Izrael zažívá další válku, v níž proti němu bojují i vlivná západní média – včetně několika českých –, která jej prezentují jako agresora nebo přinejmenším „disproporčně“ reagujícího. Jaká by vlastně měla být „proporční“ reakce na tři tisíce raket? Proč je mediální zpravodajství médií tak otevřeně protiizraelské? A čím se tento konflikt liší od dřívějších?

Izrael má naštěstí nad sebou elektronický štít, který většinu raket zastavuje, ale i tak jich stovky na jeho území dolétají. Kdyby tuto geniální technologii neměl, jeho města by už mohla být v ruinách, se statisíci mrtvých. Těžko říct, co by mělo být „proporční“. Zatímco palestinské rakety míří kamkoli a všude, tedy do civilních oblastí, Izrael odpovídá zacíleně na místa, odkud rakety vylétají, nebo kde ví, že jsou soustředěny ozbrojené jednotky Hamásu. Že při tom umírají civilisté, je způsobeno taktikou Hamásu odpalovat rakety z civilních objektů a své vojenské objekty civilisty obklopovat. Znalci této teroristické taktiky a zároveň etického kodexu izraelské armády to mohou opakovat donekonečna a nejsou bráni na vědomí. Jedním z takových neúnavných obhájců Izraele je britský plukovník Richard Kemp, který ujišťuje, že izraelská armáda má přísnější pravidla ochrany civilistů nepřátelské strany „než jakákoli jiná armáda v dějinách“.