Ještě větší rozklad, než si myslíte. Profesor Krejčí jde o krok dál v hodnocení průšvihu ČSSD

ČSSD a KSČM má po volbách ve sněmovně dohromady jen 83 křesel. Kde podle vás udělala levice chybu, že neoslovila víc lidí?

Tady existovaly dva problémy, které nám vytvořilo umělé sociální prostředí. Tím prvním bylo odvolání pravicové koaliční vlády a jmenování vlády odborníků. V ten moment se pravice i levice ocitly v opozici a pro normální lidi to bylo nečitelné. Proto jsme měli pocit, že je kampaň vyprázdněná, neboť šla slova proti slovům a slova proti činům. Hesla, která byla na první pohled velice provinční, pak zároveň doprovázel druhý faktor, a to ten, že hlavní média – především Česká televize – vytlačila z voleb to, co dělalo dělící čáru před vytvořením vlády odborníků. To znamená, že zmizely restituce, zmizela karta na sociální dávky, tedy všechno to, co profilovalo rozdíl mezi pravicí a levicí.

Tato témata se stala druhořadými nebo zapadla v provinčních tématech, čímž televize vytvořila atmosféru, která byla velice optimistická a najednou jsme se měli všichni dobře. V této „atmosféře“ pak bylo plno tolerance pro Babiše a samozřejmě málo tolerance pro sociální demokracii a nulová tolerance pro komunisty. Kdyby zůstala pravicová vláda, tak by podle mého názoru ta situace vypadala tak jako na Slovensku, tedy Radičová v demisi...

Když jste zmínil Andreje Babiše, tak on je faktickým vítězem voleb. Do jakého politického spektra ale lze hnutí ANO zařadit? Je to podle vás čistě pravicová strana, či může hájit zájmy levicově orientovaných občanů?

U ANO jsou dvě odlišné věci – osobnost Andreje Babiše a samo jeho hnutí. ANO je v podstatě družina. Není to ani hnutí a ani politická strana, je to družina, která se shromáždila kolem vojevůdce. Oni očekávají nějaké výhody a nespojuje je nic víc než osobnost vojevůdce. Reálný společný jmenovatel programu tady ani neexistuje. V tom pak asi bude největší problém při sestavování vlády, protože v takové partě neuspokojíte všechny členy najednou. Tam tak bude mnoho nespokojených, jako u Věcí veřejných, a bude se to tam během půl roku štěpit. Teď jsou samozřejmě opojeni úspěchem, budou si užívat mandátu, to ale vydrží tak půl roku, maximálně rok.

Andrej Babiš ale říká, že ANO nebude jako VV. Myslíte si, že se „babišovcům“ zadaří ovlivnit politiku ve sněmovně a že nebudou stejně trapní, jako v ní kdysi byly Věci veřejné?

Určitě politiku nějak ovlivní, ale teď bude otázkou, jakým směrem a na jak dlouho. Vzpomeňte si, když Bárta nastoupil na Ministerstvo dopravy a na ten jeho krásný útok proti betonové lobby. Všichni na levici mu v tom museli fandit. Ale on to nasměroval tak, že ten svůj post ustál jen na půl roku. Proč? Protože vůbec nerozuměl politice. Nevěděl, co jsou to lobbisté, netušil, co jsou to zájmy těch, co skutečně vládnou v této zemi, tedy těch, co mají velké peníze. A Babiš samozřejmě ty peníze má, ale představuje konkurenci pro mnoho dalších lidí, co je také mají a budou se nyní bát monopolizace penězotoků. Takže tady se dá předpokládat, že bude souboj velmi tvrdý, navíc většina z těch lidí, co přijdou do sněmovny s Babišem, ani vůbec netuší, o čem politika je.

V ČSSD se rozpučel vnitřní boj a to o předsedu Bohuslava Sobotku. Navíc to vypadá, že nejenom to. Senátor Jiří Dienstbier dokonce tvrdí, že se v ČSSD „rozehrál střet o budoucnost a charakter sociální demokracie“. Jak byste vy vývoj v ČSSD zhodnotil?

V pozici, v níž je dnes Bohuslav Sobotka, tak Jiří Paroubek odstoupil. Je tak tady vidět rozdíl osobního stylu, ale i to, že ta dvě křídla jsou vyprofilovaná, tedy Sobotkovo křídlo a řekněme Haškovo křídlo. Oni nejsou vyprofilovaní nějak hodnotově, to je třeba rozlišit, ale styl práce těch dvou ambiciózních chlapíků je odlišný. Ten rozpor se ovšem měl vyřešit před volbami. To, že si ho nechali na období po volbách, že nedokázali najít sílu to vyřešit, je riziko pro jakoukoliv budoucí koalici. Protože to rozštěpení může vést k tomu, že poslanecký klub sociální demokracie bude nejednotný. A pak postavit většinu ve sněmovně se stane nadlidským úkolem. Tady je pak zaděláno na obrovské riziko, protože už nepůjde jenom o ty dva chlapíky, ale o jednotu sociálně demokratického klubu, přesunu mandátů a pak přestává jakákoliv legrace, protože se rozpadne třeba i "stojednička", či se nedá dohromady - a poběžíme horem pádem k dalšímu termínu voleb.

Myslíte si, že kvůli vnitřním sporům čeká ČSSD v brzké době pád dolů, podobně jako se to stalo v ODS?

Já si myslím, že to jsou odlišné věci, neboť ODS představuje typ politické strany, které u nás nemá kořeny. I za první republiky pravicové strany měly sociální rozměr, nikdy to nebyl tak hrozivý liberalismus, jako hlásá ODS. To, co přinesla ODS u nás nebo SDKÚ na Slovensku – to je liberalismus Latinské Ameriky, což je pro nás atypické. Oni byli postupem času – až se nabere zkušenost – odsouzeni k zániku. U sociální demokracie to je něco jiného, ta má hluboké kořeny a umírá na nekvalitní vůdce. Sociální demokracie předně řešila středolevý blok, což se ukázalo v prezidentských volbách, akorát se ho nepodařilo udržet. Proč by ale Česko mělo být jiné než Slovensko? Naopak, jdeme ve stopách Slovenska a akorát nám chybí Fico, který by středolevý blok sjednotil, protože v situaci, kdy sociální politika začíná umírat, když se rozpadá zbytek sociálního státu, tak lidé přirozeně půjdou tímto směrem. Musí být akorát ten subjekt, ten faktor a ten tu chybí.

Senátor Jiří Dienstbier hovoří o budoucnosti a charakteru sociální demokracie, která si osudovostí nezadá s roky 1921 a 1948. Také kritizuje Michala Haška, Zdeňka Škromacha a Jeronýma Tejce. Podle něj jsou to parta handlířů a obchodníci s politikou a mohli by být klidně v jakékoliv straně, protože jim nejde o obsah politiky, ale jen o svá koryta a kšefty. Souhlasíte s jeho slovy?

Jiří Dienstbier by se měl na chvíli zastavit. On má rozeběhnutou fantastickou kariéru, ale to, že běží na setrvačník, ještě neznamená, že může strhávat k soudům a formulacím, které jsou zcela neadekvátní. Když se podíváte na roky 1921 a 1948, tak tam byl jednoznačný rozdíl v programech. To, že jsou politici ambiciózní, to je součást jejich povolání. Neambiciózní politik, to je kulatý čtverec. Chcete-li něco udělat v politice, tak musíte mít ambici. Říkat tedy, že je Hašek ambiciózní a Dienstbier ne, je nesmysl, oba jsou ambiciózní, je to součást jejich osobnostního profilu. Na tom není nic špatného. Špatným se to stává tehdy, když ta ambice překryje programy. Ani Dienstbier ale není schopný definovat programový rozdíl mezi Haškem a Sobotkou, maximálně je v tom ten rozdíl, že jeden je kamarád se Zemanem a druhý není.

Když jedno křídlo v ČSSD „vsadilo“ na Miloše Zemana, nemohlo to poškodit stranu ve volbách?

Každý, kdo zná třeba Zdeňka Škromacha a ví, jakým způsobem se snažil před prezidentskou volbou nezpochybnit vedení strany, a nikdy – pokud veřejně nedošlo k podpoře Zemana - tak toto rozhodnutí také nezpochybnil, pak je nesmysl se domnívat, že této partě chlapů nejde o sociální demokracii. Základní problém sociální demokracie je ale v tom, že šla do voleb nejednotná a má slabé a nevýrazné vedení. To ale mají v podstatě u nás dnes všechny politické strany. Taková je doba, my se posouváme na periferii a politika je u nás provinční. A všichni čekáme velké vůdce pro malou politiku, což je vždycky těžké.

Podle vás by měl Bohuslav Sobotka kvůli volebnímu výsledku odstoupit? Byla by pak ČSSD silnější pod vedením Michala Haška?

Podle mého názoru by měl odstoupit ne až tak kvůli volbám, ale proto, že sociální demokracie v této podobě nemůže jít dopředu. Ona se ale musí změnit. Za předpokladu, že Sobotka odstoupí později v dramatickém konfliktu a sociální demokracie se víc rozštěpí, než sjednotí, tak z toho samozřejmě bude tragédie. Ale zastavit tlak na Sobotku není momentálně možné, neboť tyto volby dopadly špatně. Je tam méně hlasů a také méně mandátů. Za co jiného by měl předseda nést odpovědnost?

Jaké vyhlídky má podle vás nyní Česká republika? Myslíte si, že je tady nebezpečí pro demokracii, když za nějaký čas případně budou opět předčasné volby?

Demokracie tady není ohrožena a to ani tehdy, když se strany nedokáží dohodnout. Žádné předčasné volby samy o sobě neohrožují demokracii. Volby jsou nástrojem, jak hledat řešení po rozporu ve společnosti. Někdy se prostě sčítání hlasů na první pokus nepovede, tak se dá druhý nebo třetí. Demokracie u nás má silnější kořeny, nežli jsou nějaké koaliční vlády. Z geopolitického hlediska nepřichází v úvahu, aby krcálek, kterému říkáme Česká republika uprostřed Evropy byl nedemokratický a jinde kolem zuřila demokracie, to je nesmysl. Máme problémy, které jsou prostě politického charakteru a ty se dají překonat.

A co ty opětovné předčasné volby? Nebyl by to nonsens?

Ale ty jsou možné, proč by nebyly možné? Jestli se rozštípne sociálně demokratický klub a začne se štěpit ještě nevytvořený babišovský klub ANO, tak nám stejně nic jiného nezbude. S novou životní zkušeností pak rozhoduje volič.

Na Facebooku se lidé vyjadřují k budoucnosti ČSSD. Padají tam i výrazy, v nichž se hovoří o tom, že by ČSSD měla nabrat moderní liberálně levicový směr, či jinak řečeno, že by měla být „nazelenalou levicí“, „špidlovskou levicí“... Jak se má v tom běžný volič vyznat?

V sociální demokracii tradičně vždy byl souboj klubů. Když se podíváte na dobu, kdy byl předsedou Miloš Zeman, tak tam byly regionální kluby, skupinové kluby a tyhle ideové příměry jsou uměle přiřazovány skupinám lidí, kteří spolu nějak mluví, ale v jiných skupinách se prostě hovoří jinak. Jsou to prostě jen frakční skupiny, ne v pejorativním slova smyslu, které uvnitř sociální demokracie byly vždy. To dobarvování programu ideovým charakterem je ale minimální a oni sami tu odlišnost také neumí pojmenovat. Problémem je pak malá vzdělanost stranického aktivu.

Docentka Ilona Švihlíková poukazuje tady třeba na to, že si ČSSD navíc sama rozbila odborné zázemí, které totálně nefunguje...

To má pravdu. Odborné zázemí je podle mne ale problém většiny politických stran u nás. Oni prostě odborníky nepotřebují. Oni jsou ti, co uspěli a říkají, že kdyby ti profesoři za něco stáli, tak udělají jejich kariéru. To je způsob uvažování většiny z nich.