Po dovršení jednoho roku jsou již u dítěte patrné charakteristické rysy jeho osobnosti. Typická je pro děti v tomto čase silná zvědavost, která souvisí se vším co jej obklopuje. Rodiče by měli zvědavost jejich potomka respektovat i přes problémy, které může způsobovat a proto je vždy důležité aby děťátko neustále doprovázeli.

Zvědavost a následné prozkoumávání je velmi důležitou etapou vývoje dítěte, protože díky pozorování a následnému ohmatávání věcí se postupně zdokonaluje a posunuje dále.

Děťátko v jednom roce života se již dokáže pohybovat samo, ať už po čtyřech nebo vestoje, za ruku s dospělým či dokonce bez jeho pomoci. Není vůbec důležité, že nedokáže chodit úplně bez pomoci, nebrání mu to pohybovat se velmi mrštně z místa na místo.

Během dalších měsíců bude dělat velké pokroky – naučí se udržovat rovnováhu, samo se postavit a jít. Každé dítě dosáhne tohoto pokroku svým vlastním tempem. Dítě nemá totiž rádo když je omezováno v pohybu. A nemusí to být jenom ohrádka či plot na zahradě, na který narazí, ale i chvíle kdy musí sedět na vysoké židličce, ze které nemůže utéct. Podmínkou je však zajistit prostor, kde dítě tráví čas proti nebezpečí úrazů.

Mezi tato rizika patří hlavně pád z výšky, dušení se drobnými předměty, otravy léky nebo čistícími prostředky. Ústa jsou pro dítě pořád hlavním prostředkem poznávání nových věcí. Díky jim dítě prozkoumává nové předměty, tím spíše, že má v tomto životním období díky vzrůstajícímu tlaku budoucích zubů obzvláště citlivé dásně.

V tomto období již některé děti umí pít samy z hrníčku. Určitě nemusím připomínat, že je pro ně velmi dobré, jsou-li ještě částečně kojeny, doporučuje se do dvou let věku.

Jiné děti zase dokáží postavit věž ze dvou větších kostek, které drží ještě každou v jiné ruce, což již svědčí o značně vyvinuté motorice. S pomocí ukazováčku a palce umí děti vytvořit špetku, jenž jim umožňuje mnohem jemnější pohyby, například vzít malý kousek jídla či smítko.

Po jednom roce života děťátka již začínáme hovořit o skutečných počátcích řeči. Dítě sice ještě nemluví, ale sbírá a následně si dobře ukládá slovní materiál. Proto je velmi důležité, aby bylo na dítě neustále mluveno při všech možných příležitostech (komentovat činnosti, jednoduše vysvětlovat, prohlížet věci a knihy). Výuka mluvení by měla být co nejvíce formou hry.

Přibližně od dvanácti do patnácti měsíců je u většiny dětí vhodná doba s učením na nočník. I zde je důležité si uvědomit, že všechno má svůj čas a každé děťátko je naprosto jiné. Rozhodně nedejte na řeči jiných žen, “že jejich dítě již sedělo na nočníku v osmi měsících“ a podobně. I když se to nepodaří v patnácti měsících či později, vůbec nic se neděje. Holt jen vaše dítě si plnými doušky užívá maminčino opatrování a nikam nespěchá. Ani vy nikam nespěchejte. Všechno má svůj čas a nic vám neuteče.

Kolem patnáctého měsíce věku je již dětský organismus dosti zralý na hygienický návyk zvaný smrkání. Dítě by si to mělo cvičit, protože ucpaný nos brání správnému dýchání a přináší mnohé zdravotní komplikace. Některé děti si již v tomto období začínají věci vynucovat. Právě teď by rodiče měli začít uplatňovat pravidla a stanovit si přesné hranice. Nyní je už nutné dítě začít učit, co znamená rodičovské „ne“.

Pro dítě v každém věku, ale v tom neútlejším přece jen nejvíce, je důležitá mateřská láska. Vychutnávejte si ty krásné chvíle, které spolu prožíváte. Zásobujte své děti polibky, hlazením a smíchem, věřte, že tyto vzpomínky nebudou nikdy zapovězeny.