Udivuje ji však způsob adresování tohoto dopisu prostřednictvím placeného servisu ČTK, což nepovažuje za standartní formu vedení diskuse na odborné bázi. Asociaci speciálních pedagogů zařadilo MŠMT mezi partnery pro diskusi k tématu zcela záměrně, aby pokrylo celé názorové spektrum odborníků, kteří se tématem společného a speciálního školství zabývají řadu let a jsou tedy relevantními partnery. Připomínky se týkají vyhlášky k provedení paragrafu 19 a některých dalších ustanovení zákona č. 561/2004 Sb, o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.

MŠMT vůbec poprvé otevřelo diskusi ještě v části vnitřního připomínkového procesu a rozšířilo významným způsobem počet odborníků a míst, která se do debaty mohou zapojit. V podstatě od srpna probíhá velmi intenzivní debata. Právě proto není zcela srozumitelné, proč jí svůj dopis, ve kterém pan Pilař poukazuje na nerespektování připomínek od pedagogů z praxe, adresuje uprostřed druhého kola tohoto vnitřního připomínkového řízení, protože v této chvíli jsou reakce teprve shromažďovány, aby byly následně vypořádány.

Následovat přitom bude ještě vnější připomínkové řízení, kde bude další příležitost uplatnit vlastní odborný názor. Jinými slovy, odborná veřejnost má a bude mít celou řadu příležitostí se ke zmíněným dokumentům vyjádřit a pan doktor se tedy vlamuje do otevřených dveří. Otázky, které klade, jsou předmětem probíhající intenzivní odborné diskuse, ale na řadu z nich již jsou známy odpovědi. To však autor dopisu dobře ví, neboť je do debaty zahrnut. V tomto kontextu ale není nejšťastnější, že se staví do role arbitra toho, kdo je a kdo není odborník na společné vzdělávání. Podobné soudy a nedostatek respektu k jiným odborným názorům ke konstruktivní diskusi nepřispívají.

Je také třeba zopakovat, že téma společného vzdělávání česká vláda v čele s ministryní Valachovou neřeší kvůli bruselským úředníkům, ale protože je považuje za zásadní z hlediska práva každého dítěte na kvalitní vzdělávání. Nelze je proto ani redukovat na problematiku úzké skupiny dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, společné vzdělávání chceme chápat v širokém spektru zahrnujícím stejnou péči dětem s různými potřebami, například talentovaným atd.

Pokud jde o samotný text dopisu, autor má bohužel tendenci směšovat různá témata, která spolu přímo nesouvisí, což může být pro čtenáře matoucí. Vyhláška k provedení §19 je například něco jiného než Rámcový vzdělávací program a není tedy jasné, proč je spojována údajná negativní odezva na vyhlášku s Peticí proti zrušení přílohy LMP (lehké mentální postižení) Rámcového vzdělávacího programu.