Ministryně Marksová zavzpomínala na dobu před 25 lety. Promluvila o Havlovi i Klausovi

Hodně. Byla jsem na vysoké škole, byla to doba plná velké euforie a nadějí. Nevěřila jsem, že režim může padnout tak rychle.Takové zapojení občanů do veřejného dění se už jen tak opakovat nebude. Zároveň si ale připomínáme, co se za těch pětadvacet let mohlo udělat jinak...

Samotný 17. listopad bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Alternativní teorií je, že ekonomicky vyčerpaný režim se sám zhroutil poté, co ho opustila Moskva. A existují i konspirační teorie popisující účast tajných služeb. K jakému vysvětlení se přikláníte vy?

Ten systém už přestával fungovat ve vícero směrech. Ekonomicky už podle mého názoru nestíhal. Byla to ale i celková rezignace tehdejších politiků, která vedla k tomu, že se nespokojení občané mohli ujmout kormidla.

Vykročila naše země v první dekádě po převratu správným směrem? Co soudíte o klausovské transformaci a privatizaci? Co se mělo z hlediska ekonomických modelů dle vás udělat jinak a lépe?

Mám naprosto odlišné představy o tom, jak by měl fungovat stát, než Václav Klaus. Částečné privatizaci se asi nešlo vyhnout, ale nemělo to dopadnout tak, že se státní majetek prodá pár vyvoleným skoro za hubičku. V té době zbohatla spousta lidí, o kterých máme teď velké pochybnosti. Tehdy existoval druhý plán transformace, který byl sociálně demokratický - v přeměně by docházelo postupně, ne ráz naráz. Byl to plán Valtra Komárka, ke kterému bych se v 90. letech přiklonila.

Měla být dle vás hned po revoluci zakázána komunistická strana? A pokud jde o lustrační zákon a vypořádání s lidmi, kteří se podíleli na minulém režimu, bylo očištění politiky, společnosti, bezpečnostních složek apod. dostatečné?

Teď už bychom neměli říkat „co by kdyby“. Jako sociální demokratka chci dělat levicovou politiku demokratickou cestou, proto jsem v ČSSD, ne v KSČM. Nyní bych komunistickou stranu nezakazovala, je součástí politického spektra a má určitou důvěru lidí. Tenkrát hned po revoluci bych ale pro její zákaz byla.

Lustrace už sehrály svou historickou úlohu, ostatně původně měly platit jen pár let, ale následně byla jejich platnost neustále uměle prodlužována. Dostatečné očištění podle mě tenkrát neproběhlo, ale když se podíváme do historie, tak to není při pokojné změně režimu nikdy.

Jak hodnotíte jednotlivá volební období a jednotlivé vlády, které přišly po vládách bezprostředně transformačních, tedy po vládách Václava Klause?

Nelze ode mne asi očekávat nic jiného než to, že za nejlepší vlády považuji ty sociálně demokratické. Miloši Zemanovi se podařilo dostat ČSSD do vlády, Vladimír Špidla v tom pokračoval, Stanislav Gross pak bohužel udělal velký přešlap, ale Jiří Paroubek to vládnutí zakončil celkem dobře. Ekonomika tehdy rostla a lidem se zvedala životní úroveň. Za velmi špatnou vládu považuji vládu Mirka Topolánka a především Petra Nečase, kdy se i na mém resortu za ministra Drábka děly věci, které do 21. století nepatří. Tehdy si pohoršili hlavně ti nejzranitelnější: hendikepovaní, důchodci a mládež, která studovala nebo měla nastoupit do práce, ale vlastně neměla kam, protože nebyl dostatek pracovních míst. Došlo k pokusu o oslabení státu, veřejného sektoru. S rozhodnutími těchto vlád se potýkáme dodnes a ještě pár let budeme.

Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, František Bublan, Marek Benda, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE

Všeobecně bývá za největší osobnost české politiky posledních 25 let označován Václav Havel. Co soudíte o něm a místu, které nyní v české společnosti má? Kdo byl největší osobností pro vás?

Václav Havel byl v devětaosmdesátém symbol svobody. Jeho úlohu v listopadu asi nelze popřít, takže své místo v historii má. Dokážu ovšem pochopit, že pro spoustu lidí byl v některých krocích zklamáním. O tzv. humanitárním bombardování nemusím asi dlouho hovořit… Znám dobře i názory, že by lepší úlohu sehrál jako nezávislý intelektuál mimo aktivní politiku.

Největší osobnost? Pokud to vezmu z celé historie naší země, tak asi Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho odkaz žije i dnes a určitě nejsem jediná, která by ho označila za největší osobnost. Masaryk totiž bojoval proti chudobě, za sociální jistoty, za svobodu a spravedlnost. A je paradoxní, že za to musíme bojovat stále i v 21. století, tedy skoro sto let po Masarykovi.

Co dobrého se v posledních 25 letech vykonalo v rámci politiky spadající do vašeho resortu a co se případně pokazilo? Kterého svého resortního předchůdce považujete za nejlepšího a kterého za nejhoršího?

Podařilo se toho určitě mnoho. Sociální stát, který byl za Nečasovy vlády pod tvrdým útokem, jsme uhájili. Oproti jiným zemím také máme relativně malý počet lidí pod hranicí chudoby. Problém je, že někteří ministři se nechali ukolébat statistikou, ale nešli mezi lidi, aby na vlastní oči viděli, jak se jim žije. Já se teď snažím navštívit co nejvíce míst, abych nerozhodovala z Prahy jen tak od stolu, jako to dělal ministr Drábek. Toho právě považuji za nejméně přínosného, pokud bych se měla vyjádřit slušně.

Za nejvíce inspirujícího považuji Vladimíra Špidlu, pro kterého jsem tehdy na ministerstvu také pracovala. Podařilo se mu například stabilizovat rozvrácený důchodový účet a dostat ho do přebytku, takže se důchodci nemuseli obávat o své penze. Špidlovu práci bohužel pravice později znehodnotila.

V čem má naše země po 25 letech demokracie „dobře našlápnuto“, ale co ji brzdí v případném dalším pozitivním vývoji? Co musíme v příštích 25 letech vykonat pro to, abychom byli úspěšnější?

Myslím si, že Češi jsou pracovití, a je vidět, že do světa vyvážíme užitečné výrobky. Měli bychom pokračovat v dobré práci. Brzdí nás mnohdy složité a neprůhledné právní prostředí, nedostatečná vymahatelnost práva, nedodržování a mnohdy i absence jasných pravidel - což vyhovuje podvodníkům a korupčníkům.

Který politik, a prosím vynechejme nyní zcela Václava Havla, kterého jsme již rozebrali, v době od listopadu 1989 naší zemi nejvíce prospěl a který ji nejvíce uškodil?

Nejvíce kriticky nahlížím na Václava Klause. Jak kvůli zbytečně uspěchané privatizaci, tak i pro jeho kroky jako prezidenta republiky. Úplně za nejostudnější událost a „vyvrcholení“ jeho kariéry považuji jeho amnestii, která uvolnila ruce lidem, kteří okradli republiku. To už se nesmí opakovat. Do ČSSD jsem vstupovala v době předsednictví Miloše Zemana, mimo jiné proto, že se Klausovi a jeho řečem, že „všechno vyřeší trh“, jasně a rázně postavil.

Pokud nebudu jmenovat ty, které jsem již zmínila, tak za pozitivní postavu našich novodobých dějin považuji například Pavla Rychetského. Pro naši zemi pracuje vlastně celých 25 let. Nejdříve jako politik, dobrý ministr spravedlnosti, pak jako kvalitní předseda Ústavního soudu. Takovéto oddanosti a dlouhodobé poctivé práce si velmi vážím.