Líbil se vám plakát „Putin v pytli na mrtvoly“, který vyvěsil Rakušan?Anketa
Na úvod bylo vysvětleno, že tito lidé jsou v běžných sociologických šetřeních většinou opomíjeni. Důvody jsou prosté – výzkumníci s nimi neradi mluví, protože je s nimi složitější domluva, od politiků očekávají něco jiného, než mohou splnit, a nejsou úplně obeznámeni s politickými reáliemi.
Jistý polský profesor sociologie dokonce zavedl termín „občané dobré jakosti“, což jsou lidé zajímající se o politiku a dění ve světě. Teorie pokračovala „občany velmi dobré jakosti“, kteří si zjišťují informace z více zdrojů a nespokojí se s vysvětlením médií.
Jenže takových obyvatel je pouhých 12 procent. Průzkumníky byli preferováni, protože s nimi byla snazší domluva. A pak se tvůrci předvolebních modelů velmi divili, že volby dopadly zcela jinak, než jim z rozhovorů s těmito lidmi vyšlo.
Proto se nyní sociologové rozhodli skutečně poctivě zmapovat pohled na svět oné skupiny, která kritériem „jakosti občanů“ propadá.
Tím hlavním, co mezi lidmi napříč všemi sociálními skupinami pozorovali, je šok. Šok z pandemie, z války, z inflace. Ta prý v Polsku dostala zejména mladou generaci, která si nepamatuje hyperinflaci, které země čelila v devadesátých letech.
Starší generace se zase více obávají války, kterou si pamatují z přímých svědectví svých rodičů. Standardem je plnění sklepů zásobami a snaha vybrat co nejvíce peněz v hotovosti.
Návrat ke „konspiračním teoriím“
Zatímco na počátku všichni vášnivě sledovali zprávy a pídili se po informacích, v následující fázi v nich zpravodajství naopak začalo vyvolávat deprese. Dnes lidé přiznávají, že na zprávy už radši nekoukají.
Ukazuje se, že mladá a starší generace má odlišné problémy. Mladí a produktivní lidé byli výrazněji postiženi pandemií, což se u řady z nich podepsalo na psychickém stavu. Teď je šokuje inflace a smutné vyhlídky do budoucnosti. Starší generace přijímá inflaci klidněji a více ji stresuje válka.
Zajímavostí je postoj „střední třídy“, která se začíná bouřit proti nákladným sociálním transferům a navrací se k myšlenkám neoliberalismu.
Naopak u lidových vrstev se projevuje návrat ke „konspiračním teoriím historie“. Některé z nich se vracejí do časů Polské lidové republiky před rok 1989. Kritika zaznívá zejména nad nerovností nakládání s „obyčejnými lidmi“ a s elitami.
„Od bohatých nelze očekávat žádnou solidaritu. Zajímají se jen o svůj byznys, necítí se jako součást komunity,“ vysvětloval sociologům jistý padesátník z maloměsta.
I válka na Ukrajině je v této skupině vnímána touto optikou. Na dotaz, zda je Polsko na straně Ukrajiny, přišla odpověď: „Je to u nás stejné jako na Ukrajině. Bohatí se prostě seberou a odletí na Západ“. Dělník či zemědělec zůstává jako potrava pro děla.
Psali jsme:
V této skupině je s nevolí pociťována i nespravedlnost v rozdělování dávek, na které podle jejich mínění nejvíce vydělávají některé skupiny – zejména Romové.
V souvislosti s tím někteří pozorují pokles úrovně sociálních služeb. Aktuální je kvůli inflaci zejména otázka valorizace důchodů.
I jedna mladší dělnice z malého města hovořila o tom, že válka a nové náklady by měly být financovány z prostředků od bohatších lidí, nebo od „patologií“, které podporu využívají podivnými způsoby.
Celkově se šíří nedůvěra – nejen směrem k vládě, ale i mezi lidmi navzájem. Polský systém často srovnávají s těmi západními, odkud mají od svých příbuzných či známých (odhaduje se, že z Polska po roce 1989 odešel na Západ až milion lidí) velmi přesné informace.
Co tyto rozdělené skupiny spojuje? Výzkumníci museli zkonstatovat, že je to averze vůči Ukrajincům. Všechny skupiny se podle svých preferencí shodují, že to, po čem oni spíše marně touží, toho se ukrajinským uprchlíkům dostává. Jedněm vadí sociální dávky či garantovaná místa ve školkách, jiným jízdenky zadarmo a z toho vyplývající obtíže ve veřejné dopravě.
Střední třída zase varuje před tím, aby náklady sociální pomoci nesl státní rozpočet a nadále se zadlužoval.
Výzkumníci zdůraznili, že vyprávěné příběhy byly obvykle „z druhé ruky“, ne osobní zkušenost mluvčích.
Vždycky je lepší, když jsou Němci slabí...
Do toho vstupují i tradiční historické předsudky Polska vůči Ukrajině, vycházející z příkoří vzájemných dějin. Hodně se připomíná třeba Volyňský masakr za druhé světové války. „Nezapomínejme na to. Pokud na to zapomeneme, ztratíme svou identitu,“ zdůrazňuje maloměstský padesátník.
Zatímco oficiálně se stále ještě drží linie „máme společného nepřítele v Rusku, tak žádné spory“, pod povrchem se drobné konflikty začínají množit.
Historické reminiscence se ale promítají třeba i do vztahu k Německu. Největší členská země EU od počátku nepatří k lídrům podpory Ukrajiny. A Poláci se obávají, že by je Berlín klidně nechal ve štychu, kdyby přišly problémy. „Němcům nevěřím, ti vždycky hrají na dvou frontách,“ říká mladý velkoměstský příslušník střední třídy. A v tom se shodují lidé prakticky napříč.
Starší generace se spíše obává, že se Německo pustí do vyzbrojování, jak na jaře velkolepě avizovalo. „To je pro nás hrozba, vždy je lepší, když jsou Němci slabí,“ říká dobře situovaná velkoměstská padesátnice.
Zostřené mezinárodní vztahy vedou v Polsku k posílení tendencí k obraně a militarizaci země. Množí se hlasy po obnovení všeobecné povinné vojny či na zavedení vojenské přípravy jako školního předmětu. Paradoxně velmi vehementně se za to staví polské ženy, které žádají vyšší zapojení do obrany země.
Také proto, že mnohé pochybují, zda je jejich muži ochrání. „Ženy naší generace jsou tisíckrát zralejší a silnější, než jejich muži. Mluvím zejména o generaci narozené v 90. letech, tam muže vodily jejich matky za ručičiku,“ zaznělo v průzkumu od mladé obyvatelky velkoměsta.
Ještě větší nedůvěru ale Poláci cítí ke svým politickým elitám. Vyplývá to z odpovědí na dotaz, co by se stalo, kdyby Rusko napadlo Polsko. Výrazná část veřejnosti si myslí, že současná politická reprezentace by zbaběle prchla ze země. A to nejen vláda, ale i opozice. Že by se našel „polský Zelenskyj“ nikdo příliš nevěří.
Na tom se shodovali téměř všichni. Z politiků si jakous takous popularitu udržuje prezident Duda, naopak premiér Morawieski se stává hlavním hromosvodem protestů. I proto, že všichni znají jeho historii v mezinárodním finančnictví a nadnárodní banky se dnes stávají veřejným nepřítelem číslo jedna.
Odpor k politikům a k celém systému se podle výzkumníků může přenést do odporu vůči ukrajinským uprchlíkům. A zčásti se tak už děje. Ve skutečnosti lidem přitom prý nevadí Ukrajinci, ale politický systém.
Padlo i varování, že tématu by se mohli chytit populisté. Nikoliv z vládního Práva a spravedlnosti, které bývá nejčastěji označováno za „populistické“, ale v tomto případě se hřeje na výsluní mezinárodní popularity za štědrost a odvahu. Spíše se spekuluje o vzniku nějakého vyloženě protisystémového hnutí, jako byla v Německu po roce 2015 AfD.
Nyní je podle nich hlavně potřeba, aby politici našli odvahu a s lidmi hovořili. Kdo to dokáže, vyhraje příští volby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: jav
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
