Sama kandidátka vyjádřila na začátku své velké překvapení, co do sálu plzeňské Papírny přišlo lidí.

Býti prezidentkou…

„Moje první myšlenky, že bych mohla kandidovat na prezidentku ČR, přišly v době covidu, kdy jsem spolu s kolegy založila občanské sdružení Koronerv a to velmi hlasitě prohlašovalo do veřejného prostoru, jak vláda zvládala či nezvládala situaci kolem covidu,“ uvedla na úvod Nerudová. „Zjistili jsme, že člověk nemusí jen sedět v koutě a kritizovat, mít ruce v klíně, ale že člověk se může stát aktivním aktérem veřejného dění a je v jeho moci dění nějak ovlivňovat. Od myšlenky na kandidaturu byla ale velmi dlouhá cesta. Vystupovat před lidmi vyžaduje nejen odvahu, ale také seriózní přípravu. Musíte mít také podporu rodiny, a to byla jedna z věcí, která byla velmi významným faktorem, když jsem to probírala se svými dětmi a mužem a oni mi řekli, že mi dávají stoprocentní podporu. Je to také o tom, jestli jste schopni vytvořit tým, protože jeden člověk to nezvládne. Musíte se obklopit lidmi, kteří jsou nadšeni pro věc. A potom musíte zjistit, jestli vaše představa toho, co musíte změnit nebo jak by měl prezidentský úřad vypadat, jestli to oslovuje také sponzory.“

Poté ještě zdůraznila: „Myslím si, že po 33 letech naše země stojí na rozcestí. Naše společnost potřebuje nový impulz. Je tady mladá generace, která drtivou část života žila ve svobodě, není zatížena dobou před tím a hlásí se o slovo. Já jsem zástupce té generace a netáhnu si žádnou kouli na noze v podobě minulosti a chtěla bych maximum své energie 43 let – já myslím, že to je vrchol energie a pak už bude jen ubývat. Chci se věnovat službě naší zemi a společnosti. Dám naději, že můžeme vytvořit společnost, kde se bude dobře žít mladým, kteří budou mít pocit, že jsou slyšeni, že někoho zajímají. A také kde se bude dobře žít i starým, protože budou mít důstojný život. A kde se bude dobře žít i té střední generaci, která pracuje a podniká. Že budeme společností, která jim za to bude dávat kredit a nebude jim zbytečně komplikovat život.

„Jak by společnost během mého funkčního období měla vypadat. Mám vizi a cíl moderního státu 21. století, který má přívětivou tvář pro občany, je schopen je provést všemi základními životními situacemi. Státu, který příliš nereguluje, který důvěřuje občanům a těm aktivním vytváří podmínky a neklade jim překážky. Státu a společnosti, která je digitalizovaná, využívá výhod toho, že máme aplikace a moderní technologie. Státu, který je schopen využívat data, která o nás sbírá. Státu, který je společností rovných příležitostí. Nemám na mysli jen muže a ženy, ale třeba také regiony. Konečně bychom po třiceti letech mohli zastavit rozevírání nůžek mezi městy a odlehlými regiony, kde není taková kvalita života. Jsou u nás regiony, kde není dostupné kvalitní školství, kde jedete dlouho k lékaři, kde se lidé dožívají o dva roky méně než v průměru, než třeba v Praze,“ uvedla Nerudová.

„Máme minority, jejichž talent neumíme využít. Máme mezi námi hendikepované, kteří třeba vystudují dvě vysoké školy, ale nenajdou uplatnění, protože je nikdo nechce zaměstnat. Přála bych si, aby naše společnost byla schopna pomoci slabým, ale zároveň vytvářela podmínky pro talentované, kteří chtějí svůj talent rozvíjet a uplatnit. A v neposlední řadě kvůli této generaci, aby společnost chápala, že udržitelnost je nedílnou součástí našeho života. Jinak tu planetu předáme budoucí generaci ve stavu horším, než ji máme my. Bude to spálená země a budoucí generace na naší planetě nebude schopna žít.“