Z každoročních 8000 podnětů se podle ombudsmana přinejmenším třetina dotýká některého práva zaručeného Listinou základních práv a svobod a nejčastěji jde právě o nepřiměřenou dlouhé čekání na rozhodnutí.

„O lidských právech a Listině základních práv a svobod se obvykle mluví v souvislosti s omezováním svobody či diskriminací menšin. To jsou samozřejmě závažné problémy, ale stranou pozornosti zůstává řada jiných základních práv, k jejichž porušování dochází mnohem častěji. Jako ombudsman se denně setkávám s porušením práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a s tím bezprostředně souvisejícím právem na odškodnění za nesprávný úřední postup. Časté jsou ale i zásahy do dalších práv, jako je právo na nezbytnou pomoc při zajištění základních životních potřeb, právo na rodinný život, na příznivé životní prostředí a mnohá další,“ uvádí ombudsman Stanislav Křeček.

Nepřiměřená délka řízení se jako závažný problém objevuje napříč celou působností ombudsmana a vždy negativně dopadá na životy lidí. Někdy se nepřiměřená délka řízení může jevit jako nepříjemná komplikace, například u vlekoucího se povolovacího procesu ve stavebnictví, jindy může dlouhodobá nejistota čekání na rozhodnutí trvale zničit vztahy např. mezi sousedy ve sporech o přístupové cesty. Existenční dopady pak má nepřiměřená délka řízení např. v případě příspěvku na péči.

Lidé jako rukojmí úřadů

Nerespektování zásady rychlosti řízení, která je základní povinností správních orgánů, se podle zkušeností ombudsmana pravidelně objevuje v postupu silničních správních úřadů. Spory o cesty se tak mnohdy táhnou několik let, účastníci jsou vystaveni tzv. úřednímu ping-pongu a právo na rozhodnutí v přiměřeném čase je jim zcela odepřeno. Krajské úřady jako odvolací orgány opakovaně ruší rozhodnutí silničních správních úřadů, které se tak tou samou věcí zabývají znovu, aby jejich rozhodnutí krajský úřad v dalším kole opět zrušil a vrátil. Odvolací orgány se vyhýbají vlastnímu rozhodnutí ve věci, raději rozhodnutí pouze opakovaně ruší a vrací k novému projednání, ačkoliv tento postup dlouhodobě kritizuje ombudsman i správní soudy. Účastníci řízení se tak nedobrovolně stávají rukojmími v nekonečném čekání na pravomocné rozhodnutí.