Zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková šetřila postup veřejného opatrovníka (obce) při výkonu opatrovnictví u více než 40 klientů jednoho domova pro osoby se zdravotním postižením. Zjistila, že starosta jako opatrovník svým jménem zmocnil ředitele zařízení k nakládání s veškerým majetkem svých klientů. „Takový postup je zcela nepřípustný. Opatrovníka ustanovuje vždy soud, ten se nemůže svých povinností zřeknout jednostranným jednáním vůči jiné osobě,“ uvedla k případu zástupkyně ombudsmana.  

Občanský zákoník navíc explicitně zakazuje, aby se opatrovníkem člověka stalo zařízení, v němž tento člověk pobývá a které o něj pečuje. To stejné platí v případně zaměstnance takového zařízení. A to kvůli střetu zájmů a riziku finančního zneužití klientů. „Pokud opatrovník zmocnil ředitele k přijímání důchodů klientů a k hospodaření s nimi, obchází tím zákon,“ dodala zástupkyně. Na základě její intervence došlo ke změně. Opatrovník zřídil jednotlivým klientům samostatné účty, do kterých nemají zaměstnanci zařízení přístup.   

Není to první případ nesrovnalostí s hospodařením s majetkem klientů, se kterým se zástupkyně setkala. V jiném zařízení měla například ředitelka dispoziční právo s účtem klienta, v dalším se za peníze klientů bez jejich vědomí nakupoval nábytek, který pak využívali ostatní klienti i zaměstnanci.

 „Ne vždy jsou tato pochybení způsobena špatným úmyslem. V České republice chybí jednotný postup, jak by měla zařízení sociálních služeb při nakládání s majetkem svých klientů postupovat. Praxe je značně roztříštěná a někteří poskytovatelé v tom tápou,“ doplnila zástupkyně ombudsmana.