Víte, jsou články, které nemusíte číst do konce. Nějaký váš postřeh?
Prof. Zdeněk Kříž ve své analýze pro ČTK uvedl, že „Rusko ztrácí vliv na světové dění, neslábne ale v propagandě“. Je to lež, nebo pravda? Je jeho tvrzení více shodné se skutečností, tedy pravdivé, nebo je méně shodné se skutečností, tedy lživé? Tak se podívejme na pár faktů.
Rusko-africký summit v Petrohradě přeci přinesl jisté poučení. Myslíte si, že mediální mainstream zůstal nedotčen?
Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?Anketa
Novinky.cz 27. 7. 2023 uvádí nadpis „Facka pro Putina. Většina afrických lídrů na summit do Ruska nedorazila“. ČT24 uvedla 29. 7. 2023 „Afrických lídrů přijelo na ruský summit jen sedmnáct. Putin jim nemá co nabídnout, komentují analytici“. MujRozhlas dne 29. 7. 2023 uvádí nadpis „Rusko-africký summit v Petrohradě za očekáváním Putina“. A ještě jednou ČT24 ze dne 27. 7. 2023 „Začal rusko-africký summit. Afričané nejsou spokojení s koncem obilné dohody“. A jistí to výrok Jakuba Jandy na facebooku „Dorazilo jich jen 17, naposledy v roce 2019 jich přijelo 43. Takže Putinovi zbyla jen o trochu víc než třetina, zbytku vládců Afriky to nestálo ani za cestu“.
Tak bychom mohli pokračovat dále. Uvedené nadpisy nahrávají tvrzení pana Zdeňka Kříže.
Rusko má snad jen jednoho jednoznačného spojence, a to Bělorusko… Mimochodem, můžeme také připomenout dění v Náhorním Karabachu. Ale zpět, co říkají fakta, podle vás?
Summitu se zúčastnilo 19 hlav států, 7 předsedů vlád, 13 zemí vyslalo ministry a po jedné zemi předsedu parlamentní komory a 5 velvyslanců. To je celkem 45 zúčastněných zemí z 55 států. Některé prameny uvádějí účast až 49 zemí. Nezapomínejme na to, že vedení afrických států se nacházelo pod silným tlakem Západu k tomu, aby se summitu nezúčastnily. Proto volily cestu vyslat zástupce z řad ministrů a vyslanců místo účasti prezidenta nebo předsedy vlády.
Není to tak dávno, co se uskutečnil začátkem srpna summit v Džiddě, že?
Přesně ve dnech 5. až 6. srpna. Konalo se druhé setkání na úrovni poradců pro národní bezpečnost a politických ředitelů. Zúčastnili se zástupci 40 zemí. Z toho bylo 20 států a uskupení z Evropy. Dále se setkání zúčastnily Ukrajina, Kanada a USA. Takže když odečteme od celkově zúčastněných počet států, které měly být schůzkou ovlivněny, tak se nám počet scvrkne na 17 států. To není nijak veliká podpora Západu proti Rusku. Cílem schůzky bylo přesvědčit velké země rozvojového Jihu ke shodě se Západem při řešení rusko-ukrajinského konfliktu. Šlo o změnu neutrálního postoje zemí Jihu k Rusku a připojení se k sankcím uvalených Západem.
Na internetu jsem četl něco o tom, že účastníci se shodli, že je důležité pokračovat v mezinárodních kontaktech a diskusích, že jejich výsledkem by mohla být příprava prostoru pro mír a že je zásadní těžit z pozitivních projednávaných názorů. Vidíme, že místo jasné podpory Západu dalšími zeměmi Jihu – vyvíjením tlaku na Rusko a na prosazení mírového plánu Zelenského – došlo jen k obecnému prohlášení. S takovýmto prohlášením mohou souhlasit země Západu, Východu i Jihu.
Posun od jednání G7 k jednání G20, tedy nejvyspělejších ekonomik světa. Připomenout můžeme, že kdysi byl používán i výraz G8. Váš názor?
Ve dnech 19. až 21. května 2023 v Hirošimě. Bylo vydáno komuniké, ve kterém byla odsouzena „útočná válka“ Ruska proti Ukrajině. Dále se G7 zavazuje zintenzivnit diplomatickou, finanční, humanitární a vojenskou podporu Ukrajině.
Psali jsme:
O pár měsíců později se konalo zasedání států G20 ve dnech 9. až 10. září 2023. České noviny k jednání uvádějí mimo jiné: „Během jednání nebylo zprvu jasné, zda dohoda o závěrečné deklaraci bude vůbec možná.“ Dále také: „Moskva dosáhla toho, že její útočná válka proti Ukrajině již není výslovně odsuzována, jako tomu bylo loni.“ Psali také o tom, že Západ dojednal interpretaci, dle které se země musí zdržet ataků na kompatibilitu a politickou nestrannost jiných států. Samozřejmě je tvrdě odmítnut zásah jadernými zbraněmi.
Když porovnáme komuniké z Hirošimy (G7) a ze summitu G20, vidíme ústup od tvrdosti požadavků, což nedokazuje ztrátu vlivu Ruska na mezinárodní dění, jak tvrdí pan profesor.
Fotogalerie: - Fidlerův symbol
Každopádně, světové dění je dlouhodobě orientováno jinak. Ruská federace má snad dva spolehlivé partnery ke spolupráci?
Ve dnech 22. až 24. srpna 2023 proběhlo v Jihoafrické republice zasedání BRICS. O vstup do BRICS má zájem 40 zemí. Od 1. 1. 2024 by se mělo uskupení BRICS rozšířit o 6 států. Když vezmeme v úvahu, že Rusko je důležitým zakládajícím členem BRICS, jak může pan profesor z enormního zájmu o členství dalších krajin vyvozovat izolaci Ruska? Něco je špatně. Ať si čtenář vybere. Buď je něco špatně se světem, nebo se způsobem, jak pan profesor interpretuje fakta.
Nevím, nakolik si pan profesor všimnul například politického pohybu v Africe. Konkrétně v Mali, v Burkině Faso, v Nigeru, kde usilují o zrušení neokoloniální závislosti na Franci. V těchto zemích i v dalších afrických zemích získávají popularitu Čína a Rusko, do nichž africké země vkládají větší naděje než do zemí Západu.
A co jednání ve Vladivostoku?
Dne 13. 9. 2023 se dostala ke mně informace o konání VIII. východního ekonomické fóra. Heslem letošního ročníku je: „Směrem ke spolupráci, míru a prosperitě“. Fóra se zúčastnilo více než 7 tisíc lidí z více než 50 zemí. Celkem bylo uskutečněno přes 120 podnikatelských akcí – ve formátu panelových diskusí, kulatých stolů, televizních debat, obchodních snídaní a obchodních dialogů – věnovaných vztahům Ruska s různými zeměmi světa. Jasný „důkaz“ ztráty vlivu, dle pana profesora.
Dlouhodobá informační válka a přesun důvěry – dle pozorovatelů konfliktu Západ vs. Východ...
Poslední dobou představitelé generality USA, NATO i politici ustupují ve válečné rétorice. Stále sice doufají v zázračný úspěch ofenzivy ozbrojených sil ukrajinské armády, ale postupně musejí přijímat realitu nejenom na frontě, ale i v mezinárodních vztazích.
Možná v USA přestaly věřit ve vítězství, možná jim docházejí peníze, možná dosáhly úspěchu v totálním oddělení Německa od Ruska. Zvýšené výdaje na zbrojení pomohly ekonomice USA, prodej drahého plynu a ropy v Evropě taky není k zahození. Přesun evropských výrobních podniků do USA vytvoří pracovní místa.
Státy Evropské unie se dobrovolně obětovaly pro záchranu USA. Od Baltského moře po Černé moře a Středozemní moře byla vytvořena síť oddaných států ochotných kupovat americké zbraně, umístit na svém územní americké vojenské kontingenty a bránit zájmy USA do posledního Estonce. Litevce, Lotyše, Poláka, Slováka, Rumuna, Bulhara, Čecha a Ukrajince, pokud ještě nějaký jejich voják současné válečné běsnění přežije.
Do jaké míry je prostě možné sledovat vývoj směrem k multipolaritě?
Většina zemí z celkového počtu států na planetě (190 mezinárodně uznaných a 19 neuznaných) připomíná kouli stojící na polokouli pod sebou. Svět balancuje mezi dvěma a možná více trajektoriemi svého dalšího vývoje. Rozhodně, dříve nebo později, koule z té polokoule spadne na jednu, nebo druhou stranu.
Západ očekával, že když se mu podařilo vyprovokovat Rusko ke speciální vojenské operaci a k překročení hranic Ukrajiny, že dojde ke všeobecnému odsouzení Ruska všemi státy na světě. Odsouzení invaze a následné přerušení diplomatických a obchodních vztahů mělo silně poškodit ruskou ekonomiku, což by vyvolalo vlnu nespokojenosti ruského obyvatelstva. Následovalo by odstranění Vladimira Putina a lidí kolem něho, dosazení politiků nakloněných zájmům USA. Vrátily by se „svaté“ devadesáté roky. Vrátilo by se bohatnutí Západu, ruských oligarchů, a vrátila by se neskutečná bída běžné populace. Nestalo se tak.
Hybridní konflikty mají stále novou a novou podobu…
Informační válka trvá. Mainstream stále izoluje Rusko. Lidem oblíbený Google vyhledává hlavně články s tímto pojetím skutečnosti. „Rusko neslábne v propagandě,“ píše pan profesor. Nedokážu změřit, jestli posiluje, nebo slábne. Rozhodně vyhledávače a sociální sítě jeho propagandu nepodporují, maximálně ji trpí.
Umírá se na ukrajinské frontě. Válka se však vede nejen na frontě. Vede se i v týlu, v továrnách a v konstrukčních kancelářích, a hlavně diplomatickými prostředky. I když fronta stagnuje ve smyslu osvobozování nebo okupování dalšího území, zdroje pro vedení války se výrazně mění. Ruské zdroje se zdají být nevyčerpatelné. K tomu připočítejme značné zásoby a výrobní kapacitu Iránu, KLDR a ČLR. Avšak západní sklady se vyprázdnily.
Alternativně myslící lidé chápou, proč Západ hází zpátečku. I svět to vidí. Profesor to ještě nevidí, nebo nechce vidět.
Teritoriální zisky, které Rusko podle některých zdrojů získá, mohou být různé. Váš odhad?
Na kterou stranu se překutálí ta koule ze zmíněné polokoule... Kam se svět přikloní? Tipuji dle historické zkušenosti, kdo může zvítězit. Dnes ještě může zvítězit jedna i druhá strana, ale za jakou cenu...? Přesto možnosti vývoje, které vycházejí z kapacity jednotlivých stran soupeření a hlavně z trendu (viz protínající se křivky na grafech) naznačují, že to bude spíš Východ, než Západ.
K tvrzení zmíněného pana profesora...
Nejsou důkazy o ztrátě vlivu Ruska na světové dění. Otázkou je, jestli vzdělaný profesor neztratil smysl pro práci s fakty. Jestli pouze podléhá nabídce Googlu a nechtěně pomáhá posilovat tento narativ, nebo zda se na zkreslené interpretaci vědomě podílí. V každém případě nepřispívá k rozšiřování metodologické připravenosti studentů. Nevede je k tomu, jak věrohodně poznat skutečnost. Nevede je k pravdivosti poznání.
Výše zmíněné nadpisy článků, jak se Rusko potácí v problémech, mohou psát redaktoři Novinek, Forum24, Jakub Janda a další periodika. Je to jejich placená práce. Ale aby takto psal profesor?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
Hůe
