doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.

  • KSČM
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 3,84. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

29.01.2014 20:18:34 - nadejex1

obava o strátu práce

Dobrý den pane Grebeníček chtěla jsem se zeptat za všechny maminky samoživitelky co znám a není nás málo jak se můžeme bránit.Když nás nechcou zaměstnat nebo máme děti a tak máme paragraf když je dítko nemocné nebo jak se můžeme bránit,aby nás právě kvůli paragrafu zase nepropustili?
Děkujeme Vám za odpověd spolek maminek

Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.

Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)

Odpověď

02.02.2014 16:16:50 - doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.
 Na Vaši otázku není v dnešním prostředí snadná odpověď. Případ od případu je možné se bránit s využitím existujících možností. Není to bez rizika, ale se znalostí platných předpisů lze bránit svoje práva a nároky a využít k tomu i podpory odborových organizací, obracet se na inspektoráty práce, odpovědné úřady, a  když je to vhodné, obracet se i na veřejnost. Tam, kde selhávají a ignorují potřeby  rodin a matek s malými dětmi obce a stát, se též vyplatí organizovat společné aktivity, které jsou vidět a hodně slyšet, a obracet se na zastupitele, starosty, primátory a státní úřady a úředníky.
K zásadnímu zlepšení postavení žen, které plní mateřské poslání, a k zajištění ochrany matek s dětmi před asociálními postupy řady zaměstnavatelů, před ignorancí mnoha obcí nebo státu by ale bylo zapotřebí systémově změnit dosavadní politiku státu. To znamená upravit zákony a víc společenské pozornosti věnovat tomu, jak rozsáhle jsou poškozována a ohrožována práva matek a rodin s malými dětmi. Pravicové vlády často i cíleně vytvářely asociální pravidla a dělaly jen velmi málo pro to, aby ochránily rodinu a matky s dětmi. Postavení rodin a matek se tak výrazně zhoršilo. Z více než tisícovky  jeslí, které tu byly ještě před 25 lety, jich zbylo sotva pět desítek. A to je vážný problém v době, kdy i matky malých dětí v zájmu udržení pracovního místa a z důvodů existenčních se chtějí co nejdříve vracet do zaměstnání. Česká republika bohužel neplní některé evropské civilizační standardy, neplní závazek vytváření zařízení pro děti do tří let. Bez hlasitých požadavků žen samotných se  to nezmění. Vedle toho v posledních letech docházelo i ke katstrofálnímu nedostatku míst v mateřských školách, kdy ročně bylo naposledy odmítáno dokonce až šedesát tisíc žádostí o umístění dětí do mateřských škol. Mnohé obce, města a stát ignorovaly nástup silných populačních ročníků do mateřských škol a stejný problém s nedostatkem kapacit, zdá se, nyní může nastat i v řadě obcí na prvním stupni základních škol. 
Postavení matek se výrazně zhoršilo nejen s tím, jak narůstala a trvá vysoká nezaměstnanost. Na zhoršení postavení žen nese významný podíl i účelová pravicová úprava pracovního a sociálního zákonodárství. Kupříkladu jen samotný nápad přesunout povinnost placení nemocenské v prvním období pracovní neschopnosti zaměstnance na jeho konkrétního zaměstnavatele nutně zvyšuje riziko, že zaměstnavatelé se budou vyhýbat přijetí zaměstnanců, kteří by měli zdravotní problémy, a budou se snažit zbavit se zaměstnanců, kterým by měli častěji hradit nemocenské dávky. K tomu přistupuje nutnost čerpat dobu ošetřování dítěte. K ochraně žen a matek před diskriminací a ke zlepšení jejich postavení v zaměstnání by mohly napomoci silné a aktivní odborové organizace, efektivnější činnost Státního úřadu inspekce práce, určitá společenská atmosféra a tlak veřejného mínění. Nemusím ale zdůrazňovat, že česká pravice v posledních dvou desetiletích dělala vše pro to, aby postavení a autoritu odborů legislativně i jinak omezila a oslabila. Mnohá média dlouho pomíjela nebo zlehčovala téma boje za rovnost šancí a odstranění diskriminace žen. Takzvané společenské elity a celebrity a většina médií dneska složitou situaci žen a matek s dětmi na pracovním trhu obcházejí jako horký brambor nebo přímo ignorují. Pokud poslanecký klub KSČM upozorňoval na  zhoršující se sociální postavení velkých skupin občanů, zaměstnanců a také i rodin s malými dětmi a matek, narážel na vyloženě odmítavé, silně asociální postoje zástupců pravice. Pravice své asociální postoje deklarovala jako liberální hodnoty a nutnost odstranění diskriminace žen na pracovním trhu i jinde zpochybňuje frázemi o tom, že prý je rovnost šancí a že k žádné diskriminaci dneska nedochází. 
Mám nedobrou zkušenost s lidmi z takzvané velké politiky, kteří se řídí zásadou, že o peníze a o zisk jde vždy až v první řadě. Takové hodnoty, jako je úcta k ženám a vážnost k mateřství, pozornost k existenčním a sociálním problémům žen matek, se zkrátka příliš nepromítají do jednání těch, kdo mají v rukou ekonomickou a politickou moc. Veřejný prostor a média jsou namísto toho spíše zahlceny pseudoproblémy a reklamními akcemi, které skutečně hodnoty opomíjejí a respekt k ženám spíše předstírají. Troufám si tedy říci, že nelze spoléhat na to, že ti, kdo vykonávají moc, spravují stát a mnohé obce, a s nimi většina zaměstnavatelů budou ochotni respektovat ženy a vytvářet jim důstojné životní a pracovní podmínky bez veřejného tlaku, bez toho, aby se ženy samy musely nahlas a důrazně domáhat svých nároků. Je to o síle levice v parlamentu, v regionech a obcích, ale je to hodně o síle odborů a o tom, jak silně je slyšet ženy samotné. Čekat, že problémy bude řešit pravice, nelze. Ani spoléhat, že to půjde bez velké aktivity žen samých. Není bez souvislosti ani to, jak nedostatečně se řeší problémy žen, matek a prosazují jejich oprávněné  zájmy a nároky, když na úrovni parlamentu a vlády je zastoupení žen tak slabé.