V úvodu zmínil Úmluvu o právním postavení uprchlíků, která stanoví práva a povinnosti běženců. Česko tuto úmluvu také podepsalo.
„Ve zmíněné úmluvě se v čl. 2 stanoví, že uprchlíci – jakmile se dostanou do oblasti suverenity určité země – jsou povinni respektovat všechny právní předpisy a dbát veřejného pořádku státu, na jehož území jsou. Tedy plnit povinnosti vůči tomuto státu. To je východisko k zajištění bezpečnosti,“ prohlašuje Pavlíček hned na úvod. Obratem navíc zdůraznil, že každý uprchlík má právo požádat o azyl, ale rozhodně neplatí, že by tento azyl měl dostat automaticky.
„Úmluva ovšem nikterak nedává nikomu žádné právo přemísťovat uprchlíky z jednoho státu do druhého na základě nějakých kvót. A státy Evropské unie musejí tuto úmluvu dodržovat,“ pokračuje ústavní odborník.
Česká republika má své zkušenosti – s falešnými sliby i povedenou asimilací
Češi mají s migrací své zkušenosti. Žijí u nás Vietnamci, kteří přišli do Československa ještě za minulého režimu. Později sem přišli i mnozí jejich příbuzní nebo se u nás narodily děti s vietnamskými kořeny, které se cítí být českými občany. I migrující Vietnamci splynuli s naší společností. Totéž platí o Ukrajincích. I oni se začlenili a pracují mnohdy ještě usilovněji než rodilí Češi.
Máme ovšem i opačné zkušenosti, v 90. letech minulého století odešel do Velké Británie či do Kanady nejeden český Rom, ale někteří z nich se také brzy vrátili zpět. Zjistili totiž, že uvěřili nereálným slibům, že se v Kanadě budou mít jako v ráji.
„Nedávné zkušenosti nadace, která se zavázala, že zorganizuje příchod křesťanských uprchlíků k nám z Iráku, ukazují, že kamenem úrazu byla rovněž skutečnost, že ti lidé byli nepravdivě informováni. Potvrdila to hned první reakce některých azylantů, kteří se netajili zklamáním. Představovali si u nás vše jinak, hlavně to, že budou mít ihned vyšší životní úroveň,“ připomíná Pavlíček.
Uprchlíci musejí podle Pavlíčka především dostat pravdivé informace a stát, který chce přijmout určitý počet lidí, se na to musí dobře připravit. V narážce na Německo označil za nepřijatelné, aby kancléřka Angela Merkelová „otevřela náruč běžencům“, ale následně požadovala po ostatních státech, aby Německu pomohly.
„Přitom odpovědnost za současný chaos a jeho následky nemají jen gangy, které zneužívají utrpení lidí z problémových zemí k obohacení, ale také mocnosti, které svými intervencemi rozložily tamní státní struktury, a umožnily tak jejich rozpad, otevřely fakticky stavidla pro války kmenů a různých skupin,“ je přesvědčen Pavlíček.
Povinností poslanců je především...
Jasně se také vyjádřil k síle národního státu. „Povinností států je zajistit svou vnitřní a vnější bezpečnost. Pokud EU neplní své povinnosti, musejí je státy znovu převzít samy a své hranice efektivně chránit. Mezinárodní právo je především právem mezi státy,“ uvádí expert.
Čeští politici slibují, že budou jednat v zájmu České republiky. Zájmy nadnárodních celků jsou až na dalším místě. Jak prezidentské volby v Rakousku, tak výsledek hlasování ve Velké Británii o vystoupení z EU ukázal, že řadě občanů je nadnárodní struktura vzdálená. Národní stát je pro mnohé občany stále na prvním místě, neboť se jim nezdá, že by tu politici z Bruselu byli opravdu pro ně a že by se jim také zodpovídali.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
