Orgány územního plánovaní, od nichž musí nově získat závazné stanovisko k posouzení souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací, nezvládají žádosti vyřizovat bez průtahů, což může negativně zasahovat i do finanční sféry stavebníka, do jeho smluvních vztahů s bankou nebo stavební firmou. Podle zástupce ombudsmanky to mj. ilustruje kontraproduktivnost neustálých novelizací právních předpisů.

Od 1. ledna 2018 zavedla novela stavebního zákona povinnost získat pro většinu stavebních záměrů závazné stanovisko orgánu územního plánování, které slouží k posouzení souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací. Nedošlo však k personálnímu zajištění této agendy na úřadech, takže výsledkem je jejich přetíženost a průtahy při vyřizování žádostí.

„Lidé, kteří se chystají stavět, jsou pochopitelně nespokojení. Legitimně očekávají, že úřady rozhodují v určitých lhůtách, že když stát občanům ukládá určitou povinnost, je připraven na její plnění. Kvůli průtahům při získání závazného stanoviska lidé nemohou pokračovat v procesu povolování stavby a nemohou začít stavět. Nepřipravenost státu tak pro ně může znamenat, že se jim stavba prodraží, nebo že například budou platit pokuty za nezahájení stavby ve sjednaném termínu. Takový stav nelze akceptovat,“ konstatuje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.