odpověď na dotaz
Vážená paní senátorko, četl jsem si Vaši poslední odpověď pro parlamentní listy a klobouk dolů. Jednak za to, že jste vůbec odpověděla a hlavně proto jak. Je vidět, že Vám nejsme lhostejní. V médiích jsem ale nedávno četl zajímavý článek na téma vánoční tradice a zvyky. Mohu se zeptat, jak to o Vánocích vypadá u Vás? Máte na ně vůbec čas?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Přiznám se, že jsem byla po léta vždy tak trochu ráda, když už bylo po Vánocích. Vždycky se to přehnalo s dárky, s jídlem, vždycky jsme si tak trochu začali lézt na nervy. A za rok se to zase znovu opakovalo. Dnes už nemám hodné maminky, babičky a tchyně, které by mi napekly výborné cukroví a já opravdu péci nestíhám. Ale mám dobré kamarádky a hodného Davida, který mi už několik let peče výborný čokoládový dort. Ale vánočky, hlavně kvůli tatínkovi, ty peču těžké, máslové s ořechy a rozinkami sama a někdy pečení zopakuji i dvakrát během Vánoc. Vždy jsem láteřila, cože se to před Vánoci blázní s úklidem a honěním. Dnes už uznávám, že to naši předci měli dobře vymyšlené. Občas si svůj chlíveček vyčistit, vyvětrat, vyvonět a nazdobit je potřeba. Trochu méně jíst alespoň předem a nejlépe se i postit nejen v Boží úctě, ale abychom si bachory nezničili úplně je též velmi moudré. Dnes jsem v roli hospodyně, která připravuje rodinou sešlost. Mám ráda hodně lidi u stolu. Nechybí jmelí, barborky, šupinka pod talíř, svíčičky v lavoru, rozkrojené jablíčko, jihočeský houbový Kuba a švestková omáčka. Rybí polévku vařím jen kvůli tatínkovi, i když ryby jako rodina milujeme. Po tradiční večeři sednou dcery k piánu a zanotujeme si české národní koledy. No a pak se všichni divíme, jak jsme byli hodní.
V Pardubicích máme již tradičně o další program postaráno celou noc – Rybova mše vánoční na schodech radnice v provedení všech pěveckých sborů, s grogem na náměstí, půlnočním troubení ze Zelené brány, půlnočním divadlem, ale i půlnoční mše svatá ve všech kostelích, otevřený zámek i galerie lákají každoročně k netradiční noční prohlídce. Všichni známí se sejdou a potřesou si zmrzlýma rukama a mohou poklábosit v otevřených hospůdkách. V Pardubicích je o Vánocích dobře, i když nejsou bílé. Čím jsem starší, tím více miluji staré rituály, které nás pojí s našimi předky a dávají nám jistotu a smysl žití. Tak to dělali naši prapradědové a tradice pokračuje. Vždyť žít plnohodnotný život, patřit do svého soukolí ke svým lidem, je ten největší dar a štěstí. Mít hodné lidi kolem sebe, i když to není třeba rodina. Mě Vánoce už 20 let začínají, když naše děti ze školy Svítání vyrobí dárky na vánoční jarmark, zapívají a zatančí na vánoční besídce vzácným hostům, ale hlavně maminkám, babičkám, sourozencům, známým. Letos to bylo v nákupním centru Afi palác, kde jich se svými učiteli vystoupilo 200. Tolik lásky a Božího požehnání bych přála zažít každému na světě. To je dar dětí, které mají těžkou startovací životní čáru. Ony rozdávají nám, rádoby zdravým lidem. Ani se nestačíme divit. Je velkým štěstím najít v životě svoje spřízněné srdce. Pak je život vždy snazší a stojí za to ho žít. Čtenářům Parlamentních listů přeji čtení pouze pozitivních, humorných, napínavých zpráv s dobrým koncem, kdy se my politici budeme navzájem uznávat ne pro své alotrie, ale díky naplnění opravdové služby lidem, svým voličům. To se ještě nezačalo nosit v českém Parlamentu, vládě a blízkém okolí. PŘEJI SI STMELENÍ NÁRODA, ABY SE LIDÉ NEMUSELI ZA NÁS, SVÉ ZÁSTUPCE, STYDĚT. Št´astný nový rok 2012. Věřím, že Boží mlýny melou. S mírným rozechvěním a velkým dojetím děkuji za dotazy čtenářů.
S přáním krásného zbytku adventního času
