Tuňákové konzervy ke třem stovkám za kus. Toaletní papír pod stovku budete dlouho hledat, ke dvěma stovkám už je… Aviváž Coccolino už nyní téměř dvakrát tolik, oproti loňskému roku…
Ke vzteku
„Hvězda padá směrem vzhůru,“ směje se paní Jiřina, která v Globusu má sice plný košík, ale jak říká, v loňském roce by byly rovnou dva – za tu cenu. Parafrázuje název filmu s Karlem Gottem a ještě se usmívá. To jiní zamračeně beze slov projíždějí regály a maximálně tak pokyvují hlavou. Souhlas s cenami rozhodně nesdílejí. „A to premiér si dovolí říci, že ceny už padají. Asi jak komu a jak kam,“ rudne vzteky pan Alois.
Prací prášky šly nahoru vskutku nehorázně – dvojnásobek je ještě málo a už už se čeká, že bude prolomena magická hráz tisícovky. Ano, někdo může namítnout, že jde o velké balení. Jenže to za covidu stálo kolem tří stovek a ještě před rokem pod hranicí pětistovky. A dneska? „Darmo mluvit,“ konstatuje statný důchodce Alois, jenž veze několik přepravek jednoho – ne pro Plzeňáky dobrého – europiva. „Když je akce, stávám se Vietnamcem a nakupuju do zásoby,“ mrkne na nás.
Akce je vlastně všude, jak se hlásá zase v jiném supermarketu. Na ceny je ale prý „kabrňák“ právě Globus. Tady si pořídíte aviváž, prací prášek, prací gel, a stovky jen lítají. Ceny ryb jsou tradičně vysoké, ale vidíte nevídané. Kdysi tuňáková konzerva za 40 korun, pak stála 60, pak 80 a dnes ani stovka nestačí. Když nechcete tuňáka, moc si s dalšími taky nepomůžete. Jedině sardinky ve vodě či ve vlastní šťávě...
Fotogalerie: - Čekání na Fica
Dobrou chuť?!
Nejlevnější toaletní papíry rychle mizí a stejně tak to, co je zrovna sníženo. I když slovo akce je už poněkud pejorativní název – tak to říká paní Jarmila, která se chodí do Globusu občas naobědvat. Je tam stále lidí plno, ale občas i zde jsou ceny vyšší a vyšší – hovězí svíčková na smetaně s knedlíkem za 150 Kč. „Jestlipak je to opravdu pravá svíčková,“ dumá Stanislav a hned si tento muž ve středních letech odpoví: „No samozřejmě, není, to by bylo minimálně dvakrát dražší.“ Smažák za 50, smažený camembert ještě o polovinu dražší. Malý karbanátek za 40 korun, obalovaná treska podlouhlého, nikoliv čtvercového tvaru, kolem 75 korun. Půlka filety candáta, který může být český sladkovodní nebo cizí mořský, tak ten je za 120 korun a výš. Ještě k tomu musíte přikoupit přílohu…
Na toaletu a k pračce s tučným kontem
To jsme ovšem odbočili, ale museli jsme se na ty ceny posilnit. Český Azurit, malé balení stálo nedávno kolem padesátikoruny. Dnes už je o 100 procent dražší. Proběhlo jen pár měsíců... Závěsné kuličky na toaletu už také překonaly stovku – balení obsahuje dva kusy, takže jeden kus je za padesátku. Po straně se na vás poněkud schovaně dívá výprodej za 60 korun, tedy 30 korun za kus. Opět stačilo jen pár měsíců, žádné roky...
„Celá tahle hygiena vás přijde setsakra draho,“ hartusí Štěpánka, prý čerstvá důchodkyně. „S důchodama na nás šetří, ale podívejte, jak je všechno strašně drahý. A přece nemůžu obcházet market za marketem... někdo to sice dělá, ale já na takovej slevovej turismus nemám čas, a po pravdě ani náladu,“ svěřuje se žena. „Jo, kde jsou ty časy, že šproty stály dvacku nebo třicet korun. Teď už je to dvojnásobek, a navíc prý už nejsou uzené, ale jen namáčené do nějakého svinstva, aby se to natáhlo kouřem. Tak kouř je nezdravej, rakovinotvornej, a pak že tenhle sajrajt je plnej vitamínů?“
Ještě více úspěchu, ještě více zisků
Firmě Hamé se prý daří, je členem skupiny Orkla Food, které se ekonomicky daří mimořádně. Tak výborně, ale čím to, že uzavírá své některé výrobny v Česku a že typicky české značky bude produkovat jinde. „Znojmia zelí asi dělat neumíme, proto je tak příšerně drahé, i 70 korun,“ konstatuje další nakupující a vzpomíná na pár měsíců zpátky, jak ty samé výrobky byly za padesátku a ještě předtím v akci za pětadvacet. „Člověku se na to smutně kouká, když víte, že skvělé zelí máme tady vedle v Křimicích nebo v Dobřanech. Ale oni radši vezmou zelí z Rumunska nebo ještě líp z Turecka. To je prostě na palici, tahle globalizace.“
Že abnormálně vysoká cena přichází právě v době sklizně, to je poněkud zarážející, nebo k popukání, to dle nátury kupujícího. Broskve a meruňky, samozřejmě naložené, se prý neurodily, takže proto je to tak drahé. A obecně, celá Evropa má prý problém, ale ten největší že je tady u nás.
Polští ovocnáři se radují, ti naši už nemají ani slzy
V Albertu si můžete koupit pěkná červená jablíčka. Polská, za 35 korun kilo. V době, kdy naši sadaři likvidují další hektary, je to poněkud výsměch, ale kšeft je kšeft. Naložené třešně a višně jsou pomalu za stovku. Urodily se v Maďarsku, tradičně, u nás se pomalu prý ani nedostaly do oběhu, kvůli tomu, jaké požadavky měly vůči ovocnářům supermarkety, to bylo mnohdy za hranou. „Když vidím Prouzu, chce se mi zvracet,“ parafrázuje Černé barony další zákazník, tentokrát v Albertu, který má nizozemské majitele a podle toho je to tu také vidět – viz zelenina ze skleníků právě z Holandska. A že pan Prouza, to je ten šikovný zastánce a mluvčí řetězců.
Hovězí konzerva z Hamé, velké balení, již překonala stovku za kus. Stávávala kolem 40 korun, ale to už před pár lety. Pak 70 a nyní je to za 115 korun. Výběrové masové konzervy Hamé za dvě stovky. Tedy pardon, baťovsky markované za 199,90 Kč. Desetníček schází do dvou stovek... „Když platím kartou, tak se to počítá, ale cash už halíře dávno nejsou, tak to mám beztak za dvě stovky,“ reaguje další nakupující.
Pro pírko přes plot by skočil leda blázen
Nu, a ještě jedno globusácké překvapení – za které ale tento prodejní kolos až tak nemůže. Sklenice zavařovačky, kus za desítky korun. „Já to dělám tak, že když si něco ve skle koupím, tak umyju sklenici a nechám to na zavařování či si v tom přinesu polívku,“ konstatuje důchodce Vlastimil. „Mladí se mi smějou, že jsem stará škola, že to je plýtvání vodou a proč to nevyhodím do kontejneru. Pro mě by to byla škoda. Ale tohle je hlas volajícího na poušti…“
V Albertu vás cenou nemile překvapí třeba pálivé klobásky na opékání za téměř 150 korun. Nu a buřtíky za stovečku. A aby těch stovek nebylo málo, i chipsy už atakují onu pomyslnou metu jedno sto padesát korun českých. O pracích potřebách se tu musíme zmínit zase. Aviváž Coccolino za 220 korun a malé balení tekutého gelu Rex na barevné prádlo za 169 korun. Taky bývalo za „pade“, pak za 70, pak za 110 korun a nyní tohle nadělení. Malý prášek na praní už míří k padesátce, a přitom stával před rokem polovinu. Nárůst o sto procent, umím-li počítat…
Vánoční a novoroční dárečky…
Na Vánoce bude cena jistě zaokrouhlenější. Směrem nahoru, pochopitelně. A v novém roce to bude určitě jakbysmet. To prorokujou obyčejní občané, denně nakupující. „Vláda by k regálu ani nepřišla, ti mají už pomalu své dodavatele, jako to bylo za komunistů...“ hodnotí situaci na závěr našeho putování kouřící důchodce u vstupu do marketu.
Někdo by mu možná vyčetl, že utrácí za cigarety. A taky že má malého, u stojánku uvázaného pejska, a že i za něho podle některých zbytečně utrácí…
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
Vitek106
