Před pár týdny mě tímto způsobem začali s intenzitou hodnou renomované PR agentury oslovovat se svou výzvou „Hvězdy nepadají z nebe“ sportovci, kteří nejsou spokojení se státní dotací sportu. Jejich obavám rozumím a s  potřebností podporovat pohybové aktivity, zejména u dětí, bytostně souhlasím. Nechme ale na moment věcný obsah být.

Jako poslankyně přirozeně naslouchám občanům a reaguji na podněty, které mi píší. Tentokrát jsem se ale musela ohradit. Nikoli proti obsahu, ale proti formě, kterou já, i mnozí mí kolegové, považujeme za přinejmenším nevhodnou a  nefunkční.

Mailující sportovci ale vzali nesmyslně moji výtku jako projev odporu vůči sportu jako takovému, což neopomněli zopakovat při každé možné příležitosti. Tentokrát se ale netrefili.

Pohyb je bez pochyby důležitý. Jako lékař znám důsledky poruch pohybového aparátu, jednostranné zátěže organismu či obezity. Co je snad ještě horší, je ale častá devastace hodnot, které sport dříve rozvíjel.  Bohužel, vize týmové práce je v případě kolektivních sportů iluzí. Již malí sportovci namísto přihrávky klidně i spoluhráče srazí promyšleně hokejkou, protože „Jágr“ může být jen jeden! A mnozí ambiciózní rodiče ještě individualismus u svých „talentů“ posilují.

Vrcholový a reprezentační sport ve mne mísí pocity. Nesdílím totiž názor, že kdo neskáče, není Čech, a jakkoli se raduji z úspěchu „našich“, projevy některých fanoušků na hranici nacionalismu mne děsí. Budu proto usilovat o podporu sportu. Sportu takového , který  pomůže posílit fyzickou zdatnost a   zdraví obyvatel a stane se společenskou součástí života v každé obci, napříč generacemi.

Hodlám proto hlasovat pro návrh poslankyně Anny Putnové, jenž zavádí na školách jednu hodinu tělocviku navíc. A budu hlasovat též pro zdanění hazardu, díky kterému konečně přestane o veřejně prospěšných účelech rozhodovat libovůle loterijních kolosů. Prostředky totiž budou disponovat obce, které si samy zvolí, jaké z lokálních sportovišť podpořit.