prostě stará liberální demokracie se vyčerpala a převtělila se do všudypřítomného neo liberalismu. Namísto zodpovězení si klíčové otázky, jak chceme vytvořit pluralitní společnost, ve které pravda, svoboda a spravedlnost budou normálně fungujícími a kde občan nebude pouze konzumentem, ale bude cítit zodpovědnost za společný vývoj k dobru.
Je třeba přeměnit dnes chudou pracující třídu k aktivní, tvůrčí a vzdělané společnosti, která za svoji práci dostane slušnou odměnu, umožňující dobrý životní standard. A k tomu je třeba politiků, kteří se přestanou řídit neviditelnými a nezodpovědnými trhy, ale potřebami lidí.
Není divu, když se na místo evropské levice usadili nacionalisté, populisté, kteří stále narůstající sociální nerovnost a sociální nespravedlnost řeší budováním strachu, xenofobií či dokonce nenávistí. Jejich napohled jednoduchá řešení, hrající si s nejhoršími pudy člověka, nemohou vyřešit současné problémy z pohledu odpovědnosti občanů za vlastní osud. Vždyť na tom je postaven evropský humanismus, který se staví proti demagogii a amorálnosti. Součástí liberalismu je i ekonomická svoboda, ale ta nesmí vést k tomu, že tržní hodnoty přebíjejí hodnoty duchovní, hodnoty morálky a lidské slušnosti.
Moderní evropská levice nesmí sklouznout k přetahování se s demagogy a populisty, ale musí přijít s pozitivními argumenty a návrhy vůči konformismu, konzumní společnosti a neo liberalismu jako takovému. Cesta ke společnosti, ve které bude mít každý člověk rovné šance, a kde solidarita se všemi zranitelnými bude samozřejmostí. K tomu je třeba probudit a povzbudit opravdové demokratické principy a zejména je třeba přesvědčit o správnosti takto pojaté levicové politiky většinu spoluobčanů. A to bude a je práce sisyfovská.
