„Podnikatelé ve zpracovatelském průmyslu ale narážejí na řadu překážek, třeba na roztříštěnost průmyslu a zdlouhavé povolovací řízení, kvůli kterým jsou domácí zpracovatelské kapacity nízké, nebo na národní normy požární bezpečnosti staveb, jež jsou v Česku přísnější než v zahraničí. Problémem je i nedostatek pracovních sil v sektoru. Dřevo bývá dnes vnímáno především jako obnovitelný zdroj energie, i když je komoditou s velmi širokým potenciálem. Při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku by ale stát měl alespoň podle mého názoru stimulovat i materiálové využití dřeva,“ uvedl předseda v Hospodářské komoře nově založené Sekce dřevozpracujícího průmyslu Jan Matějíček.

Česko je už roky největším unijním vývozcem surového dřeva, následují až poté Německo, Polsko nebo Francie. Vysoký podíl neopracovaného dřeva, resp. kulatiny na objemu našeho vývozu ale vede k významné ztrátě přidané hodnoty pro českou ekonomiku a Česko tak přichází až o desítky miliard korun ročně.

To je ostatně podle analýz Hospodářské komory problém celé české ekonomiky, která generuje zejména nízkou přidanou hodnotu. V mezinárodním srovnání je v Česku vytvořená přidaná hodnota dokonce jedna z nejnižších v celé EU, Česku patří až 24. příčka z 27 států.