PhDr. Josef Skála, CSc.

historik, publicista a editor revue Střípky ze světa
  • KSČM
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,24. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

22.04.2019 19:22:41 - NOMEN15

Měl Marx a Engels rasistické názory na Slovany?

Občas se někde prezentuje (naposledy M. Koller), že Marx a Engels nenáviděly Slovany a dokonce uvažovali o jejich vyhubení? Můžete tento dost rozšířený názor rozebrat a potvrdit nebo vyvrátit? Děkuji

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

25.04.2019 13:07:03 - PhDr. Josef Skála, CSc.

Martin Koller patří ke zdatným kritikům dnešních poměrů. Tím víc si ubližuje, když spouští hromy blesky na "neomarxisty". Teď Martina asi naštvu, ale marxista "bez přívlastků" (resp. předpon) k tomu prostě mlčet nemůže. .Ty hromy blesky totiž přitakávají švindlu, jímž se vylhávají ti, kdo Havla napřed světili jako intelektuálního a morálního giganta, honili v jeho stínu lukrativní kariéry - a když ta bublina splaskla a oni potřebovali zpětné alibi, začali vše, čím Havel leze normálním lidem krkem, připisovat jeho "skrytému marxismu". S ním ovšem ta hromádka neštěstí měla společného zhruba tolik, jako Matka Tereza s majitelkou nádražního bordelu. Podobně jako Juncker, Tusk a celé panoptikum "eurokracie", jejíž nehoráznosti se česká pravice snaží vydávat za hříchy "socialismu", ne-li přímo "marxismu" v novém staniolu. 

Zpět ale k otázce, zda Marx a Engels nás, Slovany, "nenáviděli", ba "chtěli vyhubit". Ptáte se člověka, co jejich dílo přečetl celé. Jak Spisy, čítající 39 tlustých svazků, tak tři díly Marxových Teorií o nadhodnotě. Tři svazky jeho rukopisů "Grundrisse", ekonomicko-filozofická "manuskripta" z Marxova mládí - a jeho ekonomické rukopisy z prahu 60. let předminulého století, vydané pouze v originále a rusky. V této katedrále unikátního ducha najdete spoustu textů, ilustrujících pravý opak legend, na něž se tážete. Například Marxovu korespondenci s ruskou levicí na téma, zda se katapultem za hranice kapitalismu může stát ruská občina. Marx tu variantu nejen připouští, ale hodnotí i jako ojedinělou šanci - logicky ovšem jen za předpokladu, že se do čela průlomu postaví revoluční dělnická strana. Ten podnět ho zaujal natolik, že se začal učit rusky. Aby si mohl osvojit ruské statistiky a další zdroje "z první ruky". 

A právě jádro Marxova postřehu bylo osou Říjnové revoluce v roce 1917. "Levice" na baterky se chtěla choulit pod křídly žvanivých liberálů. Lenin vzal schéma, že Rusko musí napřed projít celým slzavým údolím kapitalismu, čelním taranem. To, z čeho vycházel, vyjádřil v kostce i Max Weber, ikona liberální sociologie. Už na prahu 20. století, kdy Rusko procestoval a sociálně-politicky zmapoval sérií bystrých postřehů. Ten hlavní bude fanklub pracky trhu šokovat: Do Ruska vstupuje kapitalismus už příliš pozdě. Tady by totiž nadílel jen své stíny a zápory. Tím větší smetanu by slízly západní metropole, ovládající ruské finance, obchod, dopravní servis i ostatní neuralgické struktury. Ruské nekonečné pláně, jež umí vymučit i kruté mrazy, by dopadly ještě hůř než "banánové republiky". Říjnová revoluce z té pasti "utekla dopředu".   

Fragmenty ze všeho, co Marx a Engels svěřili papíru, hodnoticí nás, Slovany, ne vždy lichotivě, vyšly ve zvláštních svazcích. Z nás, žijících, si s nimi dal práci jen málokdo, pokud vůbec. Já přelouskal i je už zamlada. Rasismu v nich není ani za nehet. Kritiky, plné vášní, kvanta. Zvlášť na dvě témata. Prvým je role ruského samoděržaví,  "evropského četníka" 19. století. Tyhle poznámky by podepsal i upejpavý liberál.  Pokud se ovšem právě neztrapňuje krokodýlími slzami nad Mikulášem II., majícím na svědomí milióny ruských životů. Nejen na Martových polích imperiálních masakrů, ale i v soutěsce skandálních hladomorů, o nichž se prolhaně žvaní na jinou adresu.  

Zatloukat nebudu ani jiné výroky tandemu, kterému krasoduši v gáži dnešních "elit" nesahají ani po tkaničky. Tedy Marxovy a Engelsovy glosy o nás, Slovanech, ve víru "jara národů" v letech 1848-1849. Domino otřásajících se evropských trůnů uvolnilo prostor pestré emancipační duze. Uvést ji do spojeneckého souladu byl hlavolam, stonásob spletitější než všechna sudoku. Německé demokracii šlo o jednu zemi pro všechny Němce, garantující politické i občanské svobody a práva - místo desítek feudálních pidistátů a bezpočtu  parazitních knížátek.. Češi, tak jako další slovanská etnika, stáli o důstojnou autonomii v habsburské monarchii. Německá demokracie v ní viděla překážku svého plánu. Slovanské reprezentace - menší zlo, než stát se kapičkami ve velkoněmeckém oceánu. Habsburské monarchii daly přednost právě ve chvíli, kdy stála v cestě německé demokracii. Marx a Engels vedli její radikální křídlo. Prvému bylo teprve třicet, druhému dokonce o dva roky méně. Revoluce let 1848-1849 se zúčastnili velice aktivně  Marx v čele radikálně demokratického listu Neue Rheinische Zeitung, Engels dokonce i se zbraní v ruce (za což si v Marxově rodině vysloužil přezdívku Generál).

Na přelomu let 1847-1848 napsali Manifest komunistické strany - a do revoluce obecně demokratické povahy se pokoušeli vnést i radikální sociální program, mířící za humna kapitalismu. A v žáru těchto střetů se nejednou skutečně trefovali i do slovanských politických reprezentací, které se logikou tehdejšího střetu - a specifických zájmů a cílů, které v něm prosazovaly - poměrně brzy ocitly blíž k habsburskému trůnu než německé demokracii. Za to  je ovšem tvrdě tepali i lidé formátu Emanuela Arnolda a dalších lídrů české radikální demokracie. Některé z výroků, jež z Marxe a Engelse tehdy vypadly, nesou očividnou pečeť zjitřené atmosféry, leckdy i neskrývaného vzteku. Vyzobávat ta slovíčka, povytrhaná z kontextu, a "dělat z toho vědu", je metoda nicotných hnidopichů, sledujících navíc většinou i pramálo ušlechtilé cíle.

Ostatně třeba u Engelse, který žil až do sklonku 19. století, čtenář narazí na pasáže, vysoce oceňující rozmach českého dělnického hnutí. Být na pomluvě, že duší těch gigantů cloumal šovinismus, ne-li snad "rasistické" předsudky, pravdy byť za nehet, takové myšlenky by u nich nebyly k nalezení garantovaně. Rasismus, leckdy i maskovaný liberální frází, patří do výbavy těch, kdo upsali duši "právu" silnějšího, skutečnému evangeliu kapitalismu. Marxismus s ním kříží kordy rozhodněji, než kdokoli jiný.