Petr Pavel, poslušen pokynů strategických komunikátorů, vykomunikoval, že oběť Jana Palacha byla důležitá, že na ni máme vzpomínat a „dělat víc pro to, aby už nikdo necítil potřebu takovým zoufalým činem probouzet národ ze sebezničující letargie“. Budiž Pavlovi, případně jeho správci sociálních sítí, přičteno ke cti, že se vyhnul jinak doporučenému moralizování o tom, jak je srovnávání komunismu a dnešní situace nepřípustné.

Protest Jana Palacha dodnes vnímám jako nejvyšší možnou oběť jednotlivce pro ideály, kterým věří, a jako nejsilnější morální apel a vzpouru proti rezignované náladě společnosti. Jeho boj proti okupaci státu a akceptování lží ve veřejném prostoru je v dnešní době bohužel stále…

— Petr Pavel (@prezidentpavel) January 16, 2025

Přesto, jak bylo Pavlovi na sítích velice silně připomenuto, zrovna od něho je podobná připomínka poněkud chucpe, když jako mladý komunista příchod vojsk Varšavské smlouvy vítal. Osobně si nedovolím spekulovat, kvůli čemu všemu se Palach upaloval. Ale prezident sám píše o probouzení národa z letargie, což se dá vztáhnout na ty, kteří drželi „hubu a krok“. Pavel nejenže držel krok, on si do kroku ještě zpíval a roztleskával.

Fanoušci Pavla, zarytí antikomunisté (na sociálních sítích povětšinou s vlajkami Ukrajiny a Evropské unie), mu ale za vyjádření děkují a žádný problém nevidí. Můžeme se nad tím pohoršovat, ale není to nic nečekaného. Praví se v Bibli: „Říkám vám, že stejně tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání, než z 99 těch, kdo jednají správně a nepotřebují činit pokání.“