Redaktor Respektu Jaroslav Spurný ale zavzpomínal zcela jinak. Vyjádřil čest Gottově památce, ale současně sepsal, čím vším jej mistr děsil. Gotta má totiž spojeného s tím, že mu jej neustále někdo připomínal o jeho narozeninách (má je stejně jako zpěvák 14. 7.), a rovněž s dalšími životními šoky.
„Mladistvý depresívní šok z jeho verze písně Down of the Corner od kapely CCR, což byla jedna ze skladeb, která mě v pubertě přitáhla k rocku, a KG z ní dokázal udělat utahaný pop,“ vzpomínal dále.
A vše završil připomínkou podsvětí, které se prý kolem Gotta pohybovalo. Spurný zavzpomínal na „mé pozdější psaní o Františku Mrázkovi, Miroslavu Provodovi a dalších vekslácích, k nimž neměl KG v osmdesátých a devadesátých let tak moc daleko“.
V diskusi pod příspěvkem se pak ještě Spurný vyznal ze svého odporu ke Gottově písni Včelka Mája. „Německá verze Včelky Máji mě provázela deset let v redakci, když jsme seděli v Křemencové naproti Flekům. Harmonikář to tam hrál pořád dokola a turistické turnusy z Německa zpívaly. Hlavně v létě to bylo k nevydržení a píseň mi zněla furt v hlavě, ano Němci ho zbožňovali, můžu to dosvědčit.“
Nápad, aby byl Karlu Gottovi uspořádán státní pohřeb v katedrále svatého Víta pak zklamal Spurného kolegu z Bakalova karlínského vydavatelství Economia Davida Klimeše. Redaktor Hospodářských novin žádá, aby státní pohřby byly vyhrazeny „pouze významným prezidentům“.
Nekrolog Respektu: Hvězda autoritativního režimu
Respekt přispěchal na svém webu i s oficiálním komentářem – nekrologem od Pavla Turka. „Kariéra Karla Gotta byla unikátní, neopakovatelná – a nebyla by myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem,“ napsal hned na úvod.
Připouští, že v šedesátých letech byl Gott jednou z nejvýraznějších hvězd nastupující generace zpěváků ovlivněných rokenrolem. Před rokem 1968 dostal možnost zpívat v USA v Las Vegas, kde se naučil, co obnáší šoubyznys. Tyto zvyky se mu pak hodily „za železnou oponou“.
„Stejně jako symbolem generační obměny se ale Gott posléze stává i symbolem nastupující normalizace,“ píše dále Turek. Pro režim prý bylo neudržitelné, aby si nechal odejít největší celebritu, proto mu rozmluvil emigraci do tehdejšího západního Německa. A těžil z toho podle něj i sám Gott.
„Pokud by zůstal v Německu, nemohl by už být oním exotickým ‚hlasem z Prahy‘ – a jeho postavení by bylo nahnuté. Zvolil tedy cestu jisté slávy a vrátil se Československa, kde se pro celou jednu generaci stal zpěvákem provázejícím proces normalizace,“ pokračuje nekrolog Respektu. Režim prý Gottovi „zajistil“, že jej nebude ohrožovat konkurence nových trendů.
I po roce 1990 prý Karel Gott zůstal tím, kdo chce „za každou cenu zpívat“.
„I když tu takové pokusy byly, jako třeba se skladbou James Bond, image Karla Gotta se nikdy pořádně modernizovat nepodařilo – ona podoba bezčasí mu seděla nejlépe,“ uzavírá Respekt.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: jav
