Před několika dny vyšla na světlo světa výzva českých vědeckých pracovníků a akademiků, která se jmenuje Vědci proti zbrojení. „Protože v tom, jak se přiznám, mám taky trošku prsty, tak mě zajímalo, jak na to budou reagovat oficiální média,“ otevřel první téma tohoto Týdne v médiích mediální analytik Petr Žantovský. O iniciativě se píše třeba v textu od ČTK, která si podle Žantovského neudržela věcný odstup, a pocítila potřebu ve své zprávě z 15. května vyjádřit postoj, že takové iniciativy, jako je tato petice, mívají idealistické osobní motivace a „slouží agresivním nedemokratickým režimům k zesílení jejich propagandy a ukazování demokratického světa jako nejednotného a slabého“. Poznámka o idealistických osobních motivacích je citací historika Rudolfa Kučery, pedagoga a ředitele Masarykova ústavu. Z historického pohledu nejsou podle Kučery podobné výzvy v demokratických zemích ničím novým. 

„Říká to zcela zjevně s úmyslem tato pacifistická hnutí relativizovat, ne-li přímo denuncovat, jako by na tom, že někdo chce mír, bylo něco špatného,“ komentuje to Petr Žantovský, podle kterého máme přesně od toho všechny nálepky typu „dezolát“ a „chcimír“. Z podobné duchovní kolébky je podle něj i vyjádření historika Rudolfa Kučery. Mediální odborník se pozastavil i nad tím, co dalšího v materiálech od České tiskové kanceláře našel: „ČTK nezklamala a informaci o výzvě vědců ihned vyvážila informací o nějaké petici, kterou podepsali lidé jako Tomáš Halík, Marek Orko Vácha, Milan Uhde a podobně, kteří podpořili vládu Petra Fialy směrem k posilování bezpečnosti a zvedání zbrojních výdajů.“ Jestliže někdo vyzývá k válce, tak to pro mě není autorita, říká mediální odborník, kterého zklamalo, že si ČTK v jeho očích nedokázala udržet objektivitu.

Z dalších reakcí na výzvu vědců proti zbrojení zmiňuje Žantovský tu, kterou našel v časopise Argument Ilony Švihlíkové, Adama Votruby a Veroniky Sušové-Salminen a zejména reakci na Britských listech z pera brazilského novináře Fabiana Golga, který dlouhodobě žije v České republice. „Myslím si, že velice přesně vystihl problém, proč vlastně taková výzva musela být napsána a proč má takto konfliktně vnímaný a pokřivený mediální obraz,“ vyzdvihuje Žantovský práci brazilského autora. „Golgo, jakožto člověk přicházející odjinud, je velmi zajímavý pozorovatel ve smyslu, že nahlíží na náš problém optikou své zahraniční zkušenosti. Je tedy docela smutné, že nám musí brazilský novinář připomínat, že jsme si v roce 1938 ozkoušeli důvěru v mocnosti, která byla zmarněna Mnichovem a přišla Hitlerova válka. Stejně tak v roce 1968 jsme si mohli ‚užít‘ vpádu ‚spřátelených‘ armád,“ říká mediální odborník.

Tím ale pokrytí mírové výzvy desítek českých vědců ze strany českých médií víceméně končí. „Suma sumárum, naše mainstreamová média tuto záležitost v podstatě vymlčela, jako kdyby nebyla,“ komentuje to Žantovský. Čtenářům ParlamentníchListů.cz doporučuje, aby navštívili třeba již zmíněné Britské listy a udělali si o výzvě obrázek sami. Znění výzvy a seznam signatářů zahrnujeme i do dnešního vydání Týdne v médiích

Plné znění výzvy Vědci proti zbrojení, včetně seznamu signatářů:

Iniciativa VĚDCI PROTI ZBROJENÍ

V souvislosti s pokračující válkou na Ukrajině se nás politici snaží přesvědčit, že je nutné výrazně zvýšit náklady na zbrojení, navýšit podstatně početní stav naší armády, možná dokonce i obnovit povinnou vojenskou službu. Odůvodňují to tím, že právě to je údajně způsob, jak zajistit mír, protože silná armáda odradí případného agresora.

Domníváme se, že takový názor je zásadně chybný a že zvyšování prostředků vynakládaných na zbrojení je mrháním peněz nutně potřebných jinde (na zdravotnictví, školství, výzkum a vývoj, sociální bydlení). Za křiklavý příklad takového plýtvání považujeme např. bohužel již smluvně závazné pořizování mimořádně nákladných amerických stíhaček.

Jsme přesvědčeni, že daleko lepším způsobem zajištění bezpečnosti naší země je kvalitní diplomacie a důsledná snaha udržovat dobré vztahy se všemi státy světa. Myslíme si, že vyhlašované žádoucí sumy na vojenské výdaje ve výši několika procent HDP jsou absurdní a výhodné pouze pro zbrojaře.

Nevidíme žádného potenciálního nepřítele, který by reálně zamýšlel vojensky zaútočit na naši republiku.

Apelujeme tedy především na to, aby naše současná vláda, ale i vlády budoucí, opustily cestu nákladného a nebezpečného zbrojení a zasazovaly se o řešení mezinárodních problémů výhradně mírovými, diplomatickými prostředky. Žádáme, aby čeští politici ve svých veřejných vystoupeních doma a zejména v zahraničí ustali s výzvami k pokračování války na Ukrajině. Jsme přesvědčeni, že taková politika by byla v souladu se zájmy České republiky a přesvědčením většiny našich občanů a měla by být příkladem i pro ostatní státy světa.

Touto výzvou prezentujeme samozřejmě pouze své osobní názory, a proto neuvádíme naše pracovní afiliace.

Podepsáni:

Prof. RNDr. Václav HOŘEJŠÍ, CSc. – molekulární imunolog
Doc. MUDr. Pavel ADAM, CSc. – neurolog a biochemik
Prof. RNDr. Ivo BUDIL, PhD., DSc. – sociální antropolog
Prof. Ing. Jindřich ČÍTEK, CSc. – genetik a biotechnolog
Prof. RNDr. Zdeněk DOSTÁL, DSc. – matematik
Prof. PhDr. Marek FRANĚK, CSc., PhD. – environmentální psycholog
Doc. Ing. Jana FRKOVÁ, PhD. – ekonomka
Prof. RNDr. Ivan HORÁČEK, CSc. – biolog
Doc. Ing. Jiří HRBÁČEK, PhD. – didaktik
Prof. MUDr. Pavel KALVACH, CSc. – neurolog
JUDr. Zdeněk KARFÍK, CSc. – advokát a rozhodce
Prof. Helena KAZÁROVÁ, PhD. – choreografka
Prof. PhDr. Jan KELLER, CSc. – sociolog
Prof. Ing. Martina KLUČÁKOVÁ, PhD. – chemička
Prof. Ing. Vojtěch KREBS, CSc. – ekonom
Prof. Ing. Martin KŘÍŽEK, CSc. – chemik
Prof. PhDr. Jan KUMPERA, CSc. – historik
Prof. Ing. Tomáš KVÍTEK, CSc. – hydrolog
Prof. Ing. Bohdana MARVALOVÁ, CSc. – aplikovaná mechanika
Prof. Ing. Vilém NOVÁK, DrSc. – matematik
Prof. Ing. Miloslav PEKAŘ, CSc. – fyzikální chemik
Prof. PhDr. Jan PELIKÁN, CSc. – historik
Prof. Ing. Josef PŘIBYL, DrSc. – genetik
doc. JUDr. Stanislav PŘIBYL, Ph.D., Th.D. – teolog
Doc. RNDr. Petr SEDLAK, PhD. – antropolog
PhDr. Ing. Jan SVOBODA, PhD. – filosof
Doc. Mgr. Michal TÉRA, PhD. – historik a slavista
Prof. MVDr. Emil TKADLEC, CSc. – ekolog
Prof. PhDr. Josef UNGER, CSc. – archeolog a antropolog
Prof. PhDr. Jaroslav VOKOUN, Th.D. – teolog
Prof. RNDr. František VYSKOČIL, DrSc. – fyziolog
Doc. Mgr. Petr ŽANTOVSKÝ, PhD. – sociolog

Syrový pohled na devadesátky

Petr Žantovský usoudil, že se v rubrice Týden v médiích ke škodě čtenářům poměrně málo zabývá specifickou žurnalistickou profesí, kterou je fotožurnalismus. „Máme v této zemi nepředstavitelné množství vynikajících fotografů světové úrovně. Teď nemyslím jen ty Sudky a Drtikoly, myslím tím fotografy od osmdesátých a devadesátých let - Jindřicha Štreita, Karla Cudlína, lidi, kteří vytvářejí vynikající, často sociálně laděnou fotografii, která postihuje jakési odvrácené tváře našich životů v té které době,“ říká mediální odborník. Rozhodl se proto využít prostor v této rubrice jako pozvánku pro čtenáře ParlamentníchListů.cz na výstavu, kterou považuje za zajímavou už jen pro její titul, když už ne pro jejího autora. Jedná se o výstavu Jaroslava Kučery, žijícího klasika české dokumentární fotografie. „Vydal spoustu knih, byl autorem oné slavné fotky, kdy se Václav Havel objímá s Alexanderem Dubčekem v pohnutých listopadových dnech. Ta fotka byla vysloveně kultovní a oběhla celý svět, stejně jako spousta dalších Kučerových fotografií“ vzpomíná Žantovský.

Kučera je podle něj kromě štěstí na situace obdařen obrovským talentem. Dění svým objektivem zachycuje až syrovou, brutální dokumentární formou. Jako příklad Kučerovy tvorby vytahuje mediální odborník nedávno publikovanou knihu o předlistopadovém období. „Tu dobu by ti, kdo to zažili, zřejmě nazvali úplně stejně, jako on nazval svoji naprosto úžasnou knihu. ‚Klid před bouří“ s podtitulem ‚Jak jsme žili za normalizace‘, což jsou fotografie ze sedmdesátých a osmdesátých let, opravdu ze všech možných životních sfér,“ říká Žantovský. „V knize jsou k vidění snímky starých lidí, opuštěné a omlácené zdi. Vidíme prostitutky, vidíme lidi ve vinárnách, kteří se tam vlastně dobrovolně ničí - možná z nedostatku jiných příležitostí, možná z vlastní slabosti. Kučera má tu velkou výhodu, že své objekty nesoudí,“ popisuje Žantovský, co čeká zvědavé čtenáře ParlamentníchListů.cz na výstavě fotografií Jaroslava Kučery. 

Výstava s názvem „SEX po převratu: Divoké devadesátky“ bude mít vernisáž 28. května v pražské galerii umění Czech photo centre v pražských Nových Butovicích. Místo je to nanejvýš příhodné, každoročně se zde konají veřejnosti dobře známé výstavy Czech press photo, které pořádá Daniela Mrázková. Po výstavě bude vydána i Kučerova kniha shodného názvu. „Pokud si na to někdo vzpomíná, tak dá za pravdu tomu názvu. Ta devadesátá léta byla opravdu v mnoha směrech velmi divoká. Na ulicích se prodávala pornografie jak housky na krámě, všude byla spousta více či méně vkusných i nevkusných obrazových publikací, časopisů, a tím se doháněl jakýsi deficit toho období za předchozího režimu, kdy byl sex v podstatě tabuizován a neměl příliš místa ani v opravdu uměleckých žánrech,“ vzpomíná Žantovský. Jaroslav Kučera svou fotografií zachycuje devadesátky právě v této podobě, kdy se svěžího závanu svobody ve všech jeho podobách chytili různí šíbři. Dokumentuje všechno, čím si česká společnost v období nově získané svobody prošla.

„Na jednu stranu je to zábavné, na druhou jde o smutné ohlédnutí - protože to o nás zase tak moc lichotivou vizitku nevysílá. Každopádně si dovoluji pozvat na tuto výstavu každého, koho to téma zajímá,“ vzkazuje čtenářům ParlamentníchListů.cz Petr Žantovský.

Kdo byl utracen? Čeština?

Dnešní Týden v médiích nebude končit žádnou smutnou zprávou, ale naopak momentem, kdy se Petr Žantovský zasmál. Pomohla mu k tomu sekce Médium.cz na webu Seznamu. Vyšel tam článek s názvem Na Jiřího Langmajera zaútočil žralok. Nakonec ho museli utratit. „Položil jsem si otázku, koho utratili. Jestli žraloka, nebo Jirku Langmajera? Z toho titulku to totiž jasně neplyne. Z článku se to pak samozřejmě dočtete, ale uvědomil jsem si, jak je ta čeština ošidná a jak ji vlastně mnoho našich spoluobčanů, kteří mají tendenci pronikat do veřejného prostoru skrze slova, málo zná. Jak málo znají ty obtíže a rizika při jejím používání,“ popisuje Žantovský. Do rukou se mu před pár dny dostala kniha s roztomilým názvem Malý nápravník mediální češtiny od autorů Aleše Dvořáka a Jiřího Hejlka. Knihu vydala Společnost pro svatováclavská studia. 

„Tahle relativně tenká knížka, která má necelých sto stránek, se už v předmluvě Martina Švehláka ze CNN Prima News hlásí k boji s omylem a frází. Tomu To je něco, nad čím moje novinářské ledví tleská. Jde totiž o něco, co naprosto nepřijatelně zapleveluje češtinu.,“ říká Žantovský. Knížka na stručně vybraných příkladech ukazuje, jak probíhá proces, který mediální odborník označuje za „až perverzní deformaci mého mateřského jazyka“. Jedná se například o neustálé používání různých anglismů v místech, kde by stačilo použít běžné české slovo. „Já si pamatuju, že jednu dobu bylo mezi mládeží velmi časté slovo ichtyl, což mělo znamenat kohokoli staršího než byli oni. Jako Ichthyosaurus, prostě něco naprosto diluviálního. Pak jsem mezi mládeží zaznamenal krásné slovo lovískovat, taky anglismus jako noha,“ popisuje Žantovský, sám nadšený sběratel takových podivností a úžasností, které infiltrovaly český jazyk. 

Autoři knihy se však těmto výrazům vyhýbají a ukazují spíše věci, které jsou velice časté, ale češtinu ničí přinejmenším stejnou měrou. Petr Žantovský jako příklad uvádí „velmi módní“ výraz za sebe. Například ve větě „Za sebe říkám, že je to nepřijatelné.“ Jedná se o obyčejnou a často používanou floskuli. „Správně to je tak, jak říkají autoři: Podle mě je to nepřijatelné. Já se pohybuji ve studentském prostředí a od mých studentů slýchám neustále ‚No za mě byl tento a tento ekonom zpátečnický‘. ‚Za mě se to a to dělo špatně‘ a podobně. To je prostě zlozvyk, který snad časem přejde,“ doufá mediální analytik a přiznává, že když tento patvar slyší, dělá se mu špatně. Autoři uvádějí i další často používané floskule, například ve větě „dvacet let nazpět“. Jedná se o anglismus, nebo rusismus (Twenty years ago nebo Dvadcati gadov nazad). Správně česky je v každém případě jen Před dvaceti lety. 

„V každém případě je to úžasné čtení, které by mohlo dokonce i působit humoristicky, kdyby nebylo smutné, jak hluboce jsme klesli,“ říká Petr Žantovský, zatímco se obloukem vrací k chudákovi žralokovi (nebo k Jiřímu Langmajerovi, záleží na oku pozorovatele). Z titulku článku na webu Médium.cz není poznat, čí život musel být ukončen. „Musím říct, že mě to ani nepřilákalo k další četbě toho článku, protože tuším, že Jirku Langmajera neutratili, jen je autor naprostý nešika v používání jazyka českého. Tak mu tedy takhle na dálku doporučuji knihu Malý nápravník mediální češtiny aneb 39 notorických prohřešků od pánů Dvořáka a Hejlka,“ uzavírá Petr Žantovský poslední téma tohoto Týdne v médiích.