Důvodem těžko mohl být jeden rozhovor se státní zástupkyní Bradáčovou, které prořekl něco o prověřování jejího manžela. Obzvlášť v době, kdy se z uniklých policejních odposlechů píší knihy a sestavují divadelní hry. Zdá se, že nedůvěra k Martincovi byla mnohem staršího data.
Je faktem, že Martinec byl náměstkem ředitele protikorupční policie už v době, kdy detektivové hlásili prezidiu každý případ, na kterém pracují. On osobně tehdy zastavil spolupráci se švýcarskými detektivy na prověřování tamních kont Romana Janouška.
Později ale dokázal v čele protikorupčního útvaru uvolnit policistům ruce a povzbudit je k odvaze. Jenže mafiánské struktury podle Leschtiny zareagovaly protitlakem, jehož výsledkem bylo všemožné zpomalování řízení. ÚOKFK sice otevřel spoustu politických případů, ale jen zlomek z nich skončil jednoznačným návrhem obžaloby nebo zastavením řízení. Ostatní se zdlouhavě vyšetřují s nejasným výsledkem.
Je možné, že právě to vadilo ambiciózní návladní Bradáčové, která potřebuje co nejvíce korupčníků dostat před soud, kde mají mnohem menší vliv, než na policii. Právě zde mohl být důvod jejího ostrého útoku na plukovníka Martince, který dokázala vést s překvapivou chladnokrevností a důsledností.
Nového šéfa protikorupčních detektivů však bude vybírat vláda. Ta rok před volbami a s problematickou většinou už víceméně jenom přežívá a nedá se očekávat, že by si nyní troufla vybrat nějakého „sekáče“. „Aby Bradáčová ještě nakonec nevzpomínala na Martince se slzou v oku,“ prorokuje Leschtina.
Psali jsme:
autor: jav
