Když jsem se dozvěděl o demonstraci 3. září v Praze, ani na chvíli jsem nezapochyboval, že nejde o déjà vu, ale o „milion chvilek 2.0“. Jednoduchá snaha o využití frustrace lidí, kteří jsou oprávněně rozhořčeni a chtějí své pocity veřejně vyjádřit. Svolání akce neznámými manipulátory s ikonickými jmény Vrabelem a Havlem. Bylo to chytré a nemravné. Chytré proto, že bylo jasné, že lidé přijdou, a po prázdninách nebylo dřívějšího termínu. Nemravné proto, že kromě radikálních řečí neměli a nemají svolavatelé co nabídnout. Žádný program, žádnou organizaci, žádný reálný vliv, kromě iluze lidí, že když se jich na Václaváku sejde hodně, že vláda padne.

Jenže vláda má pohotově k zneužití silové struktury a média. Rozhodně plný Václavák vládu nepoloží. Řeči o generální stávce jsou směšné, když předseda ČMKOS Středula je napojený na Aspen institut a na fotografiích se objímá s obhájcem vlády Zdechovským. Představení „vlády odborníků“ je divadlo, protože není příležitost je jmenovat. Ostatně této nynější zoufalé vládě by to pomohlo – přenesli by odpovědnost na odborníky a jejich partaje by byly uchráněny od dalšího hněvu.

Velké shromáždění jen uvolní tenzi, která o jeho velikosti rozhodla. Po několika shromážděních s nulovými výsledky bude zájem lidí dělat statisty pro divadlo manipulátorů opadat. Není jasné, jestli Havel a Vrabel pracují pro PRO, nově vzniklou stranu JUDr. Jindřicha Rajchla, nebo zda tento šíbr dříve pracující pro nechvalně známý Český fotbalový svaz jen využil situace.