Zrušení dosud fungujícího Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) a nahrazení novým subjektem s názvem Slovenská televize a rozhlas je trnem v oku nejen tamní opozici, ale pochopitelně i řediteli slovenského veřejnoprávního rozhlasu a televize RTVS Ľuboši Machajovi. „Nemůžu to brát jinak než jako ohrožení svobody média, a tím pádem i ohrožení demokratického vývoje a občanské společnosti na Slovensku,“ prohlásil pro Rádio Impuls v pořadu Impulsy Honzy Benešovského. Tento návrh předložila začátkem března ministryně kultury Martina Šimkovičová, tuto středu ho schválila vláda a v Národní radě jde návrh zákona o transformaci veřejnoprávního mediálního prostředí na Slovensku do prvního čtení. Podle Machaje je cílem Ficovy vlády předlohu schválit do začátku letních prázdnin a od září nasadit do čela připravované STVR nové vedení.

„Žijeme to, co Orwell předpověděl ve svém románu 1984, vládne nám doublespeak! V románu tak ‚Ministerstvo pravdy‘ šířilo největší lži. A přesně to zažíváme dnes na Slovensku, kde ti, co zde tři a půl roku likvidovali právní stát a brutálně zneužívali svou moc, ječí, že prý náprava té deformace ohrožuje právní stát. Největší likvidátoři svobody slova se dnes pasují za ‚ochránce‘ svobody slova, když chce nová vláda napravit to, jak zdeformovali k obrazu svému veřejnoprávní média. A zároveň počítají s totální ztrátou paměti občanů. Proto také v Česku zoufalci jako Mádl brojí proti seniorům, kteří si moc pamatují,“ říká pro ParlamentníListy.cz Gustáv Murín, bývalý vědecký pracovník Univerzity Komenského v Bratislavě, ale rovněž slovenský publicista a spisovatel.

Za Dzurindy izolovali nepohodlné novináře v 28. patře

Upozorňuje, že každá nová vláda na Slovensku měnila redakci zpravodajství veřejnoprávní televize. „Tam totiž samotní redaktoři rádi sklouzávají k službičkám aktuální moci. A pak se diví, když se vláda změní, že je to neudržitelné. Tak za premiéra Dzurindy, podporovatele kandidáta na prezidenta Korčoka, obdivovatele NATO-rozvědčíka Pavla a vzorného sluhy zaoceánských zájmů, došlo k ‚deratizaci STV‘. Třicet redaktorů a nepohodlných pracovníků STV bylo ráno 2. ledna 1999 za asistence bezpečnostní služby nuceno opustit pracoviště a navzdory protestům se muselo přesunout do 28. patra výškové budovy, kde vedení veřejnoprávní televize zřídilo tzv. Středisko pro vyrovnání pracovněprávních vztahů. Tam měli být zaměstnanci televize soustředěni během výpovědní lhůty, která měla tehdy podle zákona trvat pět měsíců,“ připomíná Gustáv Murín.

Byla to absurdní situace, kdy redaktoři i ostatní zaměstnanci měli dostávat základní plat, ale nesměli pracovat, nesměli navštěvovat obvyklá pracoviště a kontaktovat se s kolegy. „Na všechno dohlížel ozbrojený pracovník soukromé bezpečnostní služby... Ponižující? Ano! Stěžoval si někdo z bdělých ochránců demokracie v Česku nebo nedejbože na Západě? Nikdo! Když se nedávno Donald Tusk dostal v Polsku k moci, už za dva týdny na to vyházel celé vedení polské veřejnoprávní televize. Stěžoval si někdo z bdělých ochránců demokracie v Česku nebo nedejbože na Západě? Nikdo! A najednou tolik povyku, když se to samé děje dnes na Slovensku daleko kultivovanější cestou. To není náhoda, to je poslední útok zločinné bruselské kamarily – paní Lajnová je přece už vyšetřována, ačkoli laxně – a jejích poskoků na demokracii na Slovensku…“ tvrdí slovenský publicista.