Velkou mediální pozornost vyvolal v tomto týdnu představený návrh nové verze české hymny. „Tento pokus o novou hymnu České republiky považuji za dosavadní největší nesmysl letošního roku. Zaznamenal jsem hodně mediálních ohlasů, pouští se to, lidé to sdílejí, na YouTube to má už spoustu poslechů. Mám ale pocit, že mezi tím, co se o tom řeklo, nezaznělo to podstatné. Tak to zkusím nějak rozlišit. Český olympijský výbor prý vyvinul tuto iniciativu proto, že podle něj nejčastějším uživatelem hraní hymny jsou sportovci, kteří se účastní světových klání, jsou tam často úspěšní, takže by chtěli, aby hymna byla jakoby monstróznější, delší a bojovnější,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne.
Modernizací aktuální podoby písně Kde domov můj pověřili olympionici hudebního skladatele Miloše Boka, jenž skládá především filmovou hudbu. V zadání stálo, aby byla hymna sebevědomější a vlastenečtější a lépe zapadla do 21. století. „Pan Bok z Brna ji měl přeinstrumentovat, protože ta stávající Jeremiášova instrumentace, kterou všichni známe a která se hraje při všech oficiálních událostech, Českému olympijskému výboru nestačí. Navíc se má přidat původní druhá sloka, která je za prvé velmi silně fixována na náboženství a za druhé velmi fixována na nacionality ve smyslu národovectví a vlastenectví, nikoli nacionalismus. To jsou taková vnějšková fakta,“ připomíná mediální analytik.
Necitlivá, sebestředná a megalomanská práce skladatele
Nenechal si proto ujít středeční pořad Události, komentáře České televize, do něhož přišel tento počin hájit Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru. „Ale protože zcela zjevně neví nic o hudbě a velmi v tom plave, plaval trošku i v odpovědích na celkem triviální otázky pana moderátora Takáče. Vůbec nebyl schopen sdělit smysl této akce, proč se hymna vůbec zadává, proč to zadává právě Český olympijský výbor, kdo to platí a tak dál. Krom toho od něj zazněla logická chyba, když sám říkal, že když se po sportovní soutěži hraje hymna pro vítěze, tak platí úzus o maximální délce sedmdesát pět sekund, přičemž stávající česká hymna je dlouhá šedesát devět sekund. Čili plně vyhovuje parametru, který je požadován sportovními bafuňáři, takže pan Kejval negoval sám sebe v požadavku, proč chce mít delší hymnu,“ poukazuje Petr Žantovský.
Naopak si pochvaluje věcné a velmi odborné hodnocení druhého hosta Událostí, komentářů k tomuto tématu, hudebního publicisty Borise Klepala. „Jasně říkal, že celá věc je naprosto samoúčelná, necitlivá, sebestředná a megalomanská, myšleno z hlediska skladatele, který opravuje něco, co opravu nepotřebuje jenom proto, že je v tom nějak motivován. No a tady se, myslím, dostáváme k té podstatné věci. Kdo pana Boka objednal, kdo mu zadal tuhle zakázku? To jsem se z médií nedozvěděl. Byl to Český olympijský výbor? Pokud ano, tak je to docela problém, protože ČOV stejně jako celá řada dalších sportovních organizací přece žije nejen z výtěžků loterijní společnosti Sazka nebo od sponzorů, ale zároveň je také poměrně mohutně financován ze státního rozpočtu,“ upozorňuje mediální odborník.
Český olympijský výbor zachází i s veřejnými prostředky
V té souvislosti připomíná, jak v loňském roce zástupci České unie sportu a Sdružení sportovních klubů ČR ostře kritizovali, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy při rozdělování dotací na sport zvýhodňovalo Český olympijský výbor a neprávem mu přidělilo mimořádnou dotaci 76 milionů korun mimo dotační programy. „Protože to je organizace, která zachází s našimi veřejnými prostředky, tak by nás mělo zajímat, proč zadávají zakázku, která není nikým žádána a která je navíc z hlediska odborného hudebního teoretika považována za naprosto absurdní a umělecky nicotnou. Pan Klepal ji porovnal s Mahlerem, jemuž tímto svým dílem autor nedosáhl ani ke kotníkům. To je zjevně pokus prosadit vlastní osobnost na úkor původní skladby. Nejen Škroupa, ale i Jeremiáše, který ji instrumentoval pro orchestr, protože – jak víme – Škroup ji psal jenom pro divadelní hru Fidlovačka,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Není od věci se vrátit skoro rok zpátky, kdy došlo k poslední personální změně v Sobotkově vládě. „Je zajímavé, jak se tehdy v květnu 2017 pan Kejval velice vehementně zastával paní Valachové, která po dotační kauze, v jejímž důsledku skončili ve vazbě její náměstkyně a tehdejší šéf fotbalu, byla donucena k demisi z pozice ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Mám velmi silný pocit, že se tady hraje o veřejné prostředky, že se tu hraje nečistá hra. Myslím si, že si z veřejnosti dělají šoufky a někdo z toho má mít velký prospěch. Ať už to bude předkladatel, nebo ČOV, který si nechá tuhle akci samozřejmě zase zasanovat ze státního rozpočtu z nějakých dotačních programů. Tak to prostě chodí,“ míní mediální analytik.
Bojovník proti fake news se nechlubí tím, čemu dělá ředitele
Různá provedení hymny nahrál loni v prosinci v historických prostorách Smetanovy síně Obecního domu Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, ve zpívaných variantách vystupují Štěpánka Pučálková, Svatopluk Sem a také Kühnův smíšený sbor. „Vysvětlí nám, že se sportovní obec shodla na tom, jak je nová hymna úžasná, jak se bude používat a jak je potřeba ji proplatit, kdo všechno se na ni podílel. Nejen skladatel a desítky dalších lidí, kteří v životě neviděli jedinou notu, ale určitě se na tom podíleli. Tak je potřeba je zaplatit, a to nejlépe z dotačních programů. A takhle se pracuje s veřejnými prostředky v České republice. Tahle akce ‚nová hymna‘ je toho naprosto jasným příkladem a jsem velice překvapen, že to nevyvolalo větší mediální odezvu. I když v České televizi pan Takáč k mému překvapení kladl občas i kritické otázky. A mám za to, že v tom základním názoru, že celá ta akce byla zbytečná a nesmyslná, bychom se spolu asi shodli,“ odhaduje Petr Žantovský.
Druhým tématem obrací pozornost k záležitosti, která ho – a ne poprvé – vyděsila. „Americké centrum sídlící v budově americké ambasády Na tržišti 13 pořádá v dubnu další konferenci z cyklu Člověk a média. Je to dvaatřicátá konference a tenhle cyklus je vždy formulován tematicky tak, aby to sedělo na momentální politickou situaci a vyhovovalo americkému pohledu na věc. Tenhle konkrétní díl konference na pokračování se jmenuje ‚Fake news – falešné zprávy‘. Jak jinak. Vystoupí tam Josef Šlerka, který je v poslední době velice aktivním bojovníkem proti fake news. A je velice zajímavé, že se prezentuje jako zástupce Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Ale pokud vím, tak pan Šlerka je ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, který podporuje vydávání konspiračních webů, jako je Hlídací pes a podobně,“ podotýká mediální odborník.
Americko-ambasádní akce o médiích jsou polemikou souhlasících
Snad se za fond, jemuž šéfuje, Josef Šlerka nestydí, když na oficiální pozvánce u jeho jména uveden není. „Myslím, že by tam neměl mít seriózní domicil Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ale mělo by tam být po pravdě napsáno, že organizuje konspirační weby typu Hlídací pes. Pak bychom hned věděli, proč tam pan Šlerka vystoupí. Dalším hostem bude Petr Nutil, u jehož jména je uvedeno, že je zakladatelem publicistického webu manipulatori.cz. To je opět jeden z těch webů, kolem nichž jsou organizovaní ti pro potírání webů jiných. A pak je tam pan Tvrdoň, který je vedoucím projektu demagog.cz. A moderuje to pochopitelně David Smoljak, jak jinak. Je zajímavé, jak se s naprosto železnou pravidelností – ty americko-ambasádní akce o médiích sleduji dlouhodobě – opakuje jeden a týž model,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Má tím na mysli „diskusi“ či „polemiku“ vzájemně souhlasících, tedy čistě propagandistickou akci. „Je to pouze o tom, aby nám tu za nějaké peníze – z velké části patrně americké, mezi partnery jsou Americké centrum, velvyslanectví USA, dále ještě Nadační fond Josefa Luxe – nějací zcela jasně definovaní mluvčí, o nichž dopředu víme, co budou říkat, neboť není nejmenší pochybnost, že by došlo k jakékoli kolizi, diskusi, argumentaci, vykládali své názory na otázky, které jsou uvedené v pozvánce. A ty jsou: Kde se fake news berou a kdo má zájem o jejich šíření? Jsme manipulováni a nevíme o tom? Ukazují média svět, jaký skutečně je? Co je mediální manipulace a hoaxy? Lze ověřovat fakta ve veřejných vystoupeních politiků? Jak souvisí mediální gramotnost s kritickým myšlením?“ cituje mediální analytik.
Riziko je, že na řeči Šlerky a spol. se může někdo vážně odvolávat
Považuje za prapodivné, že na všechny tyto velice zásadní otázky smí odpovídat pouze zástupci jedné názorové strany. „Pokud chybí druhá názorová strana, tak to není diskuse, ale totalita. Takže na půdě americké ambasády se vytváří propagandistická, jednostranná, v podstatě totalitní mediální vlna. Ta nemá – kromě toho, že si páni mluvčí s panem moderátorem vyzvednou nějaké honoráře – jiný cíl, než aby si na velvyslanectví odškrtli další propagandistickou aktivitu, kterou budou hlásit někam do Spojených států. A nahlásí tam, že v České republice odehráli tenhle seminář, uskutečnili tuhle propagandistickou akci, a tím mají odškrtnutu jednu položku. Tahle záležitost ale v sobě skrývá jedno velké nebezpečí,“ zdůvodňuje Petr Žantovský, proč toto téma otevřel.
To riziko spočívá ve skutečnosti, že se takto jednostranná konference odehraje a pak se na ni kdokoli kdykoli může odvolávat. „Může říkat, že pan Šlerka nebo někdo další z těch mluvčích řekl na americké ambasádě při konferenci Člověk a média, že fake news přece vznikají tak a tak, že mají tento zájem, že je produkují ty a ty zájmové skupiny, že vyvolávají ty a ty důsledky. A potom to bude bráno jako fakt, který se bude omílat pořád dokola jako skutečnost, přičemž to skutečnost není. Nebo to je jen část skutečnosti, protože to je pouze část, kterou vidí to Americké centrum. Pak jsou jiná centra, jiní lidé, jiní jednotlivci a jiné instituce, které ty odpovědi vidí trošku jinak, ale na této konferenci se diskutovat vůbec nedá,“ konstatuje mediální odborník.
Utvrzují se ve svých pravdách jako za komunismu
Dává to do kontrastu se situací, kdy občanský aktivista Zdeněk Kratochvíl pořádal na půdě Českého svazu vědeckotechnických společnosti podobné diskuse na téma médií a jejich role v různých geopolitických otázkách včetně vnímání Ruska. „Pan Kratochvíl vždy spravedlivě pozval mluvčí z jedné i druhé názorové skupiny, které jsou nějak definované. Nestalo se, že by pozval hosty jenom z jedné skupiny. To, že z té druhé skupiny zástupci nejprve slíbili, například pan Jefim Fištejn nebo pan Ondřej Soukup z Hospodářských novin, ale nakonec svou účast odvolali, je věc jiná. Buď jim to zakázali jejich nadřízení, nebo se báli vystavit se diskusi a argumentaci protistrany, když třeba cítili, že jejich vlastní argumentace není tak jasná, silná a pevná. Pak jim je lépe mezi svými, a proto chodí jen na tu americkou ambasádu a utvrzují se navzájem o vlastních pravdách. Mně to strašně připomíná propagandu v dobách, kdy jsme se také všichni navzájem utvrzovali ve svých pravdách. A teď si vzpomeňme, jak komunismus dopadl...“ poznamenává Petr Žantovský.
Na závěr si nechal událost, o níž se mainstreamová média vůbec nezmínila. „Týká se poměrně prestižního vyznamenání, které se jmenuje Medaile Alexandra Sergejeviče Puškina a Ruská federace ho uděluje od roku 1999, kdy bylo připomínáno dvousté výročí narození velkého ruského básníka. Puškinova medaile je udělována ruským občanům i cizincům, kteří se významně zapsali v kulturní oblasti, humanitních vědách, literatuře či jiných oborech umění. Dostal ji například Václav Klaus, dalšími nositeli jsou například prezidenti Finska, Mongolska, Slovinska a Číny. Nejčerstvějším laureátem této ceny je pan Jiří Klapka, který kromě toho, že je předsedou České asociace rusistů a Česko-ruské společnosti, je dlouholetým organizátorem kulturního festivalu Puškinův památník – Ars poetica, nebo moderátorem a spolupracovníkem souboru Alexandrovci,“ připomíná mediální analytik.
Ostuda české kulturní a mediální fronty, je to od Ruska, tak od ďábla
Jiřího Klapku, který se v podstatě celý život věnuje propagaci ruské, nikoli sovětské nebo bolševické, ale ruské kultury po celé Evropě, nejenom v České republice, osobně zná dobrých pětatřicet let. „Vydal například trojjazyčně Erbenovu Kytici, velký Zpěvník ruských písní a podobná díla. Puškinovu medaili si skutečně zaslouží a je to i velká čest pro celou českou kulturní frontu. Ostudou české kulturní a mediální fronty je ale to, že toto je jeden z mála okamžiků, kdy se tato informace sděluje veřejně. Díval jsem se do mainstreamových médií a informaci o udělení medaile panu Klapkovi v nich nenašel. Takže tímto panu Klapkovi na dálku gratuluji a vytýkám českým médiím, že si toho nevšimla. Buď nechtěla, protože to berou tak, že cokoli od Ruska je od ďábla, nebo jsou novináři jenom líní si všímat skutečnosti, protože jim stačí virtuální realita, kterou sami vytvářejí,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
