Liberecký kraj v červenci 2017 oznámil záměr nabýt 100% podíl ve společnosti zajišťující veřejnou službu v přepravě cestujících v autobusové dopravě a zajistit tak provozování autobusové dopravy na území Libereckého kraje na základě vertikální spolupráce. Tento záměr hodlal Liberecký kraj realizovat buď koupí akcií, nabytím pohledávek nebo koupí závodu či jeho části. Za tímto účelem oslovil tři obchodní společnosti, a to konkrétně společnost ČSAD Liberec, a.s., ČSAD Česká Lípa, a.s. a BusLine, a.s., přičemž byl připraven jednat o svém záměru se kteroukoliv z těchto společností.
Proti výše uvedenému postupu Libereckého kraje se ohradila společnost BusLine, a.s., neboť měla pochybnosti o tom, zda jednání Libereckého kraje nesměřuje k nezákonnému zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.
Úřad tedy v rámci správního řízení posuzoval, zda výše popsané jednání Libereckého kraje lze definovat jako veřejnou zakázku na dodávky a zda ji tedy měl Liberecký kraj jakožto zadavatel zadávat v zadávacím řízení dle zákona. Zákon definuje veřejnou zakázku na dodávky, jako veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat a ovladatelných přírodních sil. Právě výklad pojmu „věc“ uvedeného v dané zákonné definici byl pro tento případ stěžejní. Úřad ji v prvostupňovém rozhodnutí vyložil ve smyslu unijní právní úpravy (Směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání veřejných zakázek 2014/24/EU), a to jako „výrobek“, resp. „zboží“ a v návaznosti na to pak konstatoval, že cílem evropské úpravy nebylo regulovat pořízení takových věcí, jako jsou akcie, pohledávky či závod.
Předseda Úřadu daný případ s ohledem na znění rozkladu prošetřil a na základě jednohlasného stanoviska rozkladové komise zkonstatoval, že při výkladu pojmu „věc“ obsaženého v zákonné definici veřejné zakázky na dodávky je nutné přihlédnout k širšímu vymezení definice „věci“ tak, jak je obsažena v občanském zákoníku. K tomuto závěru předseda Úřadu mimo jiné uvedl, že byť je výklad pojmu „věc“ ve smyslu občanského zákoníku významově širší než dle unijního práva (kde je brána věc pouze jako „výrobek“), unijní úprava nebrání vnitrostátnímu zákonodárci přijmout přísnější opatření v oblasti veřejných zakázek, což se v nyní posuzovaném případě stalo. Lze tedy konstatovat, že česká legislativa, k níž má být primárně přihlíženo, obsahuje v zákonné definici veřejné zakázky na dodávky pojem „věc“ ve smyslu občanského zákoníku.
Předseda Úřadu tedy druhostupňovým rozhodnutím zavázal první stupeň, aby při novém projednání věci řádně aplikoval jím vyslovené závěry ve vztahu k zákonem stanovené definici veřejné zakázky na dodávky.
Druhostupňové rozhodnutí rovněž upozornilo na existenci hospodářské soutěže v daném případě. Zadavatel totiž pro naplnění svého záměru oslovil více obchodních společností a měl zájem uzavřít smlouvu s jednou z nich na základě výsledků vzájemných jednání.
ÚOHS postupoval zcela v rámci lhůt stanovených správním řádem. Předběžné opatření vydané Úřadem v prosinci 2017 mělo zabránit zmaření účelu správního řízení případným podpisem smlouvy s vybraným subjektem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
