Být v pátek v Belgii, tak se nejspíš zúčastním. Jenže jsem europoslaneckou kancelář už dvěma týdny předala a teď každý den spolu s ostatními kandidáty a kandidátkami KSČM na ulicích, na náměstích či na návsích diskutujeme s lidmi o tom, co je třeba změnit, jestli vůbec a jak je Evropská unie reformovatelná.

Podle mě se musí v první řadě změnit její daňová a mzdová politika. Zjednodušeně řečeno – bohaté společnosti by neměly mít možnost ulívat si daně, platíme je všichni, měly by mizet daňové ráje a tlak na levnou práci, mzdy mají rozhodně růst a přibližovat se po celé EU. Ty rozdíly nesmí být tak obrovské. Evropa musí být sociálně spravedlivější a demokratičtější. A také je třeba tvrdě nastolit šetrný přístup k životnímu prostředí, abychom měli s těmi případně vydobytými vyššími mzdami vůbec kde žít. Ale to jsem vlastně v jednom odstavci popsala svoji shodu s požadavky tisíců odborářů, kteří koncem týdne pochodovali od Place du Luxembourg k sídlu Evropské komise.

Bez naplňování těchto (a samozřejmě ještě řady dalších) požadavků totiž Evropská unie nemá šanci přežít. Lidé ji nebudou chtít a bude to pochopitelné. Pak o její existenci mohou mít zájem je nadnárodní korporace a pár byrokratů. Jsou si toho vědomi i pořadatelé odborového demonstrace, kteří se ani nesnažili tvářit, že byl pochod něco jiného než „tlak“ před květnovými volbami do Evropského parlamentu. Na transparentech odborářů podle fotek, které jsem měla možnost vidět – bohužel ne v českých médiích, se nejčastěji objevovaly o lepší a sociálnější Evropě. I to podepisuji.

Tak a teď jsem vlastně trochu zastoupila v českých médiích chybějící zpravodajství o důležité události v Bruselu. Ale já jsem především chtěla českým odborářům vzkázat, že v těchto požadavcích jsme zajedno a moc ráda s nimi budu diskutovat o dalším směřování Evropské unie a o hledání cest k tomu, aby byla férová pro pracující, jak zněl hlavní slogan demonstrace.