Drexler se v roce 1987 rozhodla pro emigraci. „Doteď nechápu, že jsem to udělala. Kdyby mi někdo dnes dal dva měsíce na přípravu s tím, že si můžu vzít své věci a odstěhovat se do jiné země, bylo by to pro mě nepředstavitelné. Ani za nic. Opravdu nevím, jak se to tehdy stalo. Byla to asi především čirá zvědavost. Když mám o tom mluvit, vlastně to ani nedovedu vysvětlit,“ uvedla. Podle jejích slov však o spontánní rozhodnutí s manželem rozhodně nešlo, asi rok a půl se na to připravovali. „Pak jsme přijeli vlakem do Německa a vůbec nevěděli, co dělat,“ uvedla.

S sebou si Drexler vzala taneční šaty, normální oblečení, které měla na sobě, a pár desítek marek. 

„Krizové situace zřejmě aktivizují nějaké hormony, které nás pak drží ve stavu, kdy děláme krok po kroku. Víte, že něco musíte dělat, nevíte co, ale ten stres vás vede. Pamatuju si, že jsem si připadala jako ve vesmíru. Teď máme díky internetu celý svět blízko. Můžeme se podívat předem, jak to kde vypadá. Můžeme si najít cestu na mapách. Navíc je už svět víceméně všude podobný. Ale tehdy pro nás bylo všechno úplně jiné. Taky jsem byla opravdu naivní. Když kolem mě v Německu poprvé pochodoval Bundeswehr, schovala jsem se za roh, protože jsem se německých vojáků bála. Teď se směju, jak jsem byla hloupá. Jenže ta hloupost pramenila z demagogie, v níž jsem vyrůstala,“ dodala.