Schůzka Trumpa s Putinem přišla a zase odešla. Vřelé pozdravy, potřásání rukou, chvalozpěvy, přísliby spolupráce v odvětvích, která zajímají jen pár expertů a nadšenců. Bez války na Ukrajině by se jednalo o pouhopouhou státní návštěvu, která by se objevila někde v dalších zprávách. Ale válka tu je a schůzka nic nového ohledně jejího vývoje nepřinesla. Alespoň ne veřejně, ne okatě.
Je klidně možné, že by to tak dopadlo, i kdyby se celá „koalice ochotných“ nesnažila všemi silami ji zhatit. Ale faktem zůstává, že už její ohlášení vedlo k horečné aktivitě. Evropští pohlaváři se dušovali, že není možné jednat o Ukrajině bez Ukrajiny, že Trump nesmí odevzdat cizí území a tak dále. Teď, když jim spadl kámen ze srdce, že se nic nedohodlo, nadávají, jak byl Trump na „toho vraha Putina“ milý. A válka může vesele pokračovat. Proč? Z jakého důvodu byla vlastně koalice proti? Má Evropa nějaký geniální plán, jak nad Putinem vyhraje?
Nu, plány mají. Dají se rozdělit do dvou kategorií. První jsou plány hloupých a nezodpovědných. Většina z nich se dá shrnout jako „pošleme Ukrajině úplně všechno, vyšleme tam vojáky, všechno ruské znárodníme a Putin se lekne a nic s tím neudělá“. Těžko říct, kteří z evropských politiků jsou skutečně tak hloupí a nezodpovědní a kteří to jen hrají pro hloupé a nezodpovědné publikum, nakažené neochvějnou vírou v konečné vítězství. Je to koneckonců jedno.
Fotogalerie: - Rozloučení s Jirkou Krampolem
A pak jsou plány skutečné a cynické. O těch se, na rozdíl od těch hloupých, nemluví. Podle nich se válčit na Ukrajině bude tak dlouho, dokud Ukrajina nepadne. Že pád Ukrajiny vyvolá nedozírné negativní následky pro Evropu, jako například ohromnou vlnu migrace, je zastáncům těchto plánů jedno. Co víc, takové následky jsou jim ku prospěchu. Pád Ukrajiny bude použit jako důkaz, jak jsou Putin a Rusko nebezpeční a nastane de facto pokračování studené války, akorát s trochu jinými hranicemi.
Řadě místních bojovníků s komunismem se tím splní jejich sen. Vrátí se jim jejich starý známý nepřítel, na kterého budou moci používat osvědčená hesla a morální postoje. A budou konečně součástí vysněného Západu, bojujícího proti němu. Co na tom, že Západ už je neschopný a geriatrický a Rusko už není komunistické. Co na tom, že Evropská unie svým plánovaným hospodářstvím připomíná SSSR. Detaily! Hlavně že budou na té správné straně.
Otázku, proč rozpoutat další studenou válku, si dotyční buď nekladou nebo ji mají zodpovězenu. Protože to jinak nejde. Pro mír a životy tisíců Ukrajinců by museli obětovat to jediné, co jim zbylo. Svou tvář. Svou nadřazenost. Svůj svět.
Museli by přiznat, že se mýlili. A to ve vybájeném světě Evropské unie není možné. To je svět, ve kterém je Uršula von der Leyenová schopnou a uznávanou vedoucí osobností s obrovskými zásluhami. Svět, ve kterém je Evropa lídr v ekologických technologiích a legislativě. Svět, ve kterém je EU diplomatickou těžkou váhou. Svět, ve kterém Rusové montují do raket čipy z praček, bojují carskými lopatkami a do 14 dnů jim dojde jídlo či střelivo.
V takovém světě můžete popírat realitu velice dlouho (jak se ostatně můžeme přesvědčit na tom, že po deseti letech od začátku migrační krize teprve začíná připouštění, že se jedná o problém). Ale jen pod jednou podmínkou. Musíte neochvějně tvrdit, že nastolený směr je jediný správný a cokoliv jiného by vyústilo v katastrofu. Vyjednávat s Putinem by znamenalo opustit linii, do které bylo rétoricky i materiálně nainvestováno příliš. I kdyby současný evropský establishment s Putinem vyjednávat chtěl, nemůže. Pustili by se do něho hloupí a nezodpovědní, vycvičení na kritiku čehokoliv, co zavání realistickým uvažováním.
Co víc, neobávají se nadarmo. Jakmile padne jedna posvátná kráva, mohou klidně padnout další. Green Deal. Práva menšin. Práva migrantů. Gender a feminismus. Evropská unie. Instituce. Věci, které živí tisíce ideových souputníků, kteří zase drží u moci je. Jakmile někdo zaseje pochyby, jakmile někdo dokáže, že jde pohnout kormidlem, že je možné přehodnocovat, všechno to je jako domeček z karet. Jakmile se jednou realitě ustoupí, bude se ustupovat pořád.
Proto se bude čekat. Na wunderwaffe, na Steinera, na to, že se Trump konečně na toho zlého Putina naštve a vyhlásí mu válku. Ale většina na to, až Ukrajina padne. Protože s tím se dokáží vyrovnat. Prostě se napíše, že Putina to stálo miliony lidí, miliardy dolarů, trvalo to mnohem déle, než mělo, Rusko je oslabené, svobodná Ukrajina přežila, protože hostíme exilovou vládu, a pod Putinem se houpe židle. Jak pravil komisař Ledvina ve filmu Adéla ještě nevečeřela: „Takže jsme to vlastně vyhráli. Na celý čáře.“ Co na tom, že to nebude pravda. Hlavně že se udrželo směřování.
Bude to stát akorát nesmírné množství energie, peněz a lidských životů, které by se vynaložit nemusely. Ale co je lidský život ve srovnání s politickou kariérou…
Autor je redaktor ParlamentníListy.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Nemůže evropský establishment s Putinem jednat, protože by ztratil tvář?
autor: Karel Šebesta
