„Celý můj facebook píše o tom, jak nás před 70 lety ovládl kmen Komančů, nechť Manitou navždy rozežene jejich stáda. Řeší se, jak přišli, jak odešli a jestli by se oni nebo někdo podobný nemohl zase vrátit, protože dost věcí v naší zemi jde zase nějak šejdrem,“ napsal úvodem Jaroš s tím, že nyní chce přinést svůj pohled na celou tu socialistickou šlamastyku. 

„Nejdřív musím přiznat, že jako dítě jsem socialismus nijak zvlášť neřešil. Dneska to na mé facebookové zdi vypadá, že úplně každý byl div ne v ozbrojeném odboji, každému druhému zabavili komunisti rodinnou továrnu a každému třetímu ušlapali strejčka. Tak mně ne, poslušně hlásím. Já jsem se normálně na plný úvazek věnoval tzv. dětství, hrál jsem si na indiány, střílel z luku, jezdil jsem na Sobi 20 a hrál na ulicích vybiku. Ve škole jsem neustále maloval tank 23 a jednou ročně šel do průvodu s mávátkem, ale to jsem bral jako danost,“ poznamenal Jaroš. 

Vlastní názor si podle svých slov začal dělat zhruba v 11 až 12 letech, kdy mu vratala hlavou třeba auta. „Věděl jsem, že východní Němci jsou ti hodní, že za války stříleli do vzduchu a že jsou kamarádi s CCCP. Přišlo mi tedy divné, že tito ideální lidé vyrábějí tu věc zvanou trabant, zatímco jejich zločinní západní bratranci zaplavují svět svými mercedesy a audinami quattro ve zlaté metalíze,“ popsal Jaroš.