Tento týden proběhlo v Evropském parlamentu hlasování o dvou návrzích na vyslovení nedůvěry Evropské komisi pod vedením předsedkyně Ursuly von der Leyenové. Oba návrhy byly zamítnuty a von der Leyenová svou pozici udržela s pohodlnou většinou. Přesto se jednalo o symbolický výraz rostoucího politického napětí v EU. Tato hlasování následovala po předchozím pokusu v červenci letošního roku, který von der Leyenová také přežila.

Od roku 1999, kdy kvůli finančnímu skandálu odstoupila komise lucemburského bankéře Jacquese Santera, šlo o čtvrté hlasování o nedůvěře. A všechna tři předcházející dopadla jednoznačně negativním výsledkem.

V roce 2004 komise Itala Romana Prodiho ustála hlasování kvůli možnému zneužívání rozpočtových prostředků. O rok později čelil předseda José Manuel Barroso obvinění ze střetu zájmů kvůli štědré státní podpoře pro řeckého podnikatele, u něhož dovolenkoval na jachtě, ale odstoupení podpořilo jen 35 poslanců. A v roce 2014 Jean-Claude Juncker uhájil poměrem 461:101 funkci při skandálu LuxLeaks, ve které šlo o daňové výjimky pro spřátelené firmy.

Podle pravidel europarlamentu je navíc k úspěchu hlasování o nedůvěře třeba dvoutřetinová většina.

Proto už na jaře při prvním letošním hlasování Alexandr Vondra kritizoval členy vlastní frakce, kteří s návrhem přišli, že „naši Rumuni mají IQ tykve“.