Hlavní představitel českého protikomunistického protestsongu Karel Kryl je bohužel už sedmnáct let po smrti. Byl svědomím národa a jeho kritika pálená do všech stran mocné dost popuzovala. Ostatně tehdejší prezident Václav Havel mu medaili Za zásluhy II. stupně udělil in memoriam až v roce 1995. Nicméně lid ho miluje. Názory Karla v podstatě sdílí i jeho o tři roky mladší bratr Jan, také písničkář, jenž žije v moravském Novém Jičíně.

„V bratrových kritických textech, ať letitých, či nových, je tolik pravdy, že je pro všechny politické strany nebezpečné, aby se hrály. On nejmenoval konkrétní politiky nebo strany, protože věděl, že potrefená husa nejvíc kejhá," vysvětluje Jan, proč jsou v současnosti kritické písně Karla Kryla slyšet stále méně.

Seděl jako Havel. Nemůže ho ani cítit. Parta kolem Havla byly hyeny

Mocipáni nemyslí na chudé

„Byla jistá naděje, že tento vládní komplot opravdu něco s hrozivou situací udělá, ale zdá se, že dnešním mocipánům jde jen o jejich vlastní prospěch, bez ohledu na ty nejchudší. A to nemyslím různé příživníky, kteří sotva dosáhnou plnoletosti, jsou automaticky přeřazeni mezi invalidy. Každá vláda, která je poskládána z několika subjektů, je odsouzena k neskutečnému množství kompromisů a ústupků. I Karel říkal, že nejlépe vládne vláda, která má sic jen jedenapadesátiprocentní podporu, ale vládne sama," říká Jan Kryl.