Fotografie z Buči, s masovými hroby stovek svázaných a popravených civilistů, jako by nás podle Vondry zavedly zpátky k brutalitě sovětské NKVD v Katyni v roce 1940. A k tomu desetitisíce ukrajinských dětí posílaných do Ruska k adopci a převýchově. „Zde se nám ve střední a východní Evropě historická paralela s řáděním nacistů i bolševiků vnucuje sama,“ píše Vondra.
To ještě netušil, jaké informace přijdou během prosince. Například o tom, že během několika hodin po sobě náhle zemře jeden vysoce postavený důstojník a jeden význačný zbrojař.
K dispozici jsou třeba i záběry na hysterické velitele na kremelské straně (v tomto případě armády Doněcké lidové republiky), zjednávající si pořádek mlácením vojáků do hlavy tyčí. Ty rovněž nesvědčí o optimální bojové morálce.
A video emerged that appears to be showing "L/DPR" commander beating soldiers who evacuated two wounded as a group of 10 people, instead of taking a position as they were meant to. (shared by @DefMon3) pic.twitter.com/y0NTIRC5Z7
— Dmitri (@wartranslated) December 25, 2022
K vysvětlení se Alexandr Vondra ponořil se hlouběji do ruského myšlení. „Měsíce, pravděpodobně roky před 24. únorem probíhal v mysli a duši prezidenta Putina proces, jehož výsledkem je současná válečná vřava. V této oblasti existuje řada spekulací, proto se přidržme faktů. Poté, co se úzkostný Putin uchýlil před koronavirem do přísné karantény, rozhodl se napsat esej na téma rusko-ukrajinských vztahů. Jednotlivá fakta však vždy pečlivě interpretuje v duchu ruského romantismu, revizionismu a imperialismu,“ pokračuje poslanec Evropského parlamentu.
Zřetelná je idealizace společné minulosti Rusů a Ukrajinců, přičemž jakékoliv ukrajinské národní cítění je považováno za konspiraci cizích sil a pomýlených lidí, která povede k utlačování menšin. „Nechybí ruská nadřazenost a představa, že ukrajinský národ si neumí vládnout, takže nemá právo existovat; ostatně jeho státnost je prý založená pouze na přeludu a na překrucování historie,“ glosuje Vondra.
Putinův esej, psaný v době covidu, vyšel v červenci 2021. Podle některých je jeho aktuální mantrou, na kterou často odkazuje třeba i v telefonických hovorech s Emmanuelem Macronem.
Psali jsme:
Hovoří se v něm o „spirituální jednotě“ ruského a ukrajinského národa, která byla narušena nepřáteli ze Západu. „Ukrajina byla krok za krokem zatažena do nebezpečné geopolitické hry, jejímž cílem bylo udělat z Ukrajiny bariéru mezi Evropou a Ruskem, odrazový můstek proti Rusku,“ píše Putin ve svém článku.
Podle Saši Vondry je to v podstatě do sedmi tisíc vlídnějších slov rozepsaná myšlenka, vyjádřená maďarským meziválečným politikem Jánosem Esterházym na adresu tehdejšího Československa: „Na Československou republiku jsme vždy pohlíželi jako na neživotaschopný slepenec lidské zlomyslnosti a hlouposti a dobře jsme věděli, že tato umělá a za stát mylně označovaná ohavnost nemá právo na existenci.“
„Ve zmíněném rozsáhlém eseji, kterému Putin nepochybně věnoval mnoho hodin vlastní práce, od studia pramenů až po psaní, se nacházejí sotva dvě zmínky o NATO, přičemž obě jsou zde jen jaksi mimoděk, ani jedna z nich netvoří samostatnou větu. Podobně Putin ve svém sáhodlouhém ‚válečném‘ projevu v předvečer ruského útoku na Ukrajinu zmínil její zamýšlený vstup do NATO jednou. Opravdu by Putin záležitost, kvůli níž se podle západních Putin-Versteherů rozhodl rozpoutat válku, vůbec nezmiňoval ve svých nejdůležitějších výstupech?“ pozastavuje se Vondra.
V kontextu toho poukazuje na anexi čtyř ukrajinských oblastí, které se Rusku na začátku invaze podařilo více či méně dobýt, a která s požadavkem na nevstup Ukrajiny do NATO nemá tuplem nic společného. „Lze možná i cynicky konstatovat, že kdyby Putin nebyl idiot, ale reálně a racionálně uvažující politik, mohl před rokem místo agrese nabídnout Západu olivovou ratolest a spolupráci ve vztahu k Číně a jako odměnu by si možná odnesl i tichou akceptaci krymské anexe,“ zamýšlí se Vondra.
„To, co Havel smutně konstatoval jako náš problém s Ruskem – ‚Rusko neví, kde začíná a kde končí‘ – považuje Putin za ruskou výsadu,“ říká Vondra. Každý projev dobré vůle ze strany Ukrajiny podle něj Rusko postupně zneužilo.
K přistoupení k realizaci Putinových „imperiálních snů“ mohlo přispět západní otálení kolem členství Ukrajiny v NATO. I Bidenův výrok z února 2022, že v případě „menší ruské invaze“ USA do konfliktu nezasáhnou. A nová německá vláda vedená tradičně proruskou SPD, celá EU pak zcela pohlcená bojem proti globálnímu oteplování a prosazením Green Dealu. Včetně iracionální německé energetické politiky, která se hystericky rozhodla zavřít všechny jaderné elektrárny a početné nové a nestabilní obnovitelné zdroje v síti balancovat zvyšující se závislostí na levném ruském plynu. „Putinovi tak Němci rovnou strkali hlavu přímo do oprátky,“ podotýká Vondra.
Angela Merkelová, považovaná za hlavní tvůrkyni této politiky, ale nedávno zaujala svými slovy o dohodách z Minsku, které podle ní měly získat čas na vyzbrojení ukrajinské armády. To mnohé přivedlo ke zdvořilým dotazům, zda podobně spolkové kancléřství nekoncipovalo i jiné smlouvy, třeba tu Lisabonskou.
„Zdrženlivost a změkčilost Evropy (opět především na popud vlád z Berlína a z Paříže) byla patrná už v reakci na předchozí ruské agresivní kroky. Neuplynuly ani tři měsíce od anexe Krymu a Angela Merkelová se s Putinem smála z V.I.P. lóže při mistrovství světa ve fotbale. Nerušeně rostla roura NordStreamu II a přední němečtí, rakouští, francouzští i holandští politici po ukončení funkčních období se železnou pravidelností zasedali v dozorčích radách ruských energetických společností,“ ohlíží se Vondra.
Myslel tím zejména na Gerharda Schrödera, bývalého kancléře, který v dozorčí radě ruské energetické společnosti vydělával na svůj nákladný životní styl s mladou (svojí pátou) korejskou manželkou.
Paní Schröderová se v Moskvě modlí za mír
„A tak Putin provedl jednoduchý kalkul a usoudil, že právě tato konstelace je ideální pro realizaci starých imperiálních snů. Dnes už víme, že se přepočítal. Po bitvě je však každý generál a měli bychom si přiznat, že jsme Ukrajinu podcenili všichni. Nejen Putin se mýlil v Ukrajincích. I my jsme na Ukrajince pohlíželi přezíravě, aniž bychom s mateřským mlékem pili ruskou roztahovačnost a velikášství,“ říká europoslanec.
Historie Ukrajiny, která je plná kolonialismu a násilí, stvořila národ principiálně nedůvěřivý vůči vládě. Na této nedůvěře k vládě založili Rusové celý svůj základní předpoklad, který se ukázal jako chybný. Věřili, že podpora Ukrajinců vládě v Kyjevě se po invazi zhroutí a oni budou hasit výhradně neorganizovaná ohniska odporu. „Tato úvaha pak vedla k aranžmá, v němž by ruská armáda pravděpodobně nedokázala nad bojovnými Ukrajinci zvítězit, ani kdyby byla v perfektním stavu a vše se jí povedlo,“ míní Vondra, podle nějž nedůvěra Ukrajinců ke státní moci má i svou odvrácenou stránku. Lidé se naučili spoléhat jeden na druhého, na svou odolnost a mazanost.
Slova prezidenta Zelenského, že „nepotřebuje vlak do exilu, ale tanky“, rezonovala i v české společnosti. „Až dojemně státotvorný moment pro nás, když naši lídři v minulosti – ať už to byl Edvard Beneš nebo Alexander Dubček – podobné nabídky vždy přijali a možnost bránit naši svobodu a nezávislost se zbraní v ruce vzdali. Zelenskyj to nevzdal a překvapil tak nejen Rusy, kteří ho vnímali jako šaška z vlastních televizních estrád, ale i uhlazené představitele Západu,“ popisuje dále Vondra.
„Ruská válka tento svět změnila. Probudila ze snů i Německo. Kancléř Olaf Scholz nyní publikoval v časopise Foreign Affairs velmi zajímavý a střízlivý esej, ve kterém mluví o Zeitenwende. O zlomovém okamžiku dějin. Jedna éra – charakteristická mírovou spoluprací v globálně propojeném světě – končí. Nová éra právě začíná. V novém, multipolárním světě budou velmoci víc sledovat své zájmy a soutěžit o moc a vliv mezi sebou. Udržení evropské integrace a transatlantické vazby je proto navýsost důležité,“ dodává politik.
Spolkový prezident Steimeier se vyjádřil podobně nyní ve svém vánočním poselství ze zámku Bellevue, ve kterém současně vyjádřil svůj obdiv Ukrajině.
„Ukrajina pak na pozadí válečného pekla složila svou zkoušku dospělosti. Vnější útok ji spojil v jeden politický národ. Rusko svou agresí potvrdilo, že dějiny rozhodně nekončí, jak si mnozí idealisté po konci studené války mysleli. Západ alespoň trochu procitl, naše východní křídlo jako celek posílilo a i my jsme dostali příležitost stát se lepší zemí. Jsem upřímně hrdý, že jsme zvládli proud uprchlíků takřka biblických rozměrů. Rusko opět prokázalo, že naším národním zájmem je být co nejdál od jeho hranic,“ píše dále europoslanec Vondra.
Jedině uhájení ukrajinské samostatnosti a jednota Západu nám podle Vondry zajistí ve střednědobém horizontu bezpečí a Rusku snad možnost sebereflexe, na kterou ale rozhodně nemůžeme spoléhat. „Dost bylo planých naději, že budeme mít Rusko, po jakém ve snu toužíme. Rusko tu ovšem zůstává, nikam se nevytratí, a proto musíme vycházet z toho, jaké skutečně je. Bez iluzí a nezodpovědného podceňování,“ uzavírá Alexandr Vondra.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: nab
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
