Liberecký kraj v červenci 2017 oznámil záměr nabýt 100% podíl ve společnosti zajišťující veřejnou službu v přepravě cestujících v autobusové dopravě a zajistit tak provozování autobusové dopravy na území Libereckého kraje na základě vertikální spolupráce. Tento záměr hodlal Liberecký kraj realizovat buď koupí akcií, nabytím pohledávek nebo koupí závodu či jeho části. Za tímto účelem oslovil tři obchodní společnosti, a to konkrétně společnost ČSAD Liberec, a.s., ČSAD Česká Lípa, a.s. a BusLine, a.s., přičemž byl připraven jednat o svém záměru se kteroukoliv z těchto společností.

Proti výše uvedenému postupu Libereckého kraje se ohradila společnost BusLine, a.s., neboť měla pochybnosti o tom, zda jednání Libereckého kraje nesměřuje k nezákonnému zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

Úřad tedy v rámci správního řízení posuzoval, zda výše popsané jednání Libereckého kraje lze definovat jako veřejnou zakázku na dodávky a zda ji tedy měl Liberecký kraj jakožto zadavatel zadávat v zadávacím řízení dle zákona. Zákon definuje veřejnou zakázku na dodávky, jako veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat a ovladatelných přírodních sil. Právě výklad pojmu „věc“ uvedeného v dané zákonné definici byl pro tento případ stěžejní. Úřad ji v prvostupňovém rozhodnutí vyložil ve smyslu unijní právní úpravy (Směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání veřejných zakázek 2014/24/EU), a to jako „výrobek“, resp. „zboží“ a v návaznosti na to pak konstatoval, že cílem evropské úpravy nebylo regulovat pořízení takových věcí, jako jsou akcie, pohledávky či závod.