„Zprávy o koronaviru se na mě valí ze všech stran. Je jich tolik, že už jsem jimi naprosto zahlcen a vlastně už je nechci ani poslouchat,“ začíná tentokrát trochu smutně Nedělní ráno Ivan Vyskočil. „Nebudu tady vyjmenovávat, co všechno už jsem slyšel, přečetl a co už o tom vím. Rozhodně to nechci ani podceňovat, ani bagatelizovat. Mýt si ruce, dezinfikovat, nosit roušku. A co mohu víc?“ krčí rameny.
„Nevyhledávám hromadná shromáždění a na naší vesnici během vycházky se psem nepotkám živou duši. Ale potkám-li bacila, ani ho nemohu zaplácnout utěrkou, dokonce ho nemohu ani obejít a vyhnout se mu, protože ho jaksi nevidím. Tak mohu jen dodržovat rozumná opatření, ke kterým nás nabádá vláda, a to dělám. Ale poslouchat stále totéž a kolik je už nakažených a obětí a hroutit se z toho, už prostě nechci. Sleduju jenom různé vtípky a videa, která mi chodí, a těší mě, že Češi stále neztratili smysl pro humor, a to je každopádně dobré znamení. U některých se srdečně zasměju a jak víte, tak smích je zdravý,“ doporučuje herec i čtenářům ParlamentníchListů.cz.
Fotogalerie: - Hladová okna
Fotogalerie: - Zavřené krámy
„Mudrlantka“, přesvědčená o své výjimečnosti
Vzápětí ale zvážní a připomíná i druhou stranu mince. „No a pak jsou tací, co jako obvykle umí jen kecat a vědí teď, co už se mělo udělat dávno a co se neudělalo. Člověk se nemůže divit, že bába od plotny, co díky Milionu chlívek náhle objevila v hlavě moudro a patent na rozum, neváhá radit panu premiérovi, co měl a co má dělat. To se nakonec dá ještě chápat. Taková mudrlantka, přesvědčená o své výjimečnosti, ta přece ví, jak na to a jak by se to všechno mělo dělat! A důležité je to slůvko „SE“!“ upozorňuje umělec.
„Ale v době, kdy se většina lidí semkla a kouká jen na to, jak tuhle krizi překonat a zažehnat, se najdou jiní, co nemají na práci nic jiného, než kritizovat a házet klacky pod nohy. Opravdu si myslím, že v této době není na místě se zaobírat tím, co se řeklo a co se neřeklo. Komu se mělo víc poděkovat a kdo byl vynechán, že to jsou prkotiny, které si můžeme vyprávět po hospodách, až bude zase dobře. A já věřím, že bude!“ neskrývá optimismus Ivan Vyskočil.
Psali jsme:
Škodiči ze Senátu a chrliči kravin
„Hodni obdivu jsou vlastně všichni, kdo nemohou zůstat doma a musí do práce. Prodavačky, které pracují celou směnu v roušce. Mně se v roušce už po pěti minutách zapotí brýle a nevidím. Zemědělci a všichni, kdo se starají o živá zvířata a úrodu, dopraváci a kamioňáci postávající v kilometrových frontách. Ti všichni si zaslouží díky a obdiv. Samozřejmě, že lékaři a sestry jsou v první linii, a s nimi policajti, hasiči a vojáci,“ vypočítává herec a důrazně připomíná. „A neméně díků si zaslouží i vláda. Nikdy se s podobným malérem nesetkali. Z krizových scénářů na časy ohrožení z období totáče tu zbyly jen trosky. A co teď?“ krčí rameny herec .
„Na premiérovi je vidět, že únavou už takzvaně ‚padá na hubu‘. Vláda dělá, co může, a ve srovnání s vedlejšími státy to dělá dobře! Proti tomu se téhle situace samozřejmě museli chopit i ‚chytráci‘, kteří nejlépe vědí, co se mělo a nemělo a hlavně – jak oni by to dělali líp! Někteří škodiči ze Senátu vydali už svá prohlášení. Pan Sovák měl pro podobné typy velmi trefné označení. Říkal, že to jsou ‚chrliči kravin‘.“
Kdo hasí a kdo stojí kolem a kibicuje…. EU? A Hřib?
„Celé by se to dalo připodobnit k vesnici, kterou zachvátil požár,“ uvažuje dál nad současnou situací Ivan Vyskočil a vysvětluje. „Najednou se ukáže, kdo hasí, kdo nosí vodu a zachraňuje lidi. A taky, která vesnice z okolí přispěchá na pomoc. A potom tu jsou i další, co stojí kolem a kibicují. Ten nosí špatně vodu, ten se zas chce na úkor požáru obohatit, ale sami nepřiloží ruku ke zdolání ohně. Zejména odporné je, jak očerňují ty hasiče, co přijeli z vedlejší vsi na pomoc. Dle nich by je k tomu neměli vůbec pustit, neboť nemají správně barevná auta. Nejspíš je to proto, že jim kluci z té vsi na loňské tancovačce šlápli na nohu a to se ani v těchto krizových chvílích neodpouští. Zkrátka, těchto neužitečných kecalů a radilů se najde v každé společnosti vždy dost,“ říká naštvaně herec.
„Tak se nedivme, že na mnoha místech ve zle postižené Itálii stahují vlajky EU a místo nich vyvěšují vlajky ruské. Je to paradoxní, že Západ, ke kterému jsem větší část života vzhlížel jako k nedostižnému vzoru, už zase zklamal. Stejně jako v časech Mnichova. Pomoc přišla z úplně druhé strany,“ pokyvuje Ivan Vyskočil a následně ne zrovna pochvalně zmiňuje pražského primátora. „Pan Hřib, taky jeden z chrličů kravin, vypověděl přátelskou smlouvu Prahy s Pekingem a navázal naopak přátelství s Tchaj-wanem. Teď se taky nějak žádného zdravotnického materiálu z Tchaj-wanu nedočkal. Tak zase dochází ve všech případech na má oblíbená česká úsloví. Odříkanýho chleba největší krajíc.“
Pamatujme si, kdo hasil a kdo překážel...
„A co říci na závěr?“ zamýšlí se Ivan Vyskočil a čtenářům ParlamentníchListů.cz vzkazuje: „Jestli to přežijem, a já věřím, že ano, pamatujme si, že nejbližší pomoc je na konci vlastní paže. Spoléhat se na sebe je ve všech časech nejjistější. A to platí stejně v malém pro rodinu, i pro velkou rodinu, tedy stát. A až bude zase dobře, pamatujme si, kdo hasil a kdo jen překážel a kecal o vztazích. A až zase půjdeme k volbám, nenechávejme se zastupovat chrliči kravin! A nesmíme zapomenout ani na sousedy, kteří nám pomohli. Vzít si ponaučení z toho, že je lépe býti se sousedy v dobrých vztazích, než se s nimi hádat a urážet je! A buďme opatrní na ty, co jsou s námi, jen když nám je hej, ale jakmile je nám ouvej, tak se ztratí. Takový nám byli vždy jen na dvě věci. Na nic a na ...no – tu druhou věc přece všichni známe!“ uzavírá s úsměvem Ivan Vyskočil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
