Na začátek trocha historie. To nikdy nezaškodí. Kdo, podle vás, byl Ivan Sergejevič Koněv, jak tuto historickou osobnost vnímáte?

Jako jednu z velkých osobností éry, která – řečeno s básníkem – brala šturmem nebesa. Když se na Rusko poté, co si trouflo vystoupit z jatek I. světové války, vrhla zahraniční intervence, přešla do sovětské armády postupně celá polovina důstojníků carského režimu. Koněv to udělal hned po Říjnové revoluci. A také do bolševické strany vstoupil už ve chvíli, kdy její členové mohli kdykoli skončit jako pařížští komunardi. Pak se významně podílel na formování ozbrojených sil, schopných zlomit vaz wehrmachtu, SS i všem jejich satelitům. Dřela na ně celá okupovaná Evropa.

Za Velké vlastenecké války Koněv velel několika frontům, nasazeným na nejtěžších úsecích – od obrany Moskvy až po velké průlomy západním směrem. A také za karpatsko-dukelské operace i té, v jejímž rámci osvobodil Osvětim. Poslední z frontů, v jehož čele stál, bral útokem Berlín – a bleskovým útokem odtud předešel masakrům, hrozícím pražskému povstání. Jinak jsme mohli dopadnout jako Varšava – povstalci, bezbranní civilisté i skvosty pražské architektury. Rozkazy, rozepisující nacistickou pomstu, už měly čísla jednací. Pro dnešní prolhaný „mainstream“ jako by neexistovaly. Komu rozum nezkalila žluč, smekne před každým, kdo z tak obdivuhodné mozaiky zvládl jen jediný díl. Koněva zdobí celá. Klobouk až k zemi!

Z odstranění sochy maršála Koněva na Praze 6 je vám dle vašeho vyjádření na zvracení. Přispěl k tomu i fakt, za jakých okolností, respektive v jaké době k tomu došlo?