Na některé novináře můžete působit jako opevněná tvrz, od níž se veškeré otázky odráží jako dřevěné šípy. Co vy na to?
Většina dotazů jde přes sekretariát, abychom zamezili absenci kontaktu. Myslím si, že se nestalo, abychom nějakého novináře nepřijali anebo mu neodpověděli. Nicméně děkuji za váš názor, že to tak může i působit. Přesto potřebu mluvčího akutně necítíme. Jak už jsem říkal, řada z nás s médii dlouhá léta spolupracuje a bereme to jako radost. U vědecké instituce většinou mluvčí pouze zprostředkuje kontakt na odborníka ve své oblasti, což lze řešit jinak. Roli hraje i současná ekonomická situace, kdy nám každý rok škrtají finance.
Psali jsme:
Označil jste Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) za vědeckou instituci. Nicméně ústav je i politickou organizací řízenou Senátem, kterou podle kritiků ovládá vládní ODS. Jak se k tomu stavíte?
Pravda, jsme vědeckou institucí jen z části. Vyrovnávání se s komunismem netkví jen v historii, ale i ve vzdělávání a veřejné činnosti. Kdybychom byli jen vědeckou institucí, tak máme mnohem přísnější přístup k bádání. Navíc jsme také zapojeni do naplňování zákona o protikomunistickém odboji, což je zčásti úřednická práce. Pro Ministerstvo obrany totiž vypracováváme odborná stanoviska k žádostem o osvědčení. Nicméně zpět k otázce. Nemůžeme být apolitičtí, protože matérie, jíž se tu zabýváme, je ryze politickou. Musíme však být nadstraničtí, což je velký rozdíl. Mohu říci, že jsem zde dosud nezažil ani jeden stranicko-politický tlak. Na druhou stranu rozumím tomu, že to někteří lidé mohou tak vnímat. Když vzniká jakákoliv státní instituce, začne vyřizovat agendu, kterou před ní již někdo také vyřizoval. Tudíž někomu bere práci i prestiž. Navíc žádná instituce nevznikne bez podpory momentální vlády a logické je, že opozice ji zkritizuje. Dnes ale nemáme blíže k žádné straně a udržujeme korektní vztahy se všemi demokratickými stranami.
Proč je tedy ÚSTR nazýván politickým dítětem ODS?
Možná jen proto, že ÚSTR vznikl v době Topolánkovy koaliční vlády a Ministerstvo vnitra nám za šéfování Ivana Langera předávalo nejvíce materiálů. Kdyby k tomu nebyla politická vůle, ještě dodnes odněkud taháme krabice různých materiálů. Je také nutné říct, že archivní činnost máme jen na omezenou dobu. V zákoně o ÚSTR je napsáno, že náš Archiv bezpečnostních složek přejde v roce 2030 pod Národní archiv. Ústav sice bude dál fungovat, ale jinak. Nyní musíme zpracovat materiály do elektronické podoby, což je obrovský kus práce.
Máte korektní vztahy i s KSČM?
Teď řeknu něco kacířského. Nemám problém mluvit ani s komunisty jako s lidmi. Nicméně léta odmítám komunikovat s KSČM, protože nechci podporovat jejich ideologii. Když se mě ještě jako mluvčího České biskupské konference ptaly například Haló noviny, vždy jsem řekl, že neodpovím, ale ne proto, že bych odmítal komunikovat s redaktorkou, ale proto, že nechci podporovat zločinnou ideologii, které tyto noviny slouží. Pokud se s novinářem setkám privátně, nemám problém. Nejde o odmítání člověka. Jde o odmítání zvrácené ideologie. Její zločiny nejsou excesy, ale logické důsledky té ideologie.
Psali jsme:
Proč se dodnes nehnuly úřady z místa v případě zákazu KSČM? Vždyť k tomu jste mohli být nápomocní…
Jsem přesvědčen o tom, že dnes žijeme v otevřené demokratické společnosti, kde je možný souboj idejí. To je cesta. Náš ústav se zabývá zkoumáním jak zločinů nacismu, tak i zločinů komunismu. Zakazovat něco není na místě. Jinak by se tomu umožnilo bez kontroly metastázovat do společnosti jinak. Přešlo by to v jakýsi ideový partyzánský boj. Společnost musí být natolik silná a zdravá, že unese existenci extremistických skupin. Když bude naším leitmotivem strach, je to špatně. Letos jsem vyvolal velkou akci hledání hrobu Bohumila Hasila, což je bratr krále Šumavy Josefa. Ten žije v Chicagu. Jeho bratr byl ale v roce 1950 zastřelen na Šumavě u hranic. Místo, kde byl zakopán, zatím nebylo nalezeno. Lidé tam o tom mluví a také se k tomu dostal bývalý velitel pohraniční stráže. Přišel za mnou, že glorifikujeme vraha. Pro mě ale bylo velkou výzvou si s ním popovídat a vyměnit si v klidu názory. Říkal jsem mu, že před třiceti lety by mě za mé názory zavřel, takže dnes se ta doba přeci jen o dost posunula ke svobodě. Dal mi nakonec za pravdu. Ten prostor ideové soutěže je fajn.
Proč je v některých západních zemích komunismus pořád tak sexy?
To jsou důsledky prvotního vývozu francouzské revoluce do Ruska a následného vývozu ruské revoluce do zahraničí. Vzájemné ovlivňování bolševických a nacistických idejí je zřetelné. Tomu se nikdo nebrání ani v Rusku. Když se i v Evropském parlamentu pokoušeli prosadit zákaz slov komunismus či komunistická strana, tak s tím neuspěli. Nepochopili, proč to v postkomunistických zemích porovnáváme. Prostě jejich zkušenost je jiná.
Proč dle Vás dnešní komunisté stále berou rok 1989 jako porážku?
Pocházím z rodiny, kterou dost těžce semlel nacismus i komunismus. Jsem osobně přesvědčený odpůrce jakékoliv totality. Jsem ale schopen pochopit, že ve třicátých i čtyřicátých letech na základě negativních zkušeností s postojem demokratických zemí tváří v tvář nacismu s podílem SSSR na jeho porážce se i upřímní lidé k tomuto levicovému extrému přiklonili. Pak ale revoluce začala své děti požírat. Podle mě v roce 1968 tanky armád Varšavského paktu musely rozjezdit svými pásy poslední zbytky důvěry v možnost symbiózy komunismu a demokracie. Po této události už šlo u komunistů asi pouze a jen o pragmatismus. Ostatně teď se k tomu i mnozí přiznávají.
Nicméně máme přes dvacet let od převratu a mladí lidé berou komunisty jako normální demokratickou stranu. Neštve vás to?
V tomhle bych byl zdrženlivější, jestli to tak je. Při setkáních se studenty jsem nezaznamenal nejmenší stopu toho, že by někdo z nich fandil komunistům. Možná některé skupiny mladých lidí si to myslí. Mě nejvíce štve absence morálních hodnot. Budujeme tady kapitalismus podle komunistických příruček. Prostě takoví ti milionáři se zlatými řetězy okolo krků, limuzínami a vilami na Kajmanských ostrovech. Skutečný kapitalismus je ale o osobní odpovědnosti, hodnotách, kreativitě a snaze o co nejlepší lidské soužití. Podle kádrových materiálů mých rodičů z předlistopadové doby pocházím z takzvané buržoazní rodiny, ale všichni naši zaměstnanci, jak mého dědečka, tak i babičku, milovali. Dnešní postkomunistická mizérie s absencí morálky má s kultivovaným Západem málo společného. Věřím ale, že se společnost obrodí. Kaliště se prostě jednou v čisté jezero promění.
Můžete mi říct, proč se stále stavíte za tolik kritizovaného Pavla Žáčka, z něhož jste udělal šéfa kanceláře ÚSTR?
Poznal jsem jej před léty a podle mého názoru patří mezi přední znalce této problematiky. Jako vládní zmocněnec byl hlavní styčným důstojníkem pro materiály z doby minulého režimu. Navíc dokázal skvěle rozjet mezinárodní vztahy. I myšlenka nastěhovat se sem na Prahu 3 se proměnila v realitu za něj. Je to vysoce inteligentní, pracovitý člověk, odborník a s naší vzájemnou spoluprací jsem velmi spokojený. Nechci nikomu nic podsouvat, ale to, že se někdo není schopen s někým domluvit, ještě neznamená, že s tím dotyčným není schopen spolupracovat někdo druhý. Vím o lidech, kteří k němu chovají osobní antipatie. Já je nesdílím. Žáček, jak už jsem výše naznačil, tuto instituci vybudoval. Nesl odpovědnost za převzetí všech předávacích dokumentů a takových lidí moc není. Vždy se řídím vlastními zkušenostmi a to dělám i nyní.
Jak berete nejhlasitější kritiky ÚSTR, tedy Stanislava Pence a Petrušku Šustrovou?
Nemám problém si promluvit s kýmkoliv. Pokud je člověk upřímný, může mi ukázat i jiné rozměry mé práce, které jsem doposud neviděl. Beru to jako obohacení. Žijeme v demokratické společnosti a je dobře, že jsou lidé různých názorů.
Nemyslíte si, že někdy kritizují neobjektivně?
Naznačil jste dvě osoby. Neodvážil bych se je dávat do jednoho zástupu. Mohou mít různé motivy. U někoho mohou hrát roli osobní nesympatie, u někoho třeba i momentálně nenaplněné osobní ambice. Ale konkrétní nebudu, nechci se někoho dotknout. Na druhou stranu neříkám, že všechny jejich podněty jsou špatné.
Když vám v Senátu Petruška Šustrová naznačila, že osvětová činnost ÚSTR pokulhává, protože těch publikací od vás vzešlo jen pomálu, nebránil jste se. Co teď?
V našem přehledu, který vám tímto dávám, je jich mnohem více, než paní radní uvedla. To je opravdu různost úhlu pohledu. Nechci jít cestou konkurence, ale spolupráce. Proto nejen z ekonomických důvodů mi přijde správné, že i v publikační činnosti spolupracujeme s partnery. Neberu ovšem nikomu právo, že to vidí jinak.
Buďme konkrétní. Ona tam vyjmenovala, že jste za čtyři roky své existence vydali pětatřicet knih, z nichž jen pár je autorsky plně zpracováno vašimi lidmi…
Není to pravda. ÚSTR byl vydavatelem či spoluvydavatelem sto tří publikací. A tohle je fakt. Je to otázka pojmů, co je naší publikací. Jednotlivá nakladatelství mají své řady, a když má jedno řadu memoárů, tak si můžeme vzájemně vyhovět. Ostatně i komiks Ještě jsme ve válce takto vznikl. Když se snižují finance, tak se hledají různé formy spolufinancování. Nicméně my se s Petruškou Šustrovou dobře známe, mezi námi žádná osobní animozita není.
V Senátu jste se drsně pustil do bývalé ředitelky Archivu bezpečnostních složek, když jste sdělil, že jí pomáhal syn s vybavením kanceláře. Nicméně nic nedefraudovala. Nebylo to zbytečné?
Musel jsem to tak uvést. Nebyla to pro mě jednoduchá věc, projednal jsem to s radou ústavu. Opravdu se musíme vyhýbat jakýmkoliv možným problémům, protože tady máme spousty kontrol. Na vše vypisujeme výběrová řízení, aby nikdo nemohl říct, že tady někdo zaměstnává rodinné příslušníky. Nesouhlasím s tím, když někdo káže vodu a pije víno.
Co si myslíte o uvažování o sloučení ÚSTR a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR?
To není možné ze zákonných důvodů, protože Akademie věd je úplně jinak koncipovaná instituce. Jednal jsem o tom i s jejím předsedou panem profesorem Drahošem a i on souhlasil, že obě instituce mají zcela jiné zaměření. My jsme totiž skutečně státní institucí, která má úkoly dané některými zákony. Tyto úvahy, které se objevily v prenatálním stádiu uvažování o škrtech ve státní správě, byly nasnadě, ale zcela mimo mísu. S vědeckými institucemi prostě nejsme kompatibilní. Samozřejmě spolupracujeme, ale jen na partnerské bázi.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jan Rychetský
