Na začátek trocha historie. To nikdy nezaškodí. Kdo, podle vás, byl Ivan Sergejevič Koněv, jak tuto historickou osobnost vnímáte?
Jako jednu z velkých osobností éry, která – řečeno s básníkem – brala šturmem nebesa. Když se na Rusko poté, co si trouflo vystoupit z jatek I. světové války, vrhla zahraniční intervence, přešla do sovětské armády postupně celá polovina důstojníků carského režimu. Koněv to udělal hned po Říjnové revoluci. A také do bolševické strany vstoupil už ve chvíli, kdy její členové mohli kdykoli skončit jako pařížští komunardi. Pak se významně podílel na formování ozbrojených sil, schopných zlomit vaz wehrmachtu, SS i všem jejich satelitům. Dřela na ně celá okupovaná Evropa.
Za Velké vlastenecké války Koněv velel několika frontům, nasazeným na nejtěžších úsecích – od obrany Moskvy až po velké průlomy západním směrem. A také za karpatsko-dukelské operace i té, v jejímž rámci osvobodil Osvětim. Poslední z frontů, v jehož čele stál, bral útokem Berlín – a bleskovým útokem odtud předešel masakrům, hrozícím pražskému povstání. Jinak jsme mohli dopadnout jako Varšava – povstalci, bezbranní civilisté i skvosty pražské architektury. Rozkazy, rozepisující nacistickou pomstu, už měly čísla jednací. Pro dnešní prolhaný „mainstream“ jako by neexistovaly. Komu rozum nezkalila žluč, smekne před každým, kdo z tak obdivuhodné mozaiky zvládl jen jediný díl. Koněva zdobí celá. Klobouk až k zemi!
Z odstranění sochy maršála Koněva na Praze 6 je vám dle vašeho vyjádření na zvracení. Přispěl k tomu i fakt, za jakých okolností, respektive v jaké době k tomu došlo?
Z takové sprosťárny by mi bylo nevolno kdykoli. Tak jako miliónům lidí, kteří si nevykastrovali svědomí – u nás i napříč okolním světem. To, proč na takovou zhovadilost došlo právě teď, však probouzí hlavně hluboké pohrdání. Hvězdná pěchota rusofobie, jejímž lokálním atamanem je dejvický starosta, si Koněva troufla deportovat teprve ve chvíli, kdy jsme jí nesměli postavit lidsky štít. Ataman sám se k tomu přiznal i na televizní kameru.
K pohrdání je i jiný pádný důvod. Za pár dní to bude rovných 75 let od chvíle, kdy Praha Koněva a jeho vojáky zasypala polibky a šeříky. Dá se ten gejzír radosti a vděku, zvěčněný i stovkami snímků, srovnat s čímkoli jiným? Vítala by tak Praha armádu, která „přišla k hotovému“? Vítala největší hrdiny dějin. Čelili lidské síle i technice, mnohonásobně větší než západní spojenci. Čtyři pětiny všech ztrát, které za války utrpěl wehrmacht, připadaly na východní frontu. Na tu druhou, západní, si musela počkat celé tři roky. Oběťmi, nemajícími obdoby, zaplatila i za naše osvobození. Tak moc, jako Rudá armáda, nám nepomohl nikdo jiný. Po celé naše dějiny.
Může se tohle hodit do krámu křiváčkům, co umí honit kariéru jen znásilňováním dějin? Pamětníci však stále žijí. Na totální cenzuru dobových snímků je ještě brzy. A tak se v „obraz nepřítele“ mění aspoň muž, který osvobození naší metropole velel. Ubožáci, kteří mu nesahají po tkaničky, ho třísní goebbelsovskou žlučí. Pravé pohnutky té podlosti jsou příliš obscénní. Zatím je proto obestírá mlčení. Tu a tam však zazněly už i nahlas. Jednou dokonce v rozhlasové přestřelce, jíž jsem se zúčastnil. Trvalka poslaneckého klubu ODS, vytočená nadoraz, se přestala kontrolovat a vyjela: „Hitlerovi mám stejně ze všeho nejvíc za zlé, že ty bolševické hordy pustil až do středu Evropy.“ Leckdo by raději „říšskou ochranu“, do níž nás vydali v Mnichově? „Na dlouhé roky,“ řečeno s Edvardem Benešem. Nebýt gigantického výkonu Rudé armády, právě tak by to i dopadlo. Někdo by raději Emanuela Moravce, K. H. Franka a gestapo? Ať už konečně kápne božskou. Sprosťárny, vedené poťouchlou oklikou, to neobyčejně zpřehlední.
Fotogalerie: - Free Tibet
Pokud k tomu připočteme přejmenování náměstí, kde sídlí ruské velvyslanectví, zapadá to do vašich slov, že někdo se nás snaží zatáhnout do zvrhlých dostihů o to, kdo Rusko urazí víc než ostatní? Kdo a proč to vlastně dělá?
Česká politika se hemží postavami, o nichž je rým „from zero to hero“. Hujeři to jsou už svou náturou. A právě to je kvalifikuje pro cizí politické kondotiéry. Jejich scénář je takříkajíc dvougenerační. V prvé etapě vyráběl kompradory – buržoazii za pět prstů, vyvlastňující nás do rukou cizího kapitálu hluboko pod cenou. Ten si o provizích, kterými tu loupež za bílého dne honoroval, vede pedantickou dokumentaci dodnes. Coby klacek doživotního vydírání. Druhá generace ty hody už nestihla. Tu rekrutovali přes všelijaké vzdělávací programy a „nezisková“ seskupení. Tady je nejznámějším pasákem George Soros. Jsou to čekárny na kariéry, o nichž se těm, koho to štěstí políbí, jinak ani nesnilo. Ministři i jiní potentáti, instalovaní už kolem Kristových let, jimi prošli skoro všichni. Který z nich brání, je-li potřeba zkřížit kordy, naše národní zájmy, a ne ty cizí?
O Rusku tlachá hovadiny i ordinérní tlučhuba. Se čtvercem času jich však ubývá. Jsou to jen třesky plesky. Hrotit napětí v plánu nemají. Kariéry, katapultované cizími pasáky, to mají úkolem. Dnes ještě víc, než před pár lety. Rusko je znovu suverénní. Pasákům se to hrubě nelíbí. Zatímco parta, která je poslouchala na slovo, teď povážlivě řídne. Napříč „starou Evropou“ – i tou „transformovanou“. Takový Orbán je exemplární ukázkou. Kdo Rusko uráží naším jménem, v zájmu své země to nedělá. Vytlačit kazisvěty od koryt je nejvyšší čas.
Co říkáte na ruskou reakci v této záležitosti?
Zdobí ji obdivuhodná zdrženlivost. Znovu a znovu nám vzkazuje, ať si dobře rozmyslíme, zda stojíme opravdu o jiný vztah než doposud. Ať to uvážíme za situace, kdy se budou měnit i geopolitické konfigurace. Za ekonomické krize, kdy v „euroamerické civilizaci“ platí kruté pravidlo – silnější rabují ty slabší ještě víc, než za klidnějších vod. Letos se konají i americké prezidentské volby. Pokud je „hluboký stát“ prohraje znovu, rozdají jinak i karty východně od Atlantiku. Poskokům sil, s nimiž přichází zmar, nebude do zpěvu.
S Ruskem nemáme jedinou třecí plochu, stojící za řeč. Férové vztahy jsou i naší ekonomickou prioritou. Urážet Rusko je zadáním páté kolony. A mánií třeskutých idiotů. Teď se svět změní, v lecčem až k nepoznání už během pár let. Kde je řečeno, že to nebude znovu Moskva, o jejíž pomoc budeme stát i pak?
Kladete si též otázku, zda jsme rukojmí omezené suverenity už natolik, že o tom, kde smí, či nesmí stát pomník muže velícího našemu osvobození, se rozhoduje někde jinde. Myslíte, že je to tak? Není spíš někdo papežštější než papež?
Omezená suverenita má víc podob. Od britského guvernéra v Bengálsku – až po autocenzuru čtenářů z cizího pysku. Přijde vám normální, že dejvického atamana a jeho kumpány kritizuje i Hrad – a pomník muže, velícího našemu osvobození, se přesto krčí kdesi za ohradou i teď, dva týdny od banditského únosu? Takhle se suverénní země nechová.
Podle vás je toto všechno příprava na nový výklad dějin. Jak mají vypadat?
Tady už nezávisíme na žádných dedukcích. Kontury jiných dějin, než jaké zažili pamětníci, jsou známy kompletně. V telegrafické zkratce znějí takto: Hitlerovský režim prohrál v Africe a ve Francii, a ne u Moskvy, Stalingradu a Kurska. Ti, kdo ho porazili skutečně, prý válku naopak sami zavinili. A protože se za ni dosud neomluvili, musí to dohnat aspoň teď. Rudá armáda sice, co naplat, došla až do Berlína a Prahy. Právě to ovšem, syčí zmijí jazyky, přineslo víc škody než užitku…
Takovou ničemnost vypotí jen morální invalida. A poptávají jen magoři, které to táhne znovu „nach Osten“. Strach z jaderného ohňostroje jim váže ruce. Tím víc investují do hybridní války. Ta na „obrazu nepřítele“ závisí ještě víc. Komunikační revoluce jim však klade i tuhé mantinely. Dnes by se horor o ruských komisařích, snídajících nemluvňata na rožni, zesměšnil. Tím víc si ty mazanice pomáhají švindlem o minulosti.
Když Rudá armáda onen wehrmacht jako první zastavila a začala hnát zpátky, Churchill do Kremlu napsal: „Na světě neexistuje jiná síla, která by německou armádu dokázala ničit tak a působit jí tak kolosální ztráty, jako ruské sovětské armády.“ Roosevelt tam po triumfu u Stalingradu poslal „pozdravné poselství jménem lidu Spojených států amerických“, tlumočící jeho „nadšení statečnými obránci, jejichž chrabrost, síla ducha a obětavost budou inspirovat srdce všech svobodných lidí navěky“. Edward Stettinius, ministr zahraničí USA, v memoárech napsal: „Americký lid nesmí nikdy zapomínat, že byl v roce 1942 na pokraji záhuby. Kdyby Sovětský svaz nedokázal udržet svou frontu, Němci by dostali šanci dobýt Velkou Británii, zmocnit se Afriky a vybudovat si předmostí v Latinské Americe.“ George Marshall, jeden z jeho nástupců a za války šéf amerického generálního štábu, uváděl i v memorandu pro Bílý dům: „Hrdinný odpor sovětského lidu zachránil USA před válkou na jejich území.“ Nebýt sovětské pomoci, „vykoupené odvahou a krví, ocitli bychom se tvář v tvář nepříteli, ovládajícímu většinu světa“.
Podobných slov tehdy padlo mnohem víc. Od bezpočtu autentických svědků. Hecíře hybridní války ženou na hrách. Tím tužší cenzura dusí pravdy, znějící tehdy i z Bílého domu a z Downing Street. Na hrdinství, nad nímž se tají dech, se sypou plivance. Do tažení „nach Osten“ verbují i nás. Škodami hrozí nedozírnými, užitkem nulovým. Takovou špínou se upatlá jen zaprodaný idiot.
Navrhujete, aby se pomník Koněva vrátil na své původní místo a byl vyhlášen národní kulturní památkou a převzal ho do vlastnictví stát i s pozemkem. Myslíte, že je toto v dnešní době reálné?
V době, kdy smlouvu upravující i tyto otázky, podepsali Jelcin a Havel, stál Koněvův pomník na dejvickém náměstí už 13 let. Jeho „vyhnání“ („Vertreibung“) tak porušuje i naše mezinárodní závazky. Neumí-li si hvězdná pěchota rusofobie vážit toho, že zdobil území pod její komunální správou, musí být v dané otázce zbavena všech pravomocí. Kroky, které jsme navrhli v otevřeném dopise premiérovi už loni 2. září, zákon nejen umožňuje, ale fakticky k nim i zavazuje. Co vládě brání v tom, aby konala, jak má? Srazila by tím preference ANO a socdem? Napomohla by snad zmrtvýchvstání TOP 09? Kdo do politiky nespadl z višně, ví na tisíc procent, že by se stal pravý opak.
Nelze v rozhovoru opominout aktuální těžké období, které kvůli pandemii prožíváme. Čím si vysvětlujete, že počet nakažených ovidem-19 i počet úmrtí je v Česku (ale i na Slovensku, v Polsku či Maďarsku) mnohem menší než na západ a jih od našich hranic?
Země, na něž se ptáte, už měly zdravotnictví, jehož hippokratovský závazek nebyl zajatcem nenažraného byznysu. Ta doba je sice pryč, její stopa však v lecčem stále přežívá. „Studená válka“, jíž jsme byli vystaveni, nás nutila i k přípravám na krizové kalamity. Jak to bylo v ostatních zemích V4, nemohu sloužit. Nám ale pomohlo hlavně to, že ty manuály byly po ruce. Profesor Prymula i tým, který povolal, jsou z branže vojenských specialistů. A ti z managementu podobných kalamit absolvovali zkoušky i tvrdé prověrky v terénu.
Svět najednou zjistil, že v současnosti nezbytné ochranné zdravotnické pomůcky se vyrábějí ve velkém jen v Číně. A je o ně rvačka. Zároveň ale mnozí Čínu kritizují, že tam pandemie vznikla. Jak na Čínu tedy nahlížet?
Pandemie je dalším z měření sil, kdo umí – a kdo jen bezradně blekotá. Čína vyhrává v obou jeho disciplínách. Virovou explozi zkrotila bravurně. Měla to tím těžší, že byla na ráně jako první – a zjištění nové nákazy tak nemohlo nemít i určité zpoždění. Jen co se ale rozšířila i jinam, byla to znovu Čína, kdo podal pomocnou ruku i všem ostatním. Bez jejich masívních dodávek by covid-19 zmařil životů ještě mnohem víc. Postavit za osm dní nemocnici pro tisíce lidí – a přes noc zdesateronásobit i výrobu roušek a respirátorů – umí jen unikátně funkční a produktivní systém.
Když se to hejna hnidopichů snaží zpochybnit, kroutí se v groteskní křeči. Když začnou sugerovat čínskou „vinu“, koledují si o dupanec na hrábě. Indicie, potvrzené i řadou západních kapacit, zapadají do hypotéz s jinou adresou. Newyorská „dvojčata“ se také nezhroutila tak, jak nám kázali Bush a Cheney – a jejich čeští papoušci. Cinknutý casus belli byl na světě. S milióny zmařených životů – a s obludnými následky dodnes. Teď se po falešném alibi shánějí viníci ekonomické krize, jaká tu nebyla už 90 let. S nemenší vehemencí, než Bush a Cheney pro jiné účely.
Změní pandemie svět? A jak?
Kdo sní a rozjímá, že jen co sundáme roušky, bude to jako dřív, oči mu polezou z důlků už docela brzy. Pandemie jen katalyzuje krizi, která byla na spadnutí už dřív a z jiných příčin. Hroutí se obludárium, v něž zdegeneroval kapitalismus, urvaný ze všech řetězů. Tam, kde byl ještě před pár týdny, se už nemá kudy vrátit.
Startuje nová vteřina dějin. Reálné alternativy nabízí jen dvě. Prvé říkejme třeba oligarchická – ještě víc moci, ekonomické i politické, do rukou těch, komu svět říká pane už dnes. Tahle konstrukce už udržitelná není. Tím víc pohrom a útrap nadělí, než se to ukáže v brutální nahotě.
Druhou alternativou je ta demokratická. Ta proti samoděržaví oligarchů. Za ekonomiku čelem k lidským potřebám, řazeným v pořadí jejich důležitosti. A ne k podsvětí finančních trhů a „zločinu bílých límečků“. To ovšem předpokládá i řadu dalších změn, znějících ještě včera jako svatokrádež. Dostanou šanci teď, kdy jsou očividně akutní? A pokud ne, co s tím?
O tom bude řeč v rozhovoru, k němuž mne zve váš kolega. Už v nejbližších dnech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Oldřich Szaban
